Vztahy v ulitě

Ahojky.... no tak ja som svojho terajsieho priatela spoznala nahodne vo vlaku v case ked som uz mala nahnuty vztah s ex. Hned od zaciatku vedel, ze s ex zijeme spolu atd.... je nutno povedat, ze za svojim ex som sa odstahovala 250 km od domova, nechala som doma samu maminu (otec mi zomrel)
ked sme sa rozisli, bola som na pokraji zrutenia. Chcela som ist domov, ale tu mam pracu a dobre platenu..... Potrebovala som surne byt , zrazu tu ostat uplne sama.... ( kamaratov velmi nemam, vsetko boli EXovi kamosi, s nimi sa moc nestretavam)
Terajsi priatel mi pomohol najst byt, pomohol mi odstahovat sa a ked mi k narozkam poslal 25 ruzi priamo do prace, bola ruka v rukave..... Tiez mame svoj svet....my dvaja a zvysok sveta.....
ščťžý

Nebylo co, mé opilecké stesky po domově a po jakékoliv formě dobrodružství až tak zajímavé nejsou

Sakra, jdu pozdě! Těšila jsem se, jak si počtu něco rozumnýho od dády a ... jdu prostě pozdě

a tak aspon čím jsi to vyřešila? at víme z čeho že dneska bolí hlava

Tak já jsem si to přečíst stihla, ale popravdě jsem nevěděla, jak bych reagovala, v podstatě ani nebylo na co, přišlo mi to takové nesourodé Pokud jde o stesk po akčnějším životě atd.. Nevím, no, v určitém věku jaksi přirozeně dochází k přehodnocování priorit, zvlášť u žen. Ale vzdát se úplně veřejného života není nutnost. Ani s dětmi ne. Mimochodem, děti plánujete? Vlastně ani nevím, jestli na to dneska máš chuť odpovídat

Ale ne, tam nejde o děti, já už mám věk spíš na vnoučata - ale spíš o to, že se člověk pořád honí za "něčím" ( myslím teď po ekonomické stránce ) a život mu jaksi uniká mezi prsty : život gastarbeitra v zahraničí není nic moc zajímavého, přiznávám, že si v cizí zemi ne a ne zvyknout, tak se cítím pomerně izolovaná od světa a táhne mne to neskutečně domů - ať už se mám vrátit i s přítelem nebo bez něj - a když se do toho přidá špatné počasí, tak je zaděláno na pořádnou depresi Ještě když mi přítel sdělil, že "se není kam vrátit", že "co budeme dělat v ČR" a podobné perly, no, opravdu mne v tu chvíli nějak nenapadali žádné důvody, proč vlastně spolu jsme .... Fakt jsem měla chuť si na místě pobalit ( předcházel tomu nepříjemný konflikt s jedným z obzvláště "příjemných" místních lidí ) , nechat vše tady tak jak to je a pobrat se na první letadlo
Ale už jsem se trochu uklidnila, dobře, že se z toho můžu vypsat ( z toho druhého špatného stavu se budu muset pro změnu vyspat ... )

Dadabusku,
tak to byl opilecký blábol? Já myslela, že filozofické zamyšlení. Abys potom nebyla překvapená na rodné hroudě, že se happyend nekoná. Přeji hodně štěstí

M.

Zahlídnu Tvoje jméno, tak si říkám, to bude něco zajímavého a vidím, že jdu pozdě. Ach jo. Jen teda k Tvé větě, že už máš věk na vnoučata. Jestli Ty máš věk na vnoučata, tak to jsem si první dítě pořídila sakra pozdě a druhý už abych ani neplánovala
Sama uvnitř určitě cítíš, jestli jsi šťastná nebo ne, jestli je to o bydlení, zaměstnání, nebo o chlapovi. Poslouchej svou intuici

Reaguji na Maria:
To bylo opilecké zamyšlení A jo, přes léto jsem byla měsíc doma ( možná aj z toho na mne padají deprese, že musím zase čekat rok, než se dostanu na déle domů ) a docela dost známých mi říká to, co ty : že po návratu mne nic dobrého nečeká. Abych řekla pravdu, mne už je líto snad i za tím, co mne kdysi v ČR lezlo na nervy.

O zaměstnání to není, to mne docela baví i tady. O bydlení to není taky, protože si pořád říkám, že jsme tady na dobu určitou a tedy nemá smysl jakkoliv investovat do drahého pronájmu a zařízení. Pravda, obývat pokoj v penzionu s vědomím, že doma ( zas to slovo ! ) mám sice byt, ale bůhví kdy se do něj vrátím taky není právě naplňující optimizmem. A o chlapovi by to nemělo být taky, přítel je zlatý a už neraz mne vyhrabal z nějakého průšvihu. Až na to, že on je takový typ, který se cítí doma zrovna tam, kde víc vydělá a domů jej to tolik netáhne. Navíc, nejsem si zcela jista, jestli bychom se zrovna my dva dali dohromady, kdybychom byli doma a ne ve virtální zahraniční realitě, kde je člověk šťastný za to, že si může s někým pokecat v rodné řeči ( teď to myslím oboustranně - fyzická stránka je v pořádku, ale názory a zkušenosti máme každý trochu jiné ) . Právě o tom byl můj deníček, jestli vůbec má takový vztah smysl a jestli má smysl přítele přemlouvat k návratu, když tedy tvrdí, jak velice se mnou chce být Akorát jsem si tedy následně uvědomila, že pláču na špatném hrobě - protože ať chci nebo nechci, min. tři roky tady budu muset vydržet, za tři roky se může stát leccos - včetně toho, že nás odtud všechny povyhazují a pošlou domů, ekonomická situace ve světe by tomu jen nasvědčovala A navíc po přečtení některých ostatních deníčků mám pocit, že mé starosti a "homesick" jsou ještě docela zanedbatelné, až mi to zůstalo trochu trapné

Ne, jasně, že to nebylo jen kvůli tomu - my byli ze začátku velcí kamarádi, hodně jsme toho probírali, navzájem jsme si leccos sdělili. To byla asi trochu chyba, ale já tehdy netušila, že to skončí vztahem, právě kvůli zmiňovaným rozdílům ... do vztahu mne víceméně přemluvil on po něčem, co já považovala za jednorázový úlet a on za začátek vztahu, no
A jo, funguje to už dva roky. Je nám dobře. Bez konfliktů, bez výkyvů, ... ve virtální realitě není prostor ani příčiny na domácí spory, leda, že bychom se pohádali o to, kdy se půjde domů Bůhví, jak by to vypadalo doma, že ? Jsem zvyklá na akčnější domácnost ( ve špatném i tom nejlepším smyslu slova ) , asi proto mne to trochu mate ......

A co je v plánu po těch třech letech? Nebo to neřešíte? Jestli děti nechceš (zrovna jsem se vrátila od kadeřnice a tam jsem nechtěně vyslechla rozhovor druhé kadeřnice a její zákaznice, bavily se o jedné ženě z jejich dědiny, jak už jí je 36 a že asi nechce děti a jaký že je to divný, že jako ženská by přece měla chtít děti apod., no měla jsem chuť jim říct, že co je jim po tom, každá to přeci máme nastavené jinak a to, že je třeba nechce nebo nemůže mít nebo co, je jen a jen její věc a třeba jí to i takto vyhovuje), zaměstnání Ti vyhovuje a bydlení taky, tak to neřeš a nech to plynout. To stýskání k tomu prostě patří, na každýho jednou za čas padne depka, znám to moc dobře. A za čas si říkám, jé, co jsem blbla a tak. Máš tam kamarády a čím vyplňovat volný čas? Nebo odpočítáváš ty tři roky? Píšeš - že tři roky tam budeš muset vydržet - to nezní moc nadšeně. Je to těžký, ale toto si musíš rozhodnout sama, tady se můžeš akorát vypsat a počíst si různé názory, ale to sama víš. Ono i to vyslechnutí kolikrát pomůže a člověk se pak cítí líp a i ty záležitosti vidí v jiném světle. Já jsem dneska taky pěkně vytočená (1. den v práci po RD), že co si někteří kolegové dovolí a už jsem si musela muži postěžovat do telefonu a hned je mi líp.

Ano, ano , přesně o to šlo Já to tady vlastně celé stejně přepsala, akorát srozumitelněji Já se příteli moc stěžovat nemůžu, protože mi řekne, že řeším nesmysly, že je tady dobře (?), že mám tady přece jeho a že až se tedy vrátím(e) zpátky, když si to tak přeji, "tak to teprv uvidíš, jaký je tam bor.del" . No, nevím, byli jsme přes léto doma a žádný bor.del jsem neviděla

Já doufám, že sis to nevyložila nějak špatně ! Já to nijak takhle nemyslela, každý má věk takový, na jaký se cítí a kromě toho myslím, že jsi ode mne mladší. To byla spíš odpověď pro Černý Kafe, která si asi myslela, že jsem nějaká dvacítka, co neví, co by a skákání kolem mimina by jí asi vyhnalo roupy z hlavy .... Plánuj vše, na co se cítíš ! Já se tedy popravdě nikdy na děti moc necítila . Nejsem rodinný typ - přítel sice tvrdí opak, ale ze všeho nejradši má své pohodlíčko, takže se neobávám, že by za účelem výroby potomství utekl za nějakou mladší
Po třech letech ? No to už budu pomalu kupovat jednosměrnou letenku domů ... doufám

Ne, Černý kafe si fakt nemyslí, že jseš dvacítka , která neví, co roupama. Bych si nedovolila
Jsem tu už taky docela dost dlouho na to, abych si přehled udělala, zvlášť když je nám zhruba stejně. Právě proto se na ty děcka ptám, ne? Celkem logicky, nebo?