Vztahovačný přítel

Asi už jsem v koncích a sama tento problém nevyřeším, proto prosím o jakoukoliv radu, názor, zkušenost.
Je mi 29 let, už 7 měsíců jsem ve vztahu se skvělým klukem, má všechno, co jsem si u chlapa kdy představovala a jsem naprosto spokojená. Jen je tu jeden problém, že i přesto, že nám ve všech důležitých ohledech vztah klape, tak se hádáme kvůli naprostým maličkostem. Nebo spíš než hádka to jsou vydeptané rozhovory, kdy si oba přijdou, že právě já jsem ten nejhorší.
Já jsem hodně samostatná, bydlím sama a už jsem měla několik vážných vztahů a nikdy jsem toto nezažila. Můj přítel je totiž úplně jiný, než ti předešlí. Jakmile mu něco vyčtu, tak on se urazí a hodiny vedle mě sedí bez nálady, i když se omluvím. Naštve se i kvůli takovým věcem, jako že mu řeknu na hloupý vtip "a to je jako vtipný?" Nebo když mu řeknu při předehře, jestli by zhasnul a použiji slovo "šup", on okamžitě má po náladě, že jsem na něj hnusná atd.
Nebo položil zbytek jídla v papírovém obalu na dárkovou krabičku, kterou jsem zrovna koupila a já jsem se lekla a rychle jsem to sundala, aby tam nebyl flek a říkám mu, jak to tam mohl dát, a on se zase naštval, že jsem na něj hnusná, že s ním takhle mluvit nemůžu,řvát na něj hned a tak. Já jsem si přitom neuvědomila, že by se vůbec mohl naštvat. Nikdo se na mě nikdy předtím tolikrát nenaštval jako on, vždy se nakonec omlouvám, protože on začne s tím, že ho vidím jako neschopnýho a sype si popel na hlavu a mně je to líto, protože jsem to tak vůbec nemyslela a máme zkažený den.
Já nikdy nevydržím na nikoho dlouho naštvaná, nerada jsem v konfliktu a za chvilku už jsem i po hádce v klidu a chci pokračovat dál, jako by se nic nestalo. Ale on sedí a už to prostě spravit nejde, musí se na to vyspat.
A já právě nevím, jestli jsem opravdu tak hrozná povaha, že nevědomky dělám z lidí blbečky a nejsem úplný sluníčko a nebo je chyba v něm.
Zažili jste něco podobného? Všechny názory uvítám.