Dobrý den,
prosím o radu. S přítelem jsme spolu už 4 roky, mě je 26 let, on o 28 let starší, rozvedený, dospělé děti. Moc si rozumíme, trávíme spolu volný čas, jezdíme sami i s přáteli na dovolené, výlety. V sexu si rozumíme, máme společné zájmy, humor, hodně jsme spolu prožili, prožival se mnou i smrt mého táty, která mě dost vzala... Začali jsme uvažovat o společném bydlení, svatbě, dítěti. Já mám jasno, vím, že právě tak to chci i s riziky s tím spojenými. Přítel má ale obavy, bojí se, že by mi zkazil život, že teď je sice vitální, ale že za pár let být už nemusí, nemusí mi stačit v sexu a má strach, že by nás nezabezpečil finančně, kdybychom měli miminko. Není to tak, že by miminko nechtěl, jen se bojí. Miluji ho, vím, že i on mě. Nechce mít jiný vztah, ani s o něco mladší, než je on, ani s jeho vrstevnicí. Pokud by nám to nevyšlo, ví určitě, že by zůstal sám. Zatím jsme v mrtvém bodě a nevíme, jak dál. Ráda bych mu pomohla, vysvětlila, ale víte jak to je, strach je strach. Řekl mi, že by bral cokoliv, co by nám pomohlo rozluštit takovou situaci a kdybychom objevili naší "spásu". Vím, že s tím bojuje, i pro něj je to těžké.... Myslí to upřímně, to vím, znám ho. Řešit to chce, ale já nevím, jak mu pomoci. Co myslíte?



Poslat SZ
...a neříkej mi "kamarádko" to fakt nejsem...
Souhlasím s Farahh, že tyhle věcí zavisejí na něčem jiným než na tom, jak jste spolu dlouho. S někým tě to nebude bavit ani poprvé... přičemž předpokládám, že k tomu sexu dojde dřív než 150 let od seznámení.
já zkušenost s 54 letým mužem ještě nemám 