Ahoj dámy,
jsem tady nová, registrovala jsem se vlastně jen z toho důvodu, že diskuze zde čtu už delší dobu a ráda bych slyšela Váš názor.
Takže popořadě. Moje maminka mě měla až v 37 letech (mě je 23 let), jelikož se stalo to, že ji zemřel syn, můj bratr těsně po porodu. Proto mě měla až tak pozdě. Mám ještě jednoho staršího bratra. Odjakživa by mi snesla modré z nebe, stará se někdy o mě až přespříliš (o bratra také). Mám ale s mamčou skvělý vztah, výborně si rozumíme, je jako moje kamarádka, ve všem mi poradí, snaží se mi vyjít vstříc, udělala by pro mě vše (i když to je někdy přespříliš). Občas se spolu také pohádáme jako každý, ale jinak si strašně rozumíme. Zároveň si také rozumí s mými kamarádkami, vždycky všechno spolu fajně pokecáme (kamarádky ji mají strašně rády). Můžu se jí se vším svěřit, vždy mi poradí, zároveň se spolu zasmějeme apod., prostě super mamča.
Ale k jádru věci, mám také 3 roky přítele se kterým jsem šťastná, ale štve mě jedna věc a to, že mi vyčítá, že jsem na svých rodičích, hlavně matce závislá. Nevím sice z čeho tak usuzuje, ale neustále mi tvrdí, že bych bez rodičů nepřežila...což já si nemyslím. S přítelem vlastně trávím veškerý čas, dokonce jsme spolu i 2 roky bydleli, momentálně si zařizujeme jiné bydlení (rekonstruujeme), takže jsme teď každý u svých rodičů, akorát 2x týdně u přítele přespím. Problém je ale v tom, že když jsem třeba u přítele na nějaké oslavě, přespím u něho a ráno na druhý den chci jet domů, tak je hned problém. Hned začne s tím, že zase utíkám domů za maminkou. že jsem na ni závislá a chovám se jako malé dítě, které bez matky nevydrží. Což samozřejmě není pravda, ale mám nějaké povinnosti a také se chci trochu pověnovat sama sobě (ať už to jsou zákl. potřeby jako umýt si vlasy, nalakovat nehty, oholit si nohy apod.). Také chci mamce něco pomoct doma - upéct, uvařit..V poslední době mi hlavně vyčítá, že rekonstruujeme a já si jdu domů, že by pro mě hlavní prioritou měla být rekonstrukce - sranda je v tom, ale že tam trávím většinu svého času a pořád tam něco dělám....tak snad mám na to právo jet aspoň na chvíli domů.
Přítel si do budoucna představuje, že jak zrekonstrujeme byt (rekonstruujeme ho v baráku jeho rodičů, respektive budeme bydlet dole a oni nahoře), že budu pořád s ním, i víkendy...já bych ale chtěla jezdit na víkend k rodičům (respektive, přijet tam v sobotu odpoledne a dojet v neděli odpo/dopoledne), to se mu samozřejmě nelíbí - zase řeči typu, že mu utíkám domů za maminkou. Nevím už co si o tom mám myslet, moc dobře ví, že mám s mankou skvělý vztah, on ho ale označuje za vztah závislý...Přitom mojí rodiče ho zbožňují a udělali by pro něho první poslední....
Jsem schopná si všechno zařídit sama - uvařit, vyprat, pouklízet, prostě cokoliv. Rozhoduji se sama, konám všechny věci a rozhodnutí sama. Žila jsem s přítelem 2 roky a bez matky jsem v pohodě vydržela....samozřejme byl problém, když si mi mamka dovolila 1x za týden zavolat a optat se, co je nového a jak se máme - prý proč mi volá...to protože mám dobrý vztah s matkou a chci s ní trávit taky nějaký čas (upřímně 80% trávím s přítelem a 20% s rodiči) tak jsem na ni závislá?
Tak se ptám, jsem dle vás také na matce závislá? Protože s ní chci trávit nějaký ten čas a dovolím si říct po 2 dnech strávených u přítele (nemám u něho zatím ani oblečení a základní potřeby, jen to, co si vlastně nabalím do tašky na ty 2 dny, protože to u nich není momentálně kde dát), že chci jet domů kvůli toho, že mám nějaké povinnosti a zároveň že chci být aspoň chvíli s rodiči? Prosím o názory, jsem už z toho všeho fakt zblblá...
Poslat SZ
Galerie obrázků
