Výkyvy v dlouhodobém vztahu

S přítelem jsme 3 roky a rok spolu bydlíme. Což se s váma nedá porovnávat. Jinak máme pohodičku, nevzpomínám si na nějaké velké výkyvy. Samozřejmě nemá dobrou náladu nonstop, tak se stane, že se stáhne do sebe, ale vždycky mu pomůže, když se z toho vyspí. Ale přítel je splachovací a hodně klidný. Jinak by to asi vypadalo jinak Musím přiznat, že se teda ani nehádáme. Všechno řešíme v klidu a když začnu mít já svoje nálady, tak mě umí skvěle uklidnit Jednou jedinkrát měl nějakou depku a jediný, co zabralo bylo nechat ho být o samotě..Myslím, že v knížce "Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše" je popisováno, jak si prostě chlapi chtějí s tím svým bordelem v hlavě zalézt do "jeskyně", kde si budou sami rozjímat. A když do toho my ženský zasahujeme našema otázkama typu "Co ti je? Děje se něco? Tak mi to řekni.." apod., tak je akorát ještě víc naštvem přece jen my svoje probléme rády rozebíráme a řešíme s ostatníma.
A podle mě je to, co máte vy v osmiletém vztahu úplně normální

Rozumím správně, že přítel žárlí na vašeho psíka? myslím, že každý vztah má své. Jsem s přítelem téměř 3 roky, spokojená jsem, ale někdy se najdou chvilky... Však to každá určitě známe. Zkusila bych si s přítelem promluvit ohledně těch jeho nálad.

Já jsem podobného názoru, ale přeci jen, trochu pochybností mám, takže jsem založila tento deníček.

Tři roky a rok bydlení se až tak moc neliší, jen abych tě uklidnila

Také si myslím, že bude lepší ho nechat "vyvztekat", ušetřím tím nervy sobě a jemu to snad neublíží.

Ještě k tomu pejskovi chci dodat, že máme útulkáče, dlouho jsem psa chtěla (dva roky zpět my umřela moje boxerka) a přítel mě v tom podporoval. Když má teď dobrou náladu, je to "náš pes" a když je naštvaný, je to "tvůj pes, tys ho chtěla". Jak s ním tedy pak mít třeba dítě, když to bude co chvíli moje, co chvíli naše? Je mi jasné, že pes a dítě jsou nesrovnatelné věci, ale zasazuje to do mě akorát pochybnosti.

To si nemyslím, bylo to tak i dřív, proto jsem také částečně psa pořídila. On ho má rád, ale je pro něj "moc náročný na údržbu" přitom udržuji já Promlouvat si s přítelem nebudu, nemá to cenu, je to v jeho hlavě, ten nepořádek, to už vím

Tak tohle by mi asi vadilo, ale zase na druhou stranu předpokládám, že až budete plánovat dítě, tak budete chtít oba známá zas měla problém s tím, že dovolovala dětěm věci, které jim třeba manžel dovolit nechtěl..samozřejmě se předtím vzájemně domluvili..on jí tedy vyšel vstříc, ale dodal, že když se něco stane, tak to bude její chyba..což taky není fajn. Ale jinak je to super chlap a neměnila by ho. Holt každý má nějaký mouchy..

Reaguji na Tifi: Psa jsme taky chtěli oba, kdyby mě nepodpořil, nikdy bych si ho nevzala.

Reaguji na darig: no tak v tom případě bych si nenechala další "tvůj pes, tys ho chtěla" líbit a pokud to nepochopí tak občas pomáhá to uvést na jiným případu..přítel mě takhle štval, když jsme za sebou jezdili..nebyl nikdy schopný mi říct přesný čas a já pak čekala doma jak trubka..takže když jsem jednou jela já za ním..udělala jsem mu to samý a jak to pěkně pochopil holt vlastní medicína občas zabírá nejlíp..

Ahoj, tak já jsem s přítelem 4 a půl roku. No a u nás je to jako na houpačce a to spolu ani nebydlíme. Furt mu na mně něco vadí, ale při tom bez sebe nevydržíme ani tři dny. Je to takové divné. Možná zvyk?
Co se tvého vztahu týče, chápu tě. Přítel tohle taky někdy dělá a já na to prostě někdy nemám... Nehledě na to, že když nemám náladu já, tak on se za mnou taky zrovna nehrne i když o to stojím.
S tím psem souhlasím s Reaguji na Tifi: , taky bych si to nenechala líbit.

Já jsem se po třech letech vztahu naučila, že když chlap třeba nemluví a má "svojí" náladu, tak ho nejlíp nechat být, prostě max jednou se zeptat co mu je a šmitec. A vyptávání to samý. Nemají moc rádi otázky a pořád se na něco vyptávat - když chlap o něčem bude chtít mluvit, tak začne on sám ale v ostatních případech to prostě nechce s náma rozebírat a vyptávání to ještě zhorší. Takhle je to teda u nás doma... nemám ráda, když mlčí ale to se prostě musí nechat a ono to odezní. Mě se stává dost často to, že když má svojí náladu, tak jí přehodí mlčky na mě a já jsem pak z jeho nálady vytočená

Takhle to mám taky, hrozně mi to vadí, ale je nemožné do sebe část té negativní emoce nepohltit..

Teď má přítel ještě takové manýry, že když po něm občas chci nějaké rozhodnutí (tak jedeme k těm rodičům?, nebo budeš odpoledne doma?, nebo někam půjdeš?), hned začne s tím, že nesnáší, když mu dávám "ultimáta". To je mi panečku ultimátum, skoro se bojím zeptat, jestli si dá večeři Už jsem ho párkrát kvůli tomu sjela, ale je opravdu nerozhodný (ve všem), takže se občas zeptám 3x - pak to vzdám. Nejsem žádná stíhačka, spíš úplně naopak, až si říkám, jestli bych ho občas neměla "stíhat", ale to chlapi neradi,ne? Navíc se ptám kvůli tomu, abych si případně zařídila vlastní program a neseděla doma při čekání na něj.

Pokud je to nepořádek v jeho hlavě - jak píšeš, tak na to nezbývá nic jiného říct, že buď se přítel trošku změní a dojde mu to nebo ten jeho "nepořádek v hlavě" budeš tolerovat.

Reaguji na darig: ahoj, tak jsem na tom podobně, s přítelem jsme spolu sedm let, z toho tři roky spolu bydlíme, a rok a půl máme pejska a také z útulku jako ty, také bych si ho asi sama od sebe nevzala, přítel spíše nechtěl když uviděl že chci zlatého retrívra, asi se bál té jeho velikosti řekl že si to mám rozhodnout sama a že mě s pejskem (i po finanční stránce) pomůže, je pravda že se na vycházky střídáme, jednou jde on pak zase já, je to tak půl napůl občas někdy jdeme i společně ale to málo kdy.
V této době řeším něco podobného, jo asi před nějakým rokem bylo období kdy jsme spolu ani moc nemluvili a tak nějak nic neřešili, nikam nechodili, takové divné to bylo..Nedávno jsem napsala i deníček, přítel je ted už druhý měsíc doma na neschopence ale totálně neschopnej! jen spí, jí a hraje hry na PC, jednou denně jde se psem ven, já chodím ještě dvakrát a to i večer v deset když přijdu z práce- on nemá vycházky.Štve mě a já prý štvu i jeho, za poslední dobu jsme měli několik rozhovorů, já uvažovala i ukončení vztahu, nyní je to mezi náma takový divný, ale je to hlavně o tom že každý máme trošku jiný názory na budoucnost, dříve jsem si dokázala s ním představit mí děti, nyní už si to představit nedokážu, připadne mi že ho musím do všeho "uhánět", má na všechno čas- je o 10let starší než já,když jsem mu při rozhovoru řekla že by možná nebylo na škodu aby si vzal věci a odstěhoval se k matce- řekl mi že půjde-jakoby mu na mě nezáleželo.V poslední době nechce ani nic se mnou dělat, třeba někam zajít, jako by byl otrávený ze života- no možná je i ze mě nevím už jak dál, jak to mezi námi dopadne, občas si říkám že by mi bylo líp kdybych byla sama, pak zase mám výkyvy co bych asi tak dělala sama co kdybych si nikoho už nenašla.. nevím no nějak to dopadne takže v našem vztahu jsou výkyvy v poslední době a to dost velký

Ahoj, tak zrovna teďka si tímhle procházím a nevím, jak se k tomu mám postavit. Jsem s přítelem 3 roky z toho 2 roky spolu bydlíme a za posledních pár dnů je nějakej divnej, vidím to na něm. Ptala jsem se, jestli je vše v pořádku a on neodpověděl,pak mi řekne, že kolikrát má chuť si užívat života, že je mladý. Tak jsem se ho zeptala jestli se teda chce rozejít, že nechci aby mě podváděl za zády,že to raději půjdeme od sebe,ale řekl mi že si to najednu stranu nedokáže beze mě představit a vždycky, když jeho kamarádi ho táhnout za holkama,tak raději jde za mnou jinak by něco udělal. Jsem z toho špatná bez nálady a na vážkách. Napsala jsem dnes sms ať si ujasní co chce a odepsal:
Tebe, tak teďka babo raď.Netuším jestli je to nějaký jeho výkyv nálady nebo co,jinak vše mezi náma klape např. po sexuální stránce.

U nás mám podobné nálady já. Čas od času se mi stane, že na nic nemám náladu, nemám chuť nic podnikat, nechce se mi mluvit a jen si tak mlčím a koukám do compu nebo si čtu apod. Přítel z toho vždycky šílí, ale po chvíli to zase přejde a jsme ok. Sice je dobrý mít společný aktivity, ale je také je dobré, aby každý z partnerů měl i aktivity své vlastní, aby si od sebe trochu "odpočinuli". Pak se na sebe i více těšíme. Jsme spolu 8 let, z toho 4 roky spolu bydlíme.
Takže maximálně se jednou zeptat, jestli se něco neděje a pak ho nechat být.