Ztráta smyslu života - jak z toho ven?

Takhle jsem to nenazvala, mám k němu nějakou úctu... Ano, zakládala jsem na to téma proto, abych se snažila zjistit, co je špatně...co dělám špatně, zda má přítel reakce normální, či zda už ne...atd...ale je vidět, že snaha je jen z jedné strany, takže to asi nemá cenu

Takhle, co píšou holky, je sice pravda- neumíráš ty, si zdravá, 10 000 není tolik apod.. rozhodně se to ale nedá paušalizovat větou "může být hůř, není to tak zlé" ..někdo ustojí smrt 2 členů z rodiny, vyhození z práce, nabouraný auto atp. Pak jsou ale lidi, který smrt např. dědečka (mě taky velmi zasáhla) nesou podstatně hůř, nebo se zhroutí z rozbitého notebooku (když to budu zlehčovat). Proště co člověk to jiná osobnost.
Takže musíš zvážit jak na tom si, jestli si myslíš, že to ustojíš sama bez pomoci ( mi přišlo, že už to na tebe celkem dost padá) Jinak na kontakt se poptám a napíšu ti

.. taky doporučuji odbornou pomoc .. a zkus třeba při dlouhé chvíli přečíst nějaké knížky .. doporučuji "Muž, který chtěl být šťastný", "Miluj svůj život", "Poslání od protinožců" .. a i když je to někdy vážně těžké .. pamatuj - za každým mrakem je zase modré nebe! .. držím ti pěsti

Já jsem také neměla hezké chvilky v životě a padalo to všechno najednou. Nejdůležitější je vnitřní síla a držet se svých plánů. Tj. nechci s tím člověkem žít, tak ho vyměním. Chci psa, tak si toho taky pořídím a budu ho mít s člověkem, který bude mít rád nejen mě, ale i toho psa. není to jen o tom, ale je třeba si uvědomit samu sebe a mít ráda samu sebe a změnit něco pro sebe. Dej si také pozor jestli nehledáš stejné typy jako byl tvůj ex.

Konkrétního psychologa ti neporadím, určitě se ale mrkni na známýlékař.cz. Pokud nechceš platit v hotovosti, tak se optej, zda tebou vybraný psycholog pracuje na pojišťovnu. Jsou i takoví. (Jen potřebuješ od praktického lékaře doporučení, ale to by ti měl v pohodě napsat, když si o to řekneš.)

Reaguji na Romčula: Pár dní jsi o sobě nedala vědět, dej vědět, jestli už je to lepší... Hlavu vzhůru! V reálu musíš být milá a skvělá holka a to co se ti děje, si nezasloužíš. Každému se stávají čas od času nepříjemné věci, ale třeba to, jak se k tobě přítel chová, to si taková úžasná holka jako ty nezaslouží. Hledej na nějakých serverech o spolubydlení nějaké nové bydliště, holt třeba dočasně s jinými lidmi - také jsem si tím prošla a není se čeho bát a i finančně se to nechá ustát. To by mohl být tvůj první krok a na spoustu dalších věcí už pomůže čas...

Reaguji na Shaquille:
No, je to lepší
Teď zrovna nemám čas přemýšlet nad sebou. Mamky stav se zhoršil, tak řeším teď toto a své stavy si nějak nepřipouštím. Taťka se mi totiž o víkend svěřil, co se u nich děje Takže jdu do boje mamce zase nějak více pomoci. Už jsem myslela, že je to u ní dobré...ale není.

S přítelem jsme si to nějak vyříkali...ale nevidím to jeho chování na dlouho. Když jsem mu řekla, že bych si nejraději našla nějakého psychologa, řekl mi, že jsem slaboch a divná, když to nedokážu zvládnout sama.

Takže asi takto, hodně pracuji, dělám si malé radosti (dělám dekoraci do bytu, baví mě to ), chodím více mezi lidi s kamarádkama, se sestrou...a je mi lépe.

Jinak o víkend mi kamarádka říkala, že můj bývalý partner čeká s milenkou dítě - rychlost. Jen tak pro zajímavost. Ale mě to pomohlo na něho úplně zapomenout