Jak už jsem napsala výše, v zahraničí jsme už dva roky, miluju zemi,kde momentálně jsem, jsem tu šťastná, naučila jsme se plynně anglicky a učím se německy, našla jsme si nový kamrády z jinejch zemí, cestovala jsem... ale ta práce mě ubijí, upřímně už jsem naprosto alergická na křik dětí, ubíjí mě žít s cizí rodinou ( i když je báječná), mrzí mě, že mi utíkají maličkosti v životech mojí opradoý rodiny ( bráchy maturitní ples, mamky operace...) a říkám si,jestli už není načase se vrátit a najít si normální práci, kde uplatnim svoje jazyky a začnu zase užívat mozek. Na druhou stranu si říkám,že bych mohla ještě jeden rok vydržet a jet do té Ameriky,kterou jsme si vysnila, jenže americký děti jsou parchanti a obávám se, že by to mohlo být na moje nervy trochu moc. nemluvě o tom,že už jsme 2 roky neměla normálnío přítele,protože se bojim cokoliv začínat,když nikdy neim,kde se další rok ocitnu.
Moje okolí argumentuje tí,že mžu jet do USA kdykoliv cestovat,ale co si budeme povídat, není to takové jako vyzkoušet si tam žít. takže já opravdu nevím a uvítam jakoukoliv konstruktivní radu, třeba někoho kdo si prošel podobno zkušeností
děkuju všem,kdo dočetli až sem.