Žiju v UK. Začala jsem chodit s cizincem, pokud se to dá nazývat chozením, jsme spolu téměř 5 měsíců. Náš "vztah" má několik problémů - jazyková bariéra, pracovní vytíženost, kulturní rozdíly, můj blížící se návrat do Čech.
Pracuju cca 50 hodin týdně, dva dny volno v různý čas, on pracuje denně prakticky od osmi do osmi. První tři měsíce jsme se vídali zhruba 2x týdně. Většinou po práci - takže program nic moc originálního - večeře, kavárna, klub, koukání na film, povídání si..po každé jsem u něj přespala a ráno opět do práce. Dost vyčerpávající. Bohužel u mě být nemůžeme, bydlím s kamarádkou, což je taky dost omezující, být jen u něj. Nemohu mu napsat, přijď ke mně, protože to prostě nejde. Přišlo mi, že ten vztah nemá vývoj, že je to takové "friends with benefits". Ačkoliv musím říct, že ne pokaždé, co jsme u něj přespala jsme měli sex, někdy jsme jen tak usnuli spolu v náručí.
Dva měsíce před mým odjezdem do Čech jsem se rozhodla vše ukončit. Nezvládla jsem to udělat osobně. Tak jsem zbaběle poslala smsku, že je konec, že mi to mrzí, ale že tohle nemá budoucnost. Napsal mi, že on si rozhodně nemyslí, že by to nemělo smysl, že mě má rád a chce být se mnou, ale že pochopí mé rozhodnutí.
Samozřejmě jsem vše přehodnotila a dál jsme se vídali, bylo to (a je to) intenzivnější než dřív.
Pro mě je on úžasnej. To jak se o mě stará, v noci aby mi nebyla zima, stále spíme v objetí. S bývalým přítelem jsem se vždy probudila každý na jiné straně postele, ale on si mě "hlídá", vždycky mě přitáhne, líbne do vlasů a spíme dál. Říká věci jako: "miluju ten klub a víš proč? Protože mi dal tebe!" (potkali jsme se v klubu) .., "tvůj ex byl pěknej blb, když tě nechal odejít!" stále mi opakuje jak jsem krásná...snaží se mě zblbout na hezká slůvka?
Snaží se učit česky, jen pár vět, slov, vždycky si zapamatuje něco. Minule jsem řekla jen tak nějakou jednoduchou větu a on mi rozumněl. Až mi to vyděsilo, že si nemůžu jen tak pouštět pusu na špacír.
Zásadní problém je, že mě defakto nezná. Jsem tišší a jiná než normálně, vše způsobeno jazykovou bariérou. Občas bych mu chtěla toho tolik říct, ale nemůžu...taky jsem často ledová královna. Asi před týdnem ráno jsme šli do práce, každý jinam a jel nám autobus, tak každý pospíchal na ten svůj a ani jsme se nerozloučili, ještě než sem dosedla na sedačku v busu, přišla mi smska, že se omlouvá, že mi nedal ani pusu a že se nerozloučil a že mi přeje hezký den. Nejsem na takové výlevy zvyklá. Ani jsem mu neodpověděla. Nepíšu první a zásadně mi nejdou citové výlevy -chybíš mi, potřebuju tě, těším se na tebe. Neříkám to ani v češtině, natož v angličtině. Stane se mi, že mu občas neodpovím několik hodin, ale třeba i den.
Převčírem jsme byli večer v klubu a sváděla ho tam nějaká blondýna, když šel koupit pití. Celkem kvalitně jí odpálkoval, ale já strašlivě žárlila, ze srandy jsem říkala, že jí půjdu jednu ubalit. Strašně se smál, divil se, že žárlím, ale řekl mi, ať si uvědomím, že je jen můj, že nemusím žárlit. V pondělí jsem mu také řekla, že na onci dubna odjíždím a zatím neplánuji návrat. Bavili jsme se o tom i dřív, o tom, že by za mnou přijel, teď jen řekl, že chápe, že chci dokončit školu, ale že to není na furt, že nemusím být smutná. Nic víc. Trošku mi to zarazilo.
Byli jsme dohodnutí, že se dnes uvidíme, ale od včerejška od rána, co jsme se rozloučili se neozval. Teď sedím doma, doufala jsem, že budeme spolu, ale jsem sama.
Mé kamarádky mu nevěří, tvrdí, že má někoho jiného a že je to jen o sexu. Vím, že je můj zápisek dlouhý, ale potřebovala jsem nastínit náš vztah, kdyby někdo měl chuť projevit svůj názor a poradit mi...druh otázka, musím odjet do Čech, má smysl se v tom vůbec pitvat a vytvářet si srdcebol?
Poslat SZ
