Začala jsem na 67 kilo. Řekla jsem si už dost. Nebudu věřit všem těm kecům, že já jsem prostě takový typ, který nikdy nezhubne, nebo těžce, ale váhu si neudrží. Začala jsem běhat. Většinou úterý, čtvrtek, sobotu. Zbylé dny cvičím kalanetiku a občas běh vyměním za kolo. Pracuju na sobě asi měsíc a dnes jsem se vážila. 63,7 Kg. Jsem ráda, ale nevidím to na sobě. Nemám pocit, že by se něco razantního změnilo. Přítel si změny všiml já ne. Myslíte, že je vůbec můj sen splnitelný? Vypadat štíhle i když jsem celý život byla spíše taková krev a mlíko? Měřím 161cm... A hodlám na sobě makat, dokud si ten sen nesplním, ale občas mi dochází síly a motivace, když se potom všem na sebe podívám a nevidím změny. Možná se na sebe dívám často
Podařilo se někomu z vás něco takového? Občas mi už opravdu dochází naděje 



Poslat SZ


Hodně mě to motivuje. Ráda bych si totiž tenhle sen splnila a konečně jednou v životě si chci dokázat (a možná nejen sobě, jak tu někdy čtu), že seděním a litováním se, si prostě nepomůžu. Asi jsem měla zkreslenou představu, že by bylo pošetilý se vůbec pokoušet vypadat jako holky, co takhle štíhlounký jsou třeba odjakživa, když já jsem celý život žila v rodině, kde se prostě prosazovala taková ta "pořádná ženská"
Ale to se snad časem spraví 
Galerie obrázků