Vysněný svět, únik do fantazie

Já taky velice ráda utíkám od reality.. představuju si co by kdyby.. když někam jdu, představuju si jak to bude probíhat. A pak jsem zklamaná, protože realita je samozřejmě úplně jiná. Myslím, že nejsi sama, kdo takto utíká, jen sis ty představy připustila moc k tělu. Nebylo by špatné snažit se více chodit mezi lidi. Já vím, že to je dost těžké, protože naše představy jak by takové setkání mělo vypadat se hodně liší a my se s tím tak nějak nechceme nebo neumíme smířit..Budeš to mít asi o to těžší, že máš svůj svět už od dětství a asi se ti z něho nebude chtít odcházet, ale myslím, že bys opravdu měla od svých představ pomalinku upouštět nebo tě úplně pohltí. Budu ti moc držet palečky!!

hornie

Asi by bylo dobré trochu začít pracovat na tom, aby se některé věci o kterých sníš staly i v reálném životě, jinak tě to fakt bude ubíjet. Přece nechceš být většinu života zalezlá doma se sluchátky na uších? Já si nemyslím, že ti to prospívá, když to děláš takto často a de facto to upřednostňuješ před realitou. Psala jsi, že jsi třeba ve snu byla na koncertu s přáteli, například můžeš začít s tímto a převést tu představu do reality, snažit se jí co nejvíc přiblížit, napodobit.

Děkuju moc, že jste napsaly. Já jsem si vždycky představovala, že mě mají lidi rádi, protože jsem vyrostla sama, byla jsem zakřiknutá a přála si být opak. S věkem a snahou se to o dost zlepšilo, vlastně jsem už uplně jiná. Ale na snech jsem upnutá pořád. Už jsem si dokonce i jeden sen splnila a to ten největší. Pracovala jsem v jedné práci, začátky byli hrozně těžké, ale na konci jsem byla "královnou", pocit, který jsem znala jen z fantazie se naplnil do poslední kapky. Poprvé v životě jsem se přirozeně a z plných plic smála, lidi mě brali úplně normálně, vážně, byla jsem středem pozornosti, pro některý lidi i dokonce vzor, nejsem namyšlená, ale tenhle pocit byl prostě to nejkrásnější. Mam hrozně ráda lidi a jsem šťastná, když mě majá rádi (ale jen ty, které si vyberu) Pak mě kvůli krizi propustili a já do dnes jenom sním o tom, že sem se tam vrátila, chci zpátky tam, kde se muj sen stal skutečností, mam pocit, že se tam musim vrátit, že to ještě neskončilo a já tam musím udělat veliké věci. Tim se krmim už dva roky, stále víc a víc. Nebo pokud se zamiluju a s tim člověkem to nevyjde, trvá mi taky roky, než zapomenu, nedokážu ani nenávidět, je to jako by dotyčnej umřel. A zase utíkam do snů a představ. Ale právě se bojim, abych se nezbláznila...

Samozřejmě jinak se ostatní sny nikdy nesplnili, jen ten jeden ale ten byl pro mě osvobozující a nádhernej. Vim, že se tam už nikdy nevrátim, že už moje role tam skončila, možná za pár let, ale to už tam nebudou lidi, který jsem zbožňovala... A moje nešťastná láska se taky nenaplní, vím to, už od malička trpím na platonický lásky, který nebudou nikdy moje ...Ta poslední mě uplně zničila, mam pocit, že moje srdce umřelo v den, kdy jsem toho člověka viděla naposled, zůstalo s ním, tak jako každý kousek mého těla. Představuju si, že jsme se znovu potkali, od začátku... Četla jsem taky knížku o pozitivním myšlení, představování svých cílů v mysli, přehrávat si je pořád dokola a v tom jsem si řekla "sakra vždyť tohle dělám celý život" , tak se to musí vyplnit ! Jenže v představách se na sebe dívám jakoby z dálky, takže asi budu celý život jen stát ve stínu..

Myslím,že by jsi měla ubrat na snění a víc žít.Tak tě z jedné práce vyhodili,nejsi jediná,o práci přišlo během krize mraky lidí a tím,že se na to budeš upínat ve snění nic nezlepšíš.Tak něco udělej,něco co si jen představuješ.Něco bláznivého.Život neni jen snění a tímhle se o něj dost ochuzuješ.Vyraž mezi lidi,někam do společnosti a odvaž se.Neměj zábrany a uvidíš,že se budeš bavit mnohem líp,než be svách snech,protože tohle bude na živo.Udělej něco střeštěnýho,bláznivýho.Nebo se zapiš na nějaké kurzy...Prostě se zabav a uvidíš,že tě tyhle pochmurný myšlenky přejdou.

hornie
A teď žádnou práci nemáš? Nebo máš, ale nenaplňuje Tě? Můžu se zeptat co jsi dělala?

hornie
Když člověk, který má takové potíže, jako Ty (bojí se šílenství) řekne, že nepůjde k lékaři, bere na sebe celou odpovědnost za svoji situaci. Kdyby sis zlomila nohu, také bys zůstala doma? Z Tvého popisu není jasné, jestli jsi jen silně introvertní a melancholická, nebo už těžce depresivní a nebo jestli nejde ještě o něco dalšího. Pokud si uvědomuješ rozdíl mezi realitou a svými sny, tak by to schizofrenie být neměla, ale ta odtrženost od života je na pováženou. Takže to vem rovnou cestou do nejbližší psychiatrické ambulance a nic se nestyď, takových klientů jako ty, už tam měli...

Milá hornie,
schizofrenie je spíše nesoulad nebo rozštěpení procesů jako myšlení, jednání, vnímání, emoce, vůle..., než mezi realitou a představami. To, co popisuješ spíše odpovídá dennímu snění - jednomu z tzv. "ego-obranných mechanismů". Každý z nás používá některý z těchto mechanismů, pokud se v důsledku stresu naruší naše rovnováha. Mají nám sloužit k ochraně našeho "já". Někdo jiný třeba více používá popření, racionalizaci, fixaci ..., a to podvědomě, nikoli plánovitě. Je to vlastně způsob, jak se adaptujeme na situaci, která by pro nás byla jinak neúnosná. Říká se, že je to určitá psychická analogie biologické imunity. Z Tvého příběhu je srozumitelné, proč se cítíš lépe ve vysněném, než v reálném světě. V tomto smyslu jsou Ti "sny" do značné míry užitečné, ale zůstat v nich žít nechceš. Spousta lidí se už jen k takovému závěru dopracovává v terapeutické péči a Ty jsi to dokázala sama. Hašlerka má pravdu v tom, že odborník nebude zaskočen, když mu o tom povíš. Psychiatr nebude překvapen, když člověk u vyšetření mluví domnělou čínštinou, nebo střídá polohy hlasu, příběhy nemocných jsou někdy až bizardní... nemusíš se bát, že mu budeš k smíchu. Pokud se rozhodneš, terapie se obvykle zaměřuje na to, jak zvládat okolní svět bez toho, abys musela využívat svých obranných mechanismů. Držím pěsti.

hornie

Tak pokud nepracuješ, tak zkoušej hledat práci, pokud ano, tak je to jen dobře. Já být tebou, tak bych si představila, že to co se stalo v minulé práci skutečností (byla jsi královnou) se dozajista stane znovu v nové práci. Prostě si představuj, že začátky sice budou těžké, ale nakonec svého snu znovu dosáhneš, myslím, že to by ti mohlo pomoct, bude se ti pracovat lépe. Hmm a co se týče platonických lásek, tak každý určitě nějaké měl, ale nesmíš se na ně tak upínat, já být tebou tak bych se raději soustředila na muže, kteří by mohli být něco víc než platonická láska. Většinou si ty platonické lásky stejně hrozně idealizujeme a ten člověk je ve skutečnosti třeba úplně jiný, horší, tak to neber tak tragicky.

Já to mám docela podobně, taky spíš více žiju ve svém imaginárním světě, než doopravdy, to co jsem si vysnila, se miněkdy i splnilo, ale nemělo to kupodivu "takové grády" jako když se o tom jenom snilo

Dovolím si tady filozoficky zapolemizovat - pokud tím člověk opravdu netrpí, proč by měl být imaginární svět horší než reálný? Co je to vlastně realita? Nejsou realitou naše sny? A třeba skutečnost naopak snem?

Já bych ráda z reality všedních dnů utekla,ale u mě to takhle vůbec nefunguje.Já jsem zase pořád v nočních můrách,každého příchozího dne.