Takže, jak píšu výš, tak se asi spíš potřebuju vypsat a slyšet i další názor na věc.
Kolem Vánoc jsem přišla přítelovi na nevěru. Totálně mě to zdrtilo a řekla jsem si, že už nechci chlapa nikdy vidět a moje sebevědomí kleslo na bod mrazu. Nenapadlo mě nic jiného než potom zajít na seznamku a koukat, jak se tam těm klukům líbím a tak. Vůbec jsem neměla v úmyslu se tam nějak seznámit, ale stalo se.
Začali jsme si psát, je na škole na druhý straně republiky a bydlí i tak asi 50 kilometrů. Po pár dnech jsme měli rande a bylo to super. Vždycky když byl o víkendu doma, tak zamnou přijel, viděli jsme se zatím 4krát.
Ale strašně mě mate, že si nějak moc extra nepíšeme. Já nejsem člověk co by se na někoho potřeboval upnout jen mě to docela překvapilo. A taky chybí takové ty sladké řeči.
Je pravda, že pořád píše kdy bude moct přijet a v ničem na mě netlačí. Ale další problém je, že se nemůžu zbavit nedůvěry vůči chlapům po tom co se mi stalo. A ještě jak je na škole daleko, tak se bojím, že si tam najde jinou a bude mě vodit za nos.
Jsem hrozně zmatená, myslíte, že je to takhle správný začátek a že se z těch mých stavů někdy dostanu?
Poslat SZ
Ono by to možná bez těch mobilů bylo přeci jenom lepší. Člověk se akorát stresuje, kdy napíše, pak když něco napíše, tak ajk to asi myslel atd.. Třeba pak zjistíš, že Ti to tak vyhovuje. No a jak často se vidíte? Vím, že po 4 randech je to ještě brzo, ale pokud to jsou třeba 2 rande do týdne, tak by to šlo 
píšeme si tak každý druhý den...je právě pryč na škole, ale vždycky když přijede domů, tak jede hned druhý den za mnou...snažím se do toho nespadnout 
