Ztrácím naději v to, že bych mohla být někdy ještě šťastná...

Jsem věřící a náš pan farář jednou četl v kázání list od papeže, kde se "nadávalo" na dnešní dobu,na dnešní mládež, na dnešní chování mladých, že si neváží toho a tamtoho..pak se na chvíli odmlčel a dodaloto je list z 17.stol. Takže dobou to není. Ti špatní (když to nazvu jemně) tu byli,jsou a budou. Jsem podobné povahy jako ty,taky jsem vždycky měla pocit,že jsem z jiného světa a že se sem nehodím(tím ale nemyslím,že jsem nějakej outsider,spíš mám jiné názory,které ale nikomu nevnucuju,spíš si je jen myslím).Onehdá jsem potkala kluka,který je jako odraz mé osobnosti (je to až neuvěřitelné),nechci si nic slibovat,ať pak nejsem zklamaná.Tím ti chci říct,že URČITĚ existuje někdo,pro koho budeš vším. Důležité je,abys překonala své chmurné představy,od toho tady nejsme...Protože jak člověk vystupuje a chová se,takové lidi k sobě přitahuje.Moc ti držím palce,protože to znám na vlastní kůži. Neutápěj se v tom,nestojí to zato.Já,když mám někdy takové myšlenky,tak si řeknu:vždyť jsi zdravá,tak na co si stěžuješ?Svět je z velké míry takový,jaký si ho uděláš,a věřím,že ho chceš hezký

Četla jsem pár knížek z různých dob a došla jsem k závěru, že lidé jsou pořád stejní a jen se mění loutky. Řekla bych, že jsou dnes lidé trošku zhýčkaní. Dříve to byl boj. Nebyli různé léky a děti umíraly rodičům, ženy umíraly během porodu, lidé umírali ve válkách. Někteří se nedožili ani dospělosti. Možná ale byli lidé více soudržní. Teď totiž nemusíme řešit některé problémy jako dříve, ale zase tu jsou jiné a hodně ty sociální. Žijeme v takové době zábavy. Kdy technika je sice fajn věc, ale hodně ovlivňuje naše životy nejen k ostatním lidem, ale i k nám. Někdo tak i rád uniká z reálného života právě k počítači a vystačí si sám. Prosazuje se spíše individualismus. Bohužel se s tím musíme někdy smiřovat, že člověk, který pro nás znamenal vše o nás najednou nemá zájem z různých důvodů i těch finančních například. Mám v celku také pesimistický názor, ale když se nad tím zamyslím více, tak ten život si musí člověk užívat a aby si ho mohl užívat, tak musí zažívat i ta zklamání, protože když nám vše spadne do klína, tak si toho tolik nevážíme. Zkus se v takových chvílích na svět podívat pozitivně. Je spousta věcí pro které stojí za to žít. Já se například už moc nedívám na zprávy a snažím se nečíst nějaké zprávy, protože mě to vždy akorát rozčílí. Někdy mi přijde, že je to sdělováno schválně, aby lidi pořád někdo něčím zastrašoval. Ani nechtěj znát můj názor na budoucnost hlavně kolem ekonomické stránky. Z toho by člověk ani nespal. Někdy si říkám, že je lepší nevědět nic a mít v hlavě úplně duto. Na lidi jsou kladeny větší nároky. Dnes už v podstatě dítě musí ovládat spousta informací a čím jsi starší, tím se to všechno nabaluje, ale musí se to také nějak ventilovat. Zaměř se na to, co je pro tebe v životě důležité a zkus to najít a hlavně se nevzdávat. Já jsem měla dříve více sociálního cítění a už jsem z toho upustila, protože jsem z toho měla akorát kámen na noze a každý si to nějak zařídí. Co se týče doby, tak v každé době bylo něco lepšího a něco horšího. Já se občas zakecám se sousedkou (paní 90 let) a ta jaký měla život, to také nebyl med. Jsi mladá a ještě toho tolik přijde. Možná i když potkáš někoho, kdo je momentálně stejný jako ty, tak bude za 10 let někdo jiný. To si nevybereš. Je to hodně o tom tolerovat a příliš se nesnažit měnit a hold se musí člověk někdy přizpůsobit.

Tak tak... Doba za nic němůže, lidi jsou stále stejní. Nemá cenu si minulost nějak idealizovat - vždycky se podvádělo, kradlo, udávalo. Myslím, že proti takové době nacismu je toto celkem ještě procházka růžovým sadem.
No, myslím, že úplně nejdůležitější je obklopit se správnými lidmi, pak člověk nevidí věci tak černobíle a uvědomí si, že stejně tak, jako nás obklopuje spoustu bl bců a duševních mrzáků, tak se tu najde i pár jedinců, kteří dělají život zajímavějším. Tak měj oči na stopkách, určitě jsou i kolem tebe.

Ahoj, doba se mění ..lidé se mění.. jejich vědomí se mění.. jsem přesvědčena o tom,že na světě se stále najde mnoho dobra, lásky k přírodě, pomoci mezi lidmi a mnoho dobRých skutků, skutečnost je však taková,že co vidíš v televizi,novinách ,rádiu..budou jen špatné věci, které nám servírují hlavně tí z "výšin" a viš proč?- uvadí to lidi do strachu, obav, špatných vztahů... drži je to svázané... nesvobodné, omezené..Tohle vše se od roku 2012 začlo měnit a gradovat a nejsi sama, kdo to vníma více a více a neí to náhoda, tvé pocity jsou správné a na místě... Věřím v to dobré a v co myšlenkách věříš, to přijde... Aby jsi věděla o čem přesně hovořím..., najdi si prosim na youtube.com video od Eckharta Tolleho, Tell Scot, najdi si video Tajemství, dále video Co my jen víme... a když se na to budes citit tak můžeš nakonec David Ickeho zkusit...a jsem si zaručeně jistá, že to změní tvůj pohled, dostaneš odpovědí na všechny tyto tvé otázky, které tu uvádíš a také hodně naděje, která děla divy Držim palce a KOUKNI NA TO, pomůže ti to pochopit mnohé a tvá zavěrečná věta se mi moc líbí a chápu, že tě to naplňuje štěstím, to je úplně přirozené..., tahle videa ti pomužou najít i další štěstí, nebo jak na to..., proč přitahuješ do svého života lidi,co přitahuješ a čím je přitahuješ a to je velmi silný nástroj, který můžeš změnit naopak .. zjistíš..,jak věci vnímat, byla jsem vé tvé kůži před rokem a půl...

Ahoj, musím říct, že si moc hezky vystihla co, nad čím i já už docela dlouho přemýšlím....a také hledám i když moc nevěřím.....ale vzhledem k tomu, že už jsem dvě, věřím, že najdeme

Takových je holky už hodně...

Reaguji na Michaela07: Děkuji za reakci S tím, že život je z velké míry takový,jaký si ho uděláš, souhlasím.. A já ho chci pěkný, tudíž s tím musím něco začít dělat

Reaguji na EleanorWoods: Děkuji za Tvůj názor

Děkuji za návrhy videi (par jsem jich uz i zkoukla) i Tvou reakci na to co jsem napsala Už jsem párkrát slyšela, že to je něco ve mě, co přitahuje ony lidi ke mě, ne uplně ty správné.. Snad se mi to podaří změnit

Reaguji na loveshoes: Jak se říká, naděje umírá poslední

Docela bych se mohla pod tvou zpověď podepsat. Jsem založená dost podobně, nesnáším lhaní a neupřímnost, nechápu lidi, co dokáží kvůli svýmu úspěchu podvádět a krást.
Ale myslím si, že nejsou všichni takoví Možná jsem naivní, ale já tomu prostě nevěřím a musím říct, že jsem zatím nějak moc nenarazila. Ono totiž to, co ze člověka vyzařuje druzí lidi cítí. Když někomu upřímně pochválíš nový tričko nebo něco, co se mu povedlo, když někomu třeba jen podržíš dveře či se zeptáš, jeslti nechce pomoct. Když se naučíš říkat děkuju a prosím a všechno to děláš jen proto, že chceš, že v tom nevidíš žádnej jinej záměr nebo nadbíhání, tak dle mých zkušeností, oni ti to zase vrátí.
A právě tím chováním můžeš lidi kolem sebe měnit a to mi přijde úplně úžasný. Jistě že někteří se ti třeba budou posmívat za tvůj přístup, ale ti rozumnější v tom třeba spatří nějakej smysl a naučíš je být lepším člověkem

Ano, existujeme. Prošli jsme si tvrdou minulostí. Byli jsme zranitelní a nemohli jsme z toho uniknout. Museli jsme se spoléhat sami na sebe nebo na pár nejbližších. Ceníme si hlubokých vztahů a víme, že kdyby nebylo těch několika lidí, jejich dobré vůle ... bylo by to opravdu zlé. A tak jsme to adaptovali do našich životů a aniž bychom si to nadále uvědomovali, dělá nás to šťastnými. Jenže když se pak setkáváme s realitou, těžko zápasíme. Zkoušíme najít model chování, který by fungoval, ale on se vždycky na nějakém místě rozsype. Důvěra/zrada, vstřícnost/zneužívání, studium/praxe, ... . Logika věci by nás normálně odradila a přinutila vzdát se takových zdánlivě neefektivních vlastností, ale my se na základě dřívějších intenzivních zkušeností stále snažíme nějakým způsobem vybruslit. A tak si každým dalším omylem budujeme nové a nové zásady, které chápe méně a méně lidí, až se nakonec dostaneme na hranu společnosti. Jsme v pasti. Chybovali jsme. Lidé si nás pletou s kdejakým individuem. Zpátky jednoduše nemůžeme, ujel nám vlak. Musíme rekapitulovat, musíme analyzovat, zvolit směr, nabrat energii. Musíme vyrazit. Neodepisujte nás ještě.

Souhlasím s tebou v podstatě ve všem, jelikož mám stejný problém. Vždy jsem obdivovala gentlemany a dámy z první republiky. Vím, že ta doba nebyla ideální, byla válka a tak, ale muži se uměli chovat. ve filmech to bylo třeba moc idealizovaný, ale strašně krásný...
Také nevěřím, že najdu nějaké štěstí, hlavně v lásce. Důležitá je hlavně vnitřní krása- krása srdce a duše, ale kdo si to dnes uvědomuje? Kluci mýho věku chtějí krásný holky téměř jen na sex a že tě raní? To jim je jedno. teď se trápím pro jednoho kluka, vím, že to stejně nemá smysl, ale srdce si poručit bohužel nedá... Zakazuji si lásku už asi 4 roky, chtěla jsem mít srdce z ledu, jelikož mi jeden kluk zlomil srdce, ale pak si přišel jiný, něco bylo a já se do něj zamilovala. Neví to a asi je to tak lepší. Já na skutečnou a pravou lásku přestala věřit už dávno... A proto ze se be dělám něco, co nejsem, Snažím se být drsňačkou a rebelkou a přitom mě nitro plave v hlubokých citech. Když mi je hrozně, nahodím falešný úsměv a nikdo téměř nic nepozná. Ale to taky nejde věčně...