Život bez druhé polovičky

Klídek, není Ti 50. A na tyhle myšlenky se vykašli. Znáš knihy typu Tajemství? Myšlenky se zhmotňují.

Ahoj daisy01 nevěš hlavu, nejsi v tom sama .Já jsem taky sama, taky mi to chybí, teda spíš mě je to líto... a šanci na seznámení mám ještě mnoooooooooohem menší než ty

Ahooj, hlavu vzhůru Taky jsem na tom tak nějak podobně, a řeším to zatím tím že jsem si ke škole našla práci, a přibrala ještě pár koníčků, takže mám den od rána do noci zaplněný aktivitami a povinnostmi. Ale jak říkáš, někdy se taky dostaví takový ten pocit nenaplnění, když mám z něčeho radost a uvědomím si, že to ani nemám pořádně komu říct a podobně...
Kamarádek mám docela dost, ale poslední rok byl takový zlomový, všichni si našli nějaké partnery, moje nejlepší kamarádka a spolubydlící se k němu odstěhovala, tak to jsou takové šoky. Samozřejmě jim to moc přeju, jen je to nezvyk
A s těma chlapama to mám podobně, kamarádi, nebo takové nikam nevedoucí známosti, není to prostě ono.
No ale musíme myslet pozitivně a to by bylo, aby se někdo pořádný konečně neobjevil

Reaguji na Malacek: a proč myslíš,že máš mnohem menší šanci na seznámení než já?

prosímtě, už jsem to tady na omlázku kdesi zmiňovala, vstávám ve 4 , jedu do práce, ve 17:15 jsem doma, jdu s čoklama do lesa , v 19:30 přijdem a jsem tak dobitá, že už nejsem ani schopná nikam jít a o víkendu sice nevstávám, ale neschopná jsem stejně, ani nevím, kam bych jako měla chodit, kamarádek mám cca 8 - velmi dobrých, známe se přes 20 let, ale všechny buď už matky nebo vdané nebo zadané...takže to je tak celkově na pytel... ale já to zatím moc neřeším, ale začnu neboj... vono to přijde... jsem sama 7 měsíců a za rok to bude stejné, to je mi jasné...

Před nynějším vztahem jsem byla sama dva roky. První rok jsem si doslova užívala, dělala jsem si co jsem chtěla. Druhý rok, už jsem začínala cítit, že někoho vedle sebe chci, ale jak píšete, všichni muži, kteří se mi líbili a byli co k čemu byli zadaní. Taky jsem měla pocit, že nikoho snad už ani nenajdu a už si nějak plánovala život o samotě. Snažila jsem se na to nemyslet, zaplnit život věcma, které mám ráda a byla jsem jedno období opravdu šťastná i bez přítele. Pak jsem poznala knížku Tajemství a začala jsem si svého budoucího přítele představovat, jaký má být, jak vypadat a aby dokonale ke mně se hodil. A tohle je pravda, za necelý rok jsem ho poznala a jsem s ním už rok a jsem šťastná. Takže holky, fakt to funguje, už jsem to vyzkoušela i na více věcech a povedlo se, ale začala jsem se více o to zajímat, abych věděla jak na to

to je hezké, samozřejmě jsem taky četla, ale nějak mi to představování nejde...
jinak ještě pro daisy 01, já jsem třebä dost zvyklá bejt sama, v sobotu to na mě taky padlo, nějak tak celkově, že mě tady nikdo na světě nepotřebuje - ale řekla jsem si co, na léto našetřím nějaké penízky, mám teď nové auto ( méně staré) seberu psa a pojedem spolu (jen se psem) někam na rekreaci a po výletech po ČR , už jsem mu to říkala, těší se . né, to jen tak na okraj, já tě chápu, bývám na tom podobně...

Reaguji na Malacek: Jee,tak to máme podobný styl života..do práce vyjíždím v 6hodin ráno,vracím se v 8hodin večer,tak vlastně co by jsme chtěly když nám na to ani nezbývá vlastně čas,kdy? ) A mám taky zvířata,ketré miluju...

Ale zase to s tou práci takhle hrotit nemusím,když chci s někým být a stojí mi za to,tak si udělám volno a klidně na pár dní vypadnu,tak jak jsem to dělala teď v předchozím nereálném vztahu...

je to hrozný, takhle bohužel práce mě živí..... na bohatýho chlapa se já nikdy nezmůžu - jsem trouba od přírody, ale možná se nezmůžu ani na chudýho

Tak popros nějakého kamaráda at se seznámí s nějakým svým kamarádem i tak se dá poznat fajn chlap

Holky, já bych vám jen chtěla říct, ať to nevzdáváte
Jste obě určitě chytré a pěkné baby a toho chlapa si najdete

Já jsem dlouho byla sama, protože mě nikdo nechtěl...V největším zoufalství jsem sedla k internetu a začla pravidelně navštěvovat jednu internetovou stránku zaměřenou na můj koníček. Pak jsem se zapovídla s jedním klukem, byl pro mě bezva kámoš a dohodli jsme se, že mě vezme na fotbal. A teď jsem s ním už přes dva roky. Přišlo to ve chvíli, kdy jsem to vůbec nečekala A navíc je to důkaz, že na netu nejsou jenom samí úchyláci

Na vás taky někde někdo čeká a na ocet určitě nezůstanete

Reaguji na Malacek: písneme si za pár let,na tohle samé téma )))

Reaguji na Anaela:
I já to znám, ale mám doma jen film bohužel mi to zatím co se týče vztahů moc nevychází mam pocit že jedna špatná myšlenka všechno zkazí....celou dobu myslím pozitivně pak na chvíli zapochybuju a už se to veze

Reaguji na Ishulka: Věř mi, že já měla taky chvíle, kdy jsem si říkala, že je to kravina, že tak myslím každý den a stále nic, měla jsem pak třeba týden, kdy jsem byla v depresi, že zůstanu sama na furt a koupím si kočky. Ale pak jsem si zase řekla, že to zase zkusím, jak se říká, naděje umírá poslední. Musela jsem si na něj sice počkat rok, ale stálo to za to.