Veliký strach z císařského řezu

Neboj Netvrdím, že to vůbec nebolí, ale dá se to přežít, odmítala jsem i nabízené čípky. Je nepříjemné, že se člověk ze začátku nemůže obrátit na bok a do sedu se musíš odtlačit rukama, ale jakmile jsem se po dni na JIP mohla osprchovat, všechno ze mě spadlo Mám za sebou dvě sekce, první v celkové narkóze a druhou ve spinálu, kterého jsem se strašně bála, brrr, píchání do páteře. A bylo to úplně v pohodě, malou mi na sále ukázali a přiložili. V obou případech jsem dostala miminko na pokoj druhý den po porodu, ale pokud se nebudeš cítit, můžeš ho nechat u sester a jen si ho nechat vozit na kojení.

Okamžitě do péče zapoj taky tatínka, ať tě zvládne zastoupit při přebalování nebo koupání. Bude si tvůj partner/manžel brát po porodu dovolenou? Alespoň týden to chce, případně si sjednej na pomoc v domácnosti třeba mamku nebo kamarádku. Na nějaké dlouhé stání u plotny to chvíli nebude a budeš potřebovat dobrou výživu. Taky jsem navařila a zamrazila polévky, ty mi dělaly po porodu moc dobře. V šestinedělí jsem zavedla pravidlo, že kdo chtěl přijít k nám domů a vidět miminko, musel trochu přiložit ruku k dílu. Nakoupit, uvařit, klidně i něco poklidit. Hlavně hodně odpočívej a užívej si miminka, uteče to hrozně rychle Držím palce!

Tak já ti asi přímo neporadím, protože cs jsem neabsolvovala, ale za mě: lepší plánovaná sekce než těžkej klasickej porod.
nestresuj, dneska je to rutinní operace, dítě hned vidíš (příp. ho daji tatínkovi), komplikace bývaji málokdy...hojení asi nic moc, ale to nemusí být hitparáda ani při klasickym porodu.
Věř mi, až budeš mít miminko u sebe, tak na bolest zapomeneš, prostě těch pár dní zvládneš (jako všechny před tebou ).
Já mám za sebou čerstvej porod klasickou cestou..a byl to masakr, jsem přesvědčená, že moje dítě bude jedináček oproti tomu hodně mých kamarádek absolvovalo plánovanou sekci a všechny si to chválily, že nechtěly ani další děti rodit přirozenou cestou...
Na hojení po cs jsem slyšela, že je dobré brát wobenzym.
Držim palce!

Já jsem sice ještě nerodila a jsem zastánce přirozeného porodu, ale shodou náhod jsem se přímo ocitla u porodu kamarádky - přirozeného, a byl to tedy zážitek. Vex, hodinové šití, teď tři měsíce po porodu má pořád problémy, bolesti, sex bez šance. Vedle nás nechali holčinu trápit se v bolestech asi 10 hodin, opravdu křičela bolestí (bez epiduralu), nakonec ji udělali císař, po porodu byla taky dost hotová. Oproti tomu kamarádka plánovaný císař, ta byla úplně v pohodě. Jasně, bolesti nějaké jsou, ale její popis byl "když vstávám na záchod, tak těžko, ale když zakřičí mimino, najednou všechna bolest pryč a jdu." Jizva se ji hojí dobře, funguje úplně normálně. Neboj, všechno dobře dopadne.

Co bych za to dala, doufám že doktoři najdou nějaký "důvod" proč udělat císaře, jinak plánuji sehnat papír od psychiatra, případně to budu řešit nějakou obálkou. Do porodu klasickou cestou nejdu ani omylem. Nepotřebuju prožít středověkou mučírnu, těhotenství mi úplně stačí.

Narkózy se nebojím, absolvovala jsem ji již 3x a úplně v pohodě, a dnes se dá dělat císař i v epiduralu.

Netuším, kde se chystáš rodit, ale je možné se na mnohém domluvit dopředu. Což předpokládá, že je potřeba toho hodně nastudovat a mít porodní přání (plán), i v případě, že se jedná o CS.
Co se polohy KP týče, tak je stále šance na změnu polohy.
Doporučuji se podívat na témata ohledně bondingu, jemného (přirozeného) císařského řezu, možnosti mít partnera na sále (dle domluvy s ním), spuštění nebo alespoň snížení plenty během sekce.
Homeopatika jsou skvělý nápad!

K císaři bohužel taky nemůžu nic moc říct, ale mám za sebou čerstvě porod přirozenou cestou a teď si říkám že co bych dala za císaře! Miminko se narodilo totálně modrý s omotanym pupečníkem kolem krku a hrudníčku, muselo bejt kříšený a po další hodině od porodu následkem toho zase zmodralo a muselo bejt převezený. Teď už jsme doma, ale budeme se ještě dlouho bát, jestli se bude dobře vyvýjet . Bolest byla hrozná, ale prožila bych si jí klidně ještě desetkrát, jen aby byl zdravej a nic z toho se nestalo. A on ani přirozenej porod a následky nejsou vždy úplně ok. Mě se při tlačení vytlačil obrovskej hemeroid a bolest přišla k sobě cca 2 hodiny od porodu. Od tý doby to pálilo v use tak 3 dny a já první dvě noci bolestí ani nespala a chodila stejně špatně, možná i hůř než holka, co se mnou byla na pokoji a byla po císaři. Takže se neboj - jasně, bude to bolet, ale hlavní je, aby bylo mimi v pořádku, což při císaři snad žádný komplikace nenastanou. A ty se dáš během pár týdnů do kupy a i ten sex pak bude určitě lepší než když bys rodila přirozenou cestou

Moc děkuji všem za zkušenosti, tipy a příspěvky.
Porodní přání mám. Chci, aby byl přítel u cs, pokud bude jen ve spinálu a chci, aby proběhl bonding, pokud bude samozřejmě vše v pořádku. Budu rodit v FNO Poruba kde chodím na rizikovku.
Vím, že oba dva typy porodů mají své pro a proti, člověk si nejspíš nevybere. Budu myslet celou dobu na malou, snad mě to uklidní.
Mám strach z tý injekce, z toho že uslyším rvaní toho břicha a taky to, že třeba ta narkoza nezabere a já něco ucejtím...Ale celkovku nechci, chci malou vidět hned.

Reaguji na VeronikaEma: Rvaní břicha neuslyšíš ucítíš jen takové mírné škubání, celou dobu budeš mít u hlavy anesteziologa a opravdu není možné, aby tě cokoli během výkonu bolelo.

Rodila jsem sice spontánně, ale co vím od známých lékařů, tak dělají císaře radši, protože to prostě mají "více pod kontrolou"- zatímco u přirozeného porodu se může v jakékoliv fázi něco zadrhnout a zkomplikovat. Takže věř zkušeným lékařům a porodním asistentkám, určitě budeš mít tu nejlepší péči a všechno dobře dopadne!
Rekonvalescence určitě taky bude v pohodě, protože to už budeš mít svoji holčičku a už se prostě budeš soustředit víc na jiný věci
Kamarádka rodila plánovaným císařem a byla brzo fit a i se krásně rozkojila.
Mysli na to hezký, co tě čeká, na malou - vezmi si, že ten porod je jen zlomeček tvého života, všechno utěče, ani nebudeš vědět jak, a najednou budete tři Držím palce!

Jen bych chtěla vyvážit diskuzi, kdyby sem náhodou někdo přišel a měl opačný strach. Rodila jsem přirozeně, bez jakéhokoli zásahu a bolelo to během i po, ale ráda na to všechno vzpomínám. Na celý proces.

Tak už to mám za sebou a musím říct, že to nebylo tak hrozný. Naopak! To, jak jsem viděla malou, byl ten nejkrásnější zážitek na světě. A jako bonus mě včera po propuštění z porodnice přítel požádal o ruku! Jsem nejšťastnější žena.

Reaguji na VeronikaEma: To je super, moc gratuluju. Ať jste s malou zdravé a užívejte štěstíčka.

Reaguji na VeronikaEma:

Teeeda, nedá mi to, abych Ti nenapsala

Ve chvílích volna během noční jsem narazila na Tvé deníčky a všechny je včetně většiny příspěvků přečetla. Ráda bych Ti připomněla, že od řešení nevěry, několika návratů, nekonečným váháním, zda začít nový život v jiném městě, strachu, že si nikoho nového nenajdeš, obavy, že nebudeš moct mít dítě, jsi se za poměrně krátkou dobu dostala k tomu, že máš myslím vše, co jsi si kdy přála a naprosto v klidu můžeš napsat, že jsi ta nejšťastnější žena Naprosto nic nemyslím ve zlém, spíš se v Tvém příběhu opravdu hodně vidím, taky se už dlouhou dobu odhodlávám něco ukončit a přečíst si Tvůj řeknu životní příběh s krásným koncem jsem přesně potřebovala. Sedím tu v práci zkoprnělá civějíc na počítač

Moc Ti Tvé štěstí přeji a doufám, že budu také tak odvážná jako ty!