V 25 letech na vysokou školu?

Na to bych vůbec nehleděla. Třeba ti jen ve skrytu duše závidí, že máš ambice a odhodlanost zvýšit si svojí kvalifikaci, zatímco oni "se sebou nic nedělají". Znám ve svém okolí i dva případy, kdy nastoupily na vš "v pozdějším věku" maminky s malými dětmi předškolního věku.

Reaguji na Audrey1: Občas mi to také tak přijde, že mě chtějí jen odradit...to je jedna z mnoha věcí, která mi v práci vadí, že tam jsou lidi takoví "smíření" s tím, že už je nic lepšího nepotká, nebojují a nesnaží se na sobě pracovat..a pak to přenášejí i na druhé...jsem tam ted spíš jak "vyhnanec", kterému fyzická práce "smrdí", ale u mě je to úplně o něčem jiném...

Tak to tě obdivuji - to by pro mě nebylo Každopádně neexistují nějaké přípravné kurzy pořádané přímo fakultou? Tam by se asi rovnou dělalo to, co bude v přijímačkách..

Reaguji na Kristenn:
Já jsem začala ve 30. Nejprve bakalářské studium kombinovaně, následně navazující prezenčně.
Letos budu končit, bude mi 36. Spolužáci jsou tudíž o 10 a více let mladší, problém v tom nevidím. Samozřejmě, že v některých ohledech jsem úplně jinde, ale bavíme se normálně (i mimo školu).

Reaguji na Teresita: Děkuji za reakci na mou diskuzi, dost jsi mě podpořila

Reaguji na Audrey1: Sama nevím, jestli to zvládnu, ale jsem ochotná tomu dát vše a snažím se řídit heslem "Všechno jde, když se chce". Přípravné kurzy si myslím, že určitě jsou, ale moji bývalí spolužáci ze střední školy říkali, že jim to moc nedalo. Mám se spíše soustředit na soubor otázek, které škola vydává

Nevidím na tom nic špatného, pokud o to máš vážně zájem, tak bych do toho šla. Navíc pokud zvolíš kombinovanou formu, tam je "starších" studentů více a hodně i kolem 40. Máš můj obrovský obdiv, já bych to už mentálně nezvládla po tak dlouhé době neučení se.

Reaguji na indulona: Mamka mi taky říká, že se mi diví, že sama o sobě vím, jaký jsem "nervák" a chci jít na vysokou školu. Mě hlavně žene touha po lepší práci, vyučované předměty mi taky "padly do oka" a učit se mě vždy bavilo Ale děkuji za milá slova, třeba se pletu a vážně to nezvládnu, ale chci tomu aspon dát šanci.

Aha. To je takový specifický obor. To chápu, že s tímhle je těžké uplatnit se jinde než v oboru, kde tu VŠ chtějí.
.

Ze zkušenosti spousty lidí co znám jsou tohle jen líbivá slovíčka, která přijdou tak nějak v zapomnění když tě pak i u opakovaného předmětu vylijou ze zkoušky a ty zjistíš, že jsi ztratila třeba tři roky života. Ale nezkusit to by byla blbost, to ano. Napiš tu pak jak jsi dopadla. A pokud jde tvůj obor dělat dálkově (což bych si tipla že ne), tak je to zas o něčem jiném, že jo.

Reaguji na Kristenn: navím zda jsem to přehlédla - ale jaký obor jsi si vybrala?

Určitě si minimálně zkus přijímačky! A na ostatní nehleď, je to tvůj život a pokud toužíš po studiu, studuj..a jestli na to nejsi stará? Kdo to určuje? Vezmi si třeba programy celoživotního vzdělávání, tam studují senioři..na tom chtít se vzdělávat není nic špatného a není to výsada mladých lidí, takže směle do toho! Nikam se neupisuješ na doživotí, pokud ti to nepůjde, přestane tě to bavit atd., prostě skončíš..Držím palce!

Reaguji na Elisabi: Ano, jsou to taková líbivá slovíčka, jak píšeš, ale chci to aspon zkusit

Reaguji na Iso-bel: Děkuju! Vážím si tvých slov!

Reaguji na fanny: Nejraději bych studovala Nutriční terapii ( UK ) nebo fyzioterapii ( jak UK, tak i na jiných školách ). Vybrala jsem si i jiné obory, jako např. toxikologie, která mě na střední také velmi bavila, i když jsme ji měli jen pouhý rok. Mojí prioritou je ale nutriční terapie, tak uvidím.