Výčitky svědomí z nákupu

Reaguji na Janicek: krásná bunda!

Reaguji na kristiana:
Objevila jsem firmu, která doveze až domů do ČR balíky o váze 30 kilogramů, takže jich pár pošlu )

A co konkrétně ti nejvíce vadí?
Z neuváženého nákupu?
Z utracených peněz?
Že neodoláš slevě a koupíš to, co by jsi bez slevy nekoupila?

Nebo z toho, že nejsi v životě dlouhodobě šťastná? Ale to nemá s nákupy nic společného, i přesto, že ti můžou v obchodě na chvíli zvednout náladu. Nakupy tě šťastnou neudělají.

Reaguji na Lilliana:
Nevím jak to přesně popsat, řekla bych,že je to od všeho trochu. Vlastně nevím čím to přesně je. Trvá to jen do té doby,než si na věc zvyknu,nebo se s tím prostě smířím. Myslím,že se hodně řídím i tím "co by na to řeklo okolí,bude se jim to líbit (hlavně teda chlapům)?"...jsem jak posedlá

No jako...já si teď koupila černé tílko (obyčejné,jednobarevné) a přitom mám defakto čtyři stejné,akorát třeba jiný výstřih takže taky trošku výčitky... ale na druhou stranu černá se dá s kdečím kombinovat... a když bude jedno tílko v prádle,tak si můžu vzít jiné... chce to pozivtivně přemýšlet! Když mi vážně něco leží ve skříni(je mi to kratší,větší,nelíbí se mi barva,nemám to s čím nosit),tak to za symbolickou cenu prostě prodám... sem děsnej úchyl na trička ))) rifle mám troje, kozačky jedny, tenisky jedny, jedny letni boty, jednu kabelku, ...ale triček snad sto D

Reaguji na Mia13: No to je )) zamilovala jsem se už na podzim!! ona je teda na živo trošinku zářivější ... a já si říkám, jestli můžu ve svym věku...

u mě je to tak..že si to koupím...dojdu dom a zjistím že mě to bud nesedí a nebo se mě to přestalo líbit a nenosím to....ale samořejmě si nekupuju vecí za tisíce že jo..

Nějak přesně nechápu, ale když je vás se stejnými pocity víc, tak na to asi nějaká diagnóza bude Když se mi něco líbí, tak si to koupím, protože si to zasloužím. Pokud to samozřejmě nestojí víc, než je můj účet a zdravý rozum schopen za danou věc vydát.
Spíš bych byla lehce nervózní, kdybych si koupila něco dražšího a doma bych zjistila, že mi to nepřistane a necítím se v tom, ale to už se mi naštěstí nestává.

Já bych řekla, že člověk, co má výčitky z toho, že něco sám sobě koupil, má spíš problém se seberealizací a s předsudky okolí ( = některých chlapů ) : přece pořádná holka nemíňa moc peněz na marnosti, pořádná holka musí umět hospodařit a raději dává než bere, ... bla bla

Myslím, že promárně o peníze zde nejde. Nebo jde?
Spíše o seberealizaci a hlavně sebevědomí, které souvisí s tím, že není šťastná v životě. Lidé, kteří lpí na tom, co si o nich myslí okolí, co by na to řekli lidi, mají nízké sebevědomí.

spíš než, zda je oblečení zbytečné nebo není, připadáš si občas zbytečná nebo ne?

Tvé štěstí/spokojenost závisí na tom, jak tě přijme a pochválí okolí?
Proč chlapi? Máš s nimi problém?

Jo celkem mám s nima problém. Vždycky to nějak nedopadne a já pořád šťourám v tom proč. A hledám na sobě všelijaký chyby,kterýma sem to zkazila.

myslím,že tady mě hodně ovlivňují příbuzní. Když si koupím něco pěkného,značkového a třeba i trošku dražšího a myslím si jak mi to sluší, přijdou sestřenice a protáčí oči,jak sem si něco takovýho a za ty peníze mohla koupit (přitom mají peněz dost a sami se oblíkaj jenv second handech a u vietnamců). Stejně tak máma. Chci si něco koupit volám jí,jestli se jí to líbí a ona hned : Kolik to stojí? A není to zbytečný? (přitom si to kupuju jen za svoje peníze). Taky si říkám,že sem na hlavu,že se jí ptám pořád ptám,ale pak mě celkem mrzí když si něco dražšího koupim a ona nad tim začne protáčet oči i když já mám z toho radost.

Spíš by jsi měla přemyšlet, proč ti jejich reakce vadí, když ti může být ukradená?
Hlavní je, že se věci líbí tobě a cítíš se v nich dobře a navíc si na ně vyděláš
Stejně tak by se sestřenice mohla trápit, že ty máš značkové a ona ne a možná jí je to jedno, protože ji móda, oblékání nebaví, což s penězi nesouvisí.

To já výčitky mám jen,když si koupím něco špatně.Ale když mi to nesedí,vždy se to dá prodat.Já mám seznam,kde si píšu vše co mě napadne,že chci a pak si to ráda škrtám-plním si Tim svý malí sny.Takže z toho výčitky fakt nemám.Peníze jsou od toho,aby se utráceli.Já si to užívám.

Reaguji na dadabus: Reaguji na Lilliana:
Ano, v tom bude to jádro pudla, souhlasím.

Já tedy výčitkami většinou netrpím, z nakoupených věcí mám radost a málokdy se mi povede tzv. neuvážený nákup, toť jest, že bych si koupila něco, co pak nenosím/zjistím, že se mi nehodí atd, mám na to bych řekla celkem nos. Občas mě ale chytnou výčitky z toho, že neumím absolutně šetřit a neudržím korunu a to si vydělám vcelku slušně (jsem studentka a chodím na brigády). Ale to je vedlejší.

Hlavní, co chci říct - naučila jsem se si říkat a cítit to tak, že já si to zasloužím. Jsou to moje peníze a já mám právo naložit s nimi jak chci a mám právo si udělat radost i nečím, nad čím by jiný ohrnul nos, že je to moc drahé/zbytečné atd. A to mě děsně osvobodilo. Dříve jsem měla právě ty pocity viny, když jsem si koupila drahou věc, co mi na to řekne okolí. Pak z toho byly právě občas ty výčitky a tak. Prostě jednoduše jsem řešila, co si myslí druzí.
U mě to přišlo až s věkem, začala jsem brát samu sebe takovou, jaká jsem, že se prostě svět nezboří jen proto, že jsem např. trochu blázen do kosmetiky atd...Prostě mám se ráda taková, jaká jsem. A nebojím se si to sama před sebou přiznat a to mi dalo svobodu a úlevu. Je pravda, že nákupy samotné štěstí nepřinesou. Ale já to vidím z komplexnějšího hlediska jako jakousi mou seberealizaci. Přestala jsem si hrát na něco, co nejsem a uznala jsem, že jsem v tomto trošku povrchní a tyto povrchní věci mi dělají neskutečnou radost. Je to můj koníček a moje radost. Tak proč si to odpírat? (Teda samozřejmě v rámci možností pokud neutrácíme tolik, že se zadlužíme a není na potřebné veci)
Takže radím ti zkusit se na to kouknout takhle...a taky ty neuvážené nákupy - klidně bych si dělala seznam. Moje tipy, co používám já:
1)Vidím super věc. Budu o ní přemýšlet ještě za týden? Ano - je to to pravé, koupím si ji. U spousty věcí vím, že se pro ně nadchnu, ale třeba zrovna nemám peníze a po výplatě si na to ani nevzpomenu.
2)Nemám už něco podobného doma?
3)S čím to budu nosit? Dokážu vymyslet aspoň několik kusů oblečení/bot/kabelek, se kterým se to dá kombinovat?
4)Kam to budu nosit?
5)Je to praktické a pohodlné? (pač já to, co není praktické a pohodlné,potom nenosím, ať se mi to líbí sebevíc.)

Jo, tak tohle tak tohle taky řeším... minulý víkend jsem přijela o víkendu domů a řikala jsem, jak jsem byla na nákupu oblečení, co jsem si pěkného koupila a jak jsem ušetřila, protože jsem měla slevovou kartu a 20 % už se vyplatilo....... tak její reakce byla jen hm..... a že jsem mohla ušetřit víc, kdybych si nic nekupovala.......

ty výčitky mám hodně, protože nemůžu projít nákupákem, aniž bych si něco nekoupila, jdu cíleně koupit si třeba jenom prádlo a přijdu domů ověšená taškama a pak si řikám, sakra vždyť jsem šla jenom pro prádlo