Zrada od přátel

Ahoj holky,

předem chci říct, že jsem normální mamina, žádná namyšlená silikonová maminka, co si jenom užívá manželových peněz.

Jenom do úvodu, manžel má svojí firmu, já mu aktivně pomáhám a finančně se nemáme špatně, ráda rozmazluji naše dvě děti, ale samozřejmě s mírou.

Měli jsme skupinu pár lidí, se kterými jsme podnikali společné akce s dětmi, zvali jsme se na grilovačky atd., jeden z našich "problémů" s manželem je asi ten, že se nikdy nedokážeme pořádně "odvázat" na nějaké společné akci. Já mám starost o děti (ani v mládí jsem alkohol nikdy moc nepila, byla jsem spíš ta rozumnější povaha), protože je nechci nechat bez dozoru ( 4 a 6 let ) a manžel alkohol nepije, dá si tři piva a je spokojený, takže od jakživa jsme takoví ti nudňáci. Ostatní maminky i tatínci se klidně opijí a co dělají jejich malé děti je jim jedno, to jsem osobně nikdy nepochopila.

Už asi před půl rokem jsem zjistila úplnou náhodou, že nás ti kamarádí hrozně pomlouvají, jak si hrajeme na něco, co nejsme ( přitom to tak opravdu necítím ), jak si lítáme třikrát ročně na dovolenou, třikrát ročně na hory, jak vlastně nic neděláme, jak manžel přišel k penězům od rodičů ( to není absolutně žádná pravda, při začátcích nám hodně pomohli s dětmi i nás založili na koupi bytu, to uznávám, ale pak začal manžel podnikat a vše jsme si zařizovali sami, přestěhovali se do baráčku... ), jak já jsem hrozná namyšlená fůrie a šíleně zlá ženská, která nemá přátelé to samé i manžel ( mám jednu nejlepší kamarádku již roky a nikdy jsem víc lidí nepotřebovala, přesně to samé muž ), dokonce vzhledem k tomu, že ani jeden nemáme žádnou sociální síť, nemáme žádné jiné kamarády a jsme vlastně chudáci, oni se s námi baví jenom z nějaké nutnosti, abychom někoho měli. Tyto informace jsem zjistila od jedné známé, která je shodou okolností sestřenicí jedné z té skupiny lidí, řekla mi to, protože se zná i s manželem a se slovy, ať si raději najdeme jiné přátelé, protože jí tohle vadí jak nás pomlouvají a my nic netušíme.

Já jsem samozřejmě s tím vyrukovala na ty lidi ze skupiny, jestli je to pravda a jenom jeden takový s prominutím buran z vesnice, co se neumí chovat, kterého jsem vždycky tolerovala jen kvůli kamarádce, protože je to její manžel a děti za tatínka taky nemohou, mi řekl, že jsem namyšlená fůrie a že mě nikdo z té skupiny nemá rád, kamarádka mu neodporovala, ale potom mi telefonovala, že to tak není, ale že se s ním raději nechce hádat, on a ještě někdo z nich takový názor mají a zbytek jen přikyvuje a nic neřekne. Defacto se ozval pouze on a ostatní ten názor mají taky, ale neřekli ho.

Je to již skoro rok, co jsem se to dozvěděla a stále mám v sobě takovou hořkou pachuť toho jací lidé jsou. S určitostí vím, že se nechovám jako namyšlená fůrie, to že někam jedeme na dovolenou akorát oznámím nebo oznámím pak po dovolené, ani se nechlubím s kabelkami, s botičkami atd., někdy se mě sami zeptali, kolik nás co stálo, tak zase lhát nemá cenu, řekneme pravdu a je to evidetně špatně.

No jsem z toho všeho taková zklamaná a často na to myslím, jak naivní jsem byla, oni si teď notují, nás už nikam logicky nezvou, což bych samozřejmě ani nechtěla, ale stejně to zklamání je velké.

Stýkám se teď víc s kamarádkou a jejími dětmi a je nám fajn, ale i tak ta hořkost je velká.

Zažili jste někdy něco podobného ? Jak jste se s tím smířili ?