Vztah se starším mužem

Po čtyřech letech už člověk neočekává prvotní zamilovanost a objevování u partnera nových věcí. Jenomže my se spolu po třech letech sestěhovali do bytu a začali spolu žít, začal děsný stereotyp, přítel se vracel z práce vždy později večer, sedl k tv, pustil Prostřeno, rozvěsil po pokoji oblečení a díval se, u tv usnul a tak každý den.
Lezlo mi to děsně krkem, dávala jsem mu to najevo ironickými poznámkami, aby ho to trklo, něco ho trklo, něco..většina ne anebo nad tím prostě mávl rukou se slovy, že to tak prostě dělat bude. A když něco toleroval, tak to toleroval tři dny a pak nanovo, no to je jasné..člověka prostě nikdo nezmění.
Jde ale o to, že jak jsem sedávala po večerech na bytě sama, začala jsem si psát s jedním o hodně starším chlapem. Je starší o dvaadvacet let,mě je 25. Na svůj věk je v plné síle, je to aktivní chlap, fyzicky mu mladí kluci nestačí, fakt ve formě, má rád stejné pořady jako já, podobné záliby, styl života. Tak jak jsem ho doposud poznala je prostě fakt k sežrání. Začli jsme si psát, já se svěřovala o problémech ve vztahu, povídal si se mnou a zajímal se. Nebrala jsem to jako nevěru, prostě jsem si jen psala s někým, kde mi přišlo, že někomu na mě konečně záleží a zajímá se o mě, ne jen otřepané fráze, kdy se vrátí večer domů a zmůže se jen na: Jak bylo?..aniž by vlastně čekal na odpověď..
Po roce bydlení s přítelem jsme se odstěhovali zase zpátky každý k rodičům (bylo to kvůli tom, že jsme tam byli kvůli škole, on už pracoval, ale taky si našel práci zpátky doma), jenomže jsem měla a mám hodně těžkých zkoušek, vídali jsme se málo a odcizovali a já se mezitím pořád bavila s tím mužem. On se chtěl už několikrát sejít, ale já nechtěla, říkala jsem, že dokud mám vztah, i když nefungující, tak se s nikým jiným scházet nebudu.
Jenže s přítelem jsme se tak před měsícem na krátký čas rozešli, pak se dali zas dohromady a já se mezitím sešla s tím mužem. Nic intimního neproběhlo, ačkoliv jsme si psali už snad přes 8měsíců,dali jsme víno,popovídali,bylo mi s ním skvěle.
Teď jsem zas zpátky s přítelem, mám ho ráda, nemůžu říct, že ne, je mi asi spíš líto zahodit ty čtyři roky toho relativně spokojeného života, kdy už každý známe, co od sebe navzájem můžeme očekávat.
Jenže...říkám si, mám být posera a raději zůstat s někým, koho sice už znám, v mnoha věcech nám to skřípe a máme zcela odlišné názory, které často nejsem ochotní navzájem tolerovat anebo mám jít do risku,tj. ten starší, ten věkový rozdíl mě fakt odrazuje a zároveň přitahuje, ten celkový rozhled a "chlapskost". Zní to asi divně, ale dnešním mladým klukům něco chybí, něco jako zodpovědnost..nedokážu to přesně definovat.
Pak jsme spolu byli další jeden den tak o tři týdny později, on už by evidentně o bližší kontakt stál.
Nepište, že ten starší je stárnoucí seladon, který se teď čepýří a snaží se ulovit mladou kost. Pokud by chtěl jen sex, tak nemá problém si domluvit něco do pěti minut. Další věc je, že je docela z velké dálky přes 300km a je ochotný za mnou dojet a čekat na mě tak dlouho, dokud si nebudu jistá.
Holky, vím že pokud by to klaplo, tak zase za dva roky to nadšení oprší, ale tenhle styl života by mi vyhovoval fakt víc, být pořád v přírodě atd. Musím říct, že jsem z něho úplně posedlá a musela jsem se naposled hodně zapírat, aby jsem se po něm nevrhla.
Taky se bojím, jak by reagovala moje rodina, jsou to hrozné konzervy. Navíc mají pocit, že jsem ještě nevyrostla, pořád se o mě starají a svým způsobem na mě pořád nahlížejí jako na malou holku..bojím se i toho no...
Díky za diskuzi