Závislost na mobilu

Když jsem byla mladší spala jsem s mobilem u hlavy ač se to nemá a pořád jsem měla potřebu si s někým psát. Dokonce mi sestřenka posílala čísla na kluky neznámé s kterými jsem si psala no magorismus, když si na to vzpomenu. Teď jsem v normálu. Beru ho sebou pro všechy případy, ale každou chvíli na něj nekoukám a když jdu ven jen nakoupit na krátkou dobu, tak ho občas i zapomenu doma a vůbec mi to nevadí. Jednou jsem odjela na hory a zapomněla si ho vzít sebou a musím říct, že jsem byla zezačátku z toho nervozní, ale potom mi ten telefon ani nechyběl i když cestou domu už jsem byla nervozní kdo volal apod. někdy, když jedu na víkend mimo Prahu navštívit babičky, tak běžně nechávám telefon potichu nebo v tašce.

Většinou mám "tichý režim" když nikoho a nic neočekávám,no a občas se mi fakt povede,že v "tichém režimu" telefon zapomenu,protože telefon nevypínám,jen je potichu a pak se jen divím,když se na něj náhodou podívám kolik lidí mně nutně hledalo za celý den blondýna no,nosím ho normálně sebou ven,ale holt není slyšet,když vypnu zvuk,což se mi stává dost často.A nejlepší je,když ho hledám a nezvoní.......snažím se na to vypínání zvuku dávat pozor,ale já mám telefon jen když něco potřebuju já,ten kdo potřebuje něco ode mně má často dost smůlu.

Jo, závislák, ale jenom proto, že nenosím hodinky, tak abych věděla, kolik je vůbec hodin. Jinak to mám skoro pořád v tichém režimu, protože nemám ráda, když to zvoní, vždycky je to v tu nejnevhodnější chvíli, když s někým mluvím nebo někde prostě jsem a nehodí se to. Pak se akorát dívám, kdo volal a psal a odpovídám. Na otázky "Zase to nebereš, Na co to vůbec máš?" už jsem si zvykla a s úsměvem odpovídám

Mobil mám pořád u sebe, ale nemyslím si, že jsem na něm závislá. Kolikrát se mi stane, že někam jedu a zapomenu si doma nabíječku a fakt to nějak nehrotím. Také si říkám, že dříve lidé mobil neměli - a koneckonců to není tak dávno a řekla bych, že to bylo lepší

Mám to uplne stejně a to jsem bruneta