S Jirkou se známe už věčnost, poznali jsme se když nám bylo cca 5 let, trávili jsme společně s naší partou celé dětství. S Jirkou jsme byli do sebe zakoukaní od první chvíle, takže to byla taková ta dětská láska. Posílali jsme si psaníčka a furt kolem sebe tak kroužili. Trvalo to opravdu dlouho, co si vzpomínám tak cca do našich 13 let. Pak dlouho nic, tuším, že jsme se nějak nepohodli a na pár let se spolu přestali bavit. Ovšem zapomenout na Jirku bylo poněkud nemožné jelikož bydlí hned vedle v baráku. Po 2 - 3 letech jsme se začali opět stýkat s dalšími par lidmi a v té době začal být populární facebook, takže jsme si občas i psali. Ovšem poslední 4 roky už to začalo být až pro mě zvláštní. Před 4 lety jsem si začala uvědomovat, že ta dětská láska za ta léta nevyprchala. Nevím přesné detaily ale co si pamatuji, tak moc času jsme spolu netrávili, za to jsme si pořád psali. A Jirka mi dal jasně najevo, že to má podobně. Jeho povaha je bohužel velice komplikovaná, jinak by asi žádný problém nebyl. Jirka se neumí jasně vyjádřit a nedává najevo své city. Často když jsme se potkali nebo se bavili bylo vidět, že se stydí. Zrudl a začal se roztomile uculovat. Tohle mu zůstalo do dneška a když si to představuji...musím se usmívat.... v tu dobu jsem na tom byla podobně, přeci jen i když jsme byli skoro plnoletí, byli jsme v podstatě děti. Takže ani jeden jsme nebyli schopný se jasně vyjádřit s našimi city. Řekla jsem si, že se v tom nebudu nimrat a nechala to být. S Jirkou jsme se dále stýkali ale bylo mezi námi furt takové zvláštní napětí. Pak jsem si našla práci a s prací přišli noví přátelé a také přítel. S Jirkou jsme se nestýkali a ani skoro nepotkávali, ale i přesto, že jsem měla přítele nemohla jsem na Jirku zapomenout a tak jsme si občas psali. Po půl roce vztahu s přítelem jsem šla s Jirkou a jeho kamarádem zapít maturitu a s alkoholem jsme to oba přehnali a před barákem se políbili. Celý večer jsme se tajně pod stolem drželi za ruce aby to nikdo neviděl. Druhý den jsem mu napsala aby o tom nikomu neřekl. Pak jsem se s ním 2 roky nestýkala ale opět jsme si občas psali a já na něj neustále myslela. Po těch 2 letech jsem se rozešla s přítelem a s Jirkou jsme si začali opět psát. Bylo to už ale trochu jiné psaní. Jednou jsme se potkali na diskotéce a trávili spolu celou noc. Nespali jsme spolu ale v podstatě jsme se od sebe nehli. Myslela jsem si, že to trochu prolomí ledy a že se to konečně díky tomu posune někam dál ale nebylo to tak. Spíš naopak. Za další cca 2 měsíce už jsem to nevydržela a všechno co jsem celou dobu v sobě dusila jsem mu řekla. Řekla jsem mu, že bych s ním chtěla být, že si to přeju už od dětství. On mi řekl v podstatě to samé a když už to vypadalo nadějně tak se opět stáhnul. Viděl mě s kamarádem a myslel si o tom své a napsal mi k tomu pár nepříjemných odstavců. Když jsem to četla byla jsem uplně zoufalá ale i neskutečně naštvaná, že si tohle o mě myslí zrovna on a tak jsem mu to vše vysvětlila, vyjasnila ale on si mlel svojí tak jsem to nakonec nevydržela a poslala ho někam. Jirka mi o pár dní později napsal jen jak se mám a hned na to si mě odstranil z přátel. Začala jsem se vídat s Honzou a po pár týdnech jsme spolu začali chodit. Jsme spolu pár měsíců a já si poslední 2 týdny začínám uvědomovat jak mi Jirka chybí. Když ho vidím svírá se mi žaludek a hrnou se mi slzy do očí. Honza je ke mně velice milý a pozorný ale já pořád myslím na Jirku. Je zvláštní, že on je jediný s kým si dovedu představit svou budoucnost, dokážu si představit svatbu, společné bydlení, děti, vnoučata všechno. Až ale posledních pár týdnů mi tohle začalo docházet. Nevím jak dál. Jak ho znám, jeho a tu jeho komplikovanou povahu bojím se a i tuším, že by se mi na svou obranu vysmál, kdybych se mu přiznala i když si tak nějak myslím, že to má stejně. Nevím, proč mi tenhle člověk tak šrotuje hlavou ...možná je to tím, že jsme to společně opravdu nikdy nezkusili a protože je pro mě tak "nedostupný". Nechci se mu přiznávat, protože představa že se mi vysměje a já ho tu budu potkávat dál, je nesnesitelná ...bojím se zklamání. Cítím se prázdná a nešťastná. Už to trvá tak dlouho, že mám strach, že myšlenky na něj nikdy nepřejdou a že budu vždycky přemýšlet jaký by to s ním bylo.