Zamilovaná do kamaráda

A ještě jedna důležitá informace - jsem si dost jistá, že kamarád nic netuší

Nejsem si jistá, jestli tohle chlap pochopí. A jak je na tom s prachama on, že Ty dobre, je jedna věc, ale aby to nevypadalo, že si ho jako "kupuješ"? Jako mně to přijde blbý, ale to je třeba jen muj názor, uvidíme, co napíšou další.

Reaguji na Ellenuschka: on je na tom s penězma ještě lépe, než já. Pracuje, vydělává hodně. Knihy by si mohl koupit sám, ale je línej je shánět po bazarech, proto mě to napadlo

Já nevím, jak jinak to provést. Z očí do očí bych to nezvládla, a taky mi není třináct, abych mu to napsala.

Mě to přijde jako typická platonická láska - mladá holka se zakouká do staršího úspěšného muže a drží jí to roky. Každého s ním srovnává i když ho vlastně vůbec nezná. Vykašlala bych se na nějaký knížky - proč se s ním nezkusíš vídat více ? Možná bys po pár "rande" zjistila, že to tak žhavé není

Reaguji na CarolS: Taky mi to tak přijde. Když mu dáš knížku, tak mu to podle mě nedojde. Nešlo by se občas sejít, abys viděla jaká je vůbec realita...

Reaguji na CarolS: Když jsem se do něj zakoukala, nebyl úspěšný a co do vzhledu byl dost průměrný
"Každého s ním srovnává i když ho vlastně vůbec nezná" - Já ho znám
"proč se s ním nezkusíš vídat více ?" - Protože od sebe bydlíme celkem daleko. A já se mu nechci nutit na víkend, které tráví se svými přáteli.
Když jsme spolu sami, po té kamarádské stránce nám to spolu klape. Pořád se smějeme, rýpem do sebe, máme o čem mluvit

Reaguji na raiven: A víš, že nemá známost?V jeho věku by to bylo pochopitelné a pro tebe, v případě vyslovení se z tvé strany, možná i trapné.Ono by to přátelství už asi nebylo jako dřív.

Reaguji na Lusinda2: Už dlouho nikoho nemá

Tak mu to třeba řekni do telefonu, to není tak trapný jak smska nebo mail a zároveň pokud to není oboustranný se pak nemusíš propadnout do země za zkoušku nic nedáš, knihy bych taky neposílala...

těžko radit, ale knihy bych mu rozhodně neposílala (mimochodem mi to přijde tak trochu inspirované Fifty Shades - asi to tak není, ale hned mě to napadlo)
myslím, že se zamilovala spíš do nějakého ideálu, a to že spolu vycházíte jako kamarádi, z různých důvodů nemusí znamenat, že by tě chtěl jako partnerku...myslím, že kdyby chtěl něco víc, za ty roky by ti to aspoň nějak naznačil, třeba by tě chtěl aspoň častěji vidět nebo tak...

z mé zkušenosti u několika takových párů, buď přišlo odmítnutí nebo to spolu zkusili a za nějakou dobu se to stejně rozpadlo...taky podle toho, jak tady píšeš, myslím hrozí, že ty z něj budeš úplně "paf" a on tě bude mít trošičku na háku...nevěřím, že pokud mu přijdeš hodná, milá, chytrá, atraktivní atp. že by už dávno něco nepodnikl...chlapi to v sobě většinou nedusí...
navíc pokud si s ním nikdy nežila, dost dobře ho prostě znát nemůžeš, takže ho nesrovnávej se svými partnery, třeba taky není takový jakého sis ho vysnila...

shrnuto podrženo, zůstala bych u kamarádství

To fakt ne Fifty Shades jsem nečetla

Ne, jsem zamilovaná do naprosto normálního chlapa

Za atraktivní mě podle mě nepovažuje, nejsem jeho typ.. Jsem malá, holka krev a mlíko (ale ne tlustá). Jeho předchozí slečny byly blonďaté, z fleku by mohly jít na molo a taky mi všechny přišly dost hloupoučké.

Já naprosto nechápu, proč se mi tohle všichni snažíte vnutit, že ho dobře znát nemůžu. Tak kamarádíte se s ním vy, nebo já? Naprosto v pohodě můžu zodpovědět každou otázku, kterou mi ohledně jeho položíte

No jasně, ale ono je dost těžké se kamarádit s někým, koho chci.

protože se s ním vídáš jednou ročně a nikdy jsi s ním nežila, nejde o tohoto jednoho konkrétního chlapa a o nikom nemůžeš tvrdit, že ho znáš a že si budete skvěle vyhovovat, pokud ho nevidíš každý den (nebo alespoň častěji než jednou ročně), neprobouzíš se vedle něj, neřešíte spolu běžné problémy, i kdybyste se vídali častěji, jako že nevídáte, tak se s ním prostě nedostaneš do situací do jakých by ses s ním dostala, kdybys byla jeho partnerka a např. s ním bydlela...to že seš schopna zodpovědět otázku, jakou barvu má nejradši a kam chodil na základku o ničem nevypovídá

1) nevím co řešíš, pokud si myslíš, že tě nepovažuje za atraktivní, chodit s tebou asi nebude
2) promiň, ale jak můžeš u člověka, kterého vídáš jednou ročně a max. jednou týdně si s ním píšeš, hodnotit jeho partnerky, předpokládám, že je ani neznáš, když od tebe dotyčný bydlí tak daleko...omlouvá tě jenom to, že seš asi po uši zamilovaná

ty si nedokážeš představit, že se budete dál jenom kamarádit, ale on se k ničemu nemá a dle tvých slov pro něj asi nejseš dost atraktivní...já bych zůstala u kamarádství, ale tak to riskni, jestli chceš...nejlépe třeba někde na icq nebo až se uvidíte, ale nějak přirozeně, aby to nebylo křečovité a abys to mohla zahrát nějak do autu, když se nechytne...buď ale připravená, že si tak možná zničíš přátelství...

Reaguji na Falcon: Dřív jsme se vídali víc. A po nocích dokážeme propsat hodiny a hodiny. Znám ho nejlíp ze všech lidí (zahrnuje to mé nejlepší kamarády i bývalé partnery).

1) tohle je čistě o tom, jak kdo chápe pojmy hezký/krásný a atraktivní. Moji bývalí byli hezcí, ale atraktivní mi nepřipadali.
2) jednou, dvakrát ročně ho vídám až teď poslední dobou.. první dva roky jsme se vídali hodně často; jednou týdně si píšem, pokud se to zprůměruje (= někdy si píšem každý den, někdy si nenapíšem klidně i měsíc, když není čas)

Já si dokážu představit, že se budeme dál jenom kamarádit. Ale jak už jsem psala, nemůžu mít normální vztah, když jsem zakoukaná do někoho jiného. A taky už jsem psala, že "odmilovat" se zkouším už několik let

Vidět se máme za měsíc na několik dní :/

já na tebe nechci nijak útočit...skoro bych řekla, že tě i chápu...dokonce znám z okolí dost podobný případ a šťastný konec pro tu "zamilovanou" zatím nemá a myslím, že ani nikdy mít nebude...taky super kamarádi, ale tomu klukovi se prostě nelíbí a nepřitahuje ho, po těch letech tam ani není žádná jiskra a tomu klukovi přijde spíš jako sestra...možností má dost jiných, takže si vždy našel partnerku, která měla všechno, co ta "zamilovaná" a zároveň ho i přitahovala...

takže bych řekla, že tím komplikuješ život hlavně sobě, což ale asi sama víš, možná by pro tebe bylo nejlepší omezit kontakt na minimum, i když to se asi dobře říká a hůř plní....abys pak za pár let nebyla nešťastná...pokud bys na něj, ale měla pořád myslet, tak to raději riskni, aspoň se to nějak vyřeší a budeš se moci posunout někam dále...