Zdravím všechny, svou situaci jsem shrnula v úvodu, ale ráda bych ji teď trochu rozebrala a budu ráda za Vaše názory.
Je mi 28, takže žádná pubertální holčička
Už asi 4 roky jsem zamilovaná do nejlepšího kamaráda. Opravdu hodně zamilovaná. Bohužel nikdy jsme spolu nechodili. Občas se spolu vyspíme, ale teď si našel holku a i díky práci má na mě mnohem méně času než dřív. Se svou přítelkyní spokojený moc není, svěřuje se mi a tvrdí, že občas lituje, že s ní je. Se mnou hodně flirtuje, když se vidíme, ale ohledně nás mi řekl už loni, že mě kdysi chtěl, ale pak mu chyběla jiskra a proto mě bere jako nejlepší kamarádku. Nevím, jeslti se něco změnilo, ale nechová se podle toho, nějak moc se nezajímá, jak se mám. Vždycky mě na něm štvalo, že když nechce odpovědět na nějakou otázku, raději mlčí. Takhle mě kolikrát ignoroval i když jsme si psali, párkrát jsme se domlouvali že se sejdeme a když jsem se zeptala, bylo ticho apod. Jinak máme ale velmi důvěrný vztah. No a teď k problému. Nedávno jsem si začla psát s jedním klukem, kterého jsem kdysi znala a dlouho jsme se neviděli. Je o 3 roky mladší. A jak jsme si rozuměli, dopadlo to tak, že jsme spolu začli chodit. Je hrozně hodný, starostlivý, v neposlední řadě moc hezký, vždycky jsem o něm básnila. Jsme spolu asi týden. Jenže stále necítím tu pravou zamilovanost. Líbí se mi, jak se ke mě chová, s tím druhým klukem se to ani nedá srovnat. Ale pořád mám v hlavě nejlepšího kamaráda, se kterým i když to asi nikam nevede, si pořád dávám naděje. Nevím, jak se teď zachovat. Celé 4 roky jsem si nebyla schopna nikoho najít, abych na něj nemyslela a přicházela jsem tak o všechny ty hezké věci, které ve vztahu bývají. Teď bych si je hrozně ráda užila. Nechci se rozcházet kvůli něčemu, kde je minimální šance na úspěch, ale také nevím, jestli se někdy dočkám toho, že budu skutečně zamilovaná do toho současného člověka. Jak se zachovat dál?



Poslat SZ
Galerie obrázků

