Zvládnout své chování

Taky sem byla taková. Takže to moc dobře znám. A věř mi, že sem se taky za to neměla ráda a sama sobě slibovala,že budu jiná. Jednou ale memu priteli dosla trpelivost,a opravdu byla velka hadka. Me stim pomohl partner , ze me zmenil. Su za to rada, ze uz takova nejsu. Ikdyz citliva buu furt. Obrat se se svym problemem na pritel, pomuze ti,kdyz mu to dovolis. Ale pokud to nezvladas,tak zkus psychologa.

Jak ti s tím přítel pomohl?

Kdyz me chytla podobna nalada, okamzite mi dal jasne najevo ze zacinam zas se chovat jako hysterka. Vis, pritel mi rekl, ze pokud budu takova,tak semnou uz zit nechce. Hrozne sme se pohadaly, ze sem si sbalila veci a ze se odstehuju, hrozne moc vycitek, nadavek hadka. Vis,muj problem byl,ze sem v sobe mela snim nevyreseny a nevyjasneny problemy,ktery se tou obrovskou hadkou vyresily a objasnili. Vis, kdyz nekoho milujes,tak se sama chces stat lepsi. Nikdy sem takova nebyla a reknu ti, ze už su strasne rada, ze uz nejsu.

Tak to ti teda závidím.Už by jsem to chtěla mít za sebou.Snad to zvládnu.Děkuji ti za pomoc

A byla jsi taková vždy? Já jsem byla docela sama sobě nesnesitelná, když jsem brala hormonální antikoncepci. Po vysazení jsem zas jako dřív, v pohodě, krom období návštěvy tetičky Irmy. Taky to můžou být ještě nějaké dozvuky puberty, přece jen v 18 většinou člověk ještě není uplně osobnost a vyvíjí se ještě dost a může se i docela radikálně změnit. Pokud jsi taková od narození, tak jsi asi cholerička, podle mne s tím jde alespoň částečně pracovat i sama, ale musela by sis uvědomit, kde je příčina - nízké sebevědomí, nedostatek tolerance, nejsi spokojená v životě, sama se sebou? Může to být x věcí. A snažit se, když tě někdo naštve, odejít s tím, že si to potřebuješ promyslet - jít si třeba zaběhat a nějak se vybít/ vyčistit si hlavu, a pak až jít věci řešit. Taky sledovat - napsat si, které situace tě takto rozčílí, co by se dalo dělat, jestli se jim nejde vyhnout... Musíš se víc sledovat - většinou se zjistí, že se to motá kolem jednoho problému. To, co jsi napsala, je dost obecné. Těžko říct, kde je jádro pudla. Pokud se necítíš na to, že by sis poradila sama, tak psycholog je též možnost..

S tou výbušností mi pomáhá když začnu počítat třeba do 10. samozřejmě v duchu . ono to zní trapně ( na základce to vždycky dělala jedna učitelka aby se uklidnila ) ale fakt mi to pomáhá abych hned nevytekla)

Mám dny, kdy mě vytočí neutřená kapka na podlaze, a to je pak tóčo .
Můj drahý mi vždycky řekne, že se se mnou o tom teď nebude bavit, odejde, nemluví se mnou. Já se vyzuřím, v hlavě si urovnám, že vlastně se mám skvěle a taková blbost mě nemá rozhodit. Pracuju na sobě .
Mám problém, po dědovi jsem zdědila děsnou vlastnost - mít všechno pod kontrolou .
Vždycky když na sobě cítíš, že by ses mohla vytočit, tak začni počítat, nebo si vzpomeň jak supr bylo poslední sezení s kámoškama, návštěva kina. Mně pomáhá si i uvědomit, že jsou na tom lidi hůř než já . Ze svých občasných výlevů si už dělám i sama srandu

Užíváš HA? I to by mohla být příčina, teda v případě, že jsi takto přecitlivělá nebyla od malička a nemáš to od naturelu. Pokud jsi vrozený cholerik a cíťa, tak ti snad nejlíp pomůže korigovat chování odborník, určitě nebudeš ztracený případ, když si svoje nepřiměřené chování uvědomuješ. Další věcí může být i to, že se kolem tebe dějí věci, které tě právem vytáčejí. Zvaž, jestli je něco v nepořádku s tvým okolím.

Taky jsem taková byla, v osmnácti jsem hysterčila doma u maminky, pak od dvaceti snad do čtyřiceti mě ty záchvaty chytaly pžed manželem a tchyní. Pak mně bylo ale opravdu ouvej, neměla jsem práci, rok jsem tápala po brigádách, děti na VŠ. Najednou se dělo něco vážného a ne prkotiny. Když jsem tohle přestála, hysterčení přešlo.

Je pozitivní, že si to o sobě uvědomuješ, a že jsi vůbec schopná své chování zpětně reflektovat, toho spousta lidí schopných není. Jestli to chceš změnit, tak už tohle samotné je podle mně půl úspěchu.

Psychologa bych určitě nezavrhovala, naopak to vidím jako nejlepší řešení, doporučila bych ti to i proto, že sama o tom uvažuješ. Psycholog totiž pozná, jestli se jedná o hysterickou reakci nebo něco jiného a určitě ti v tom pomůže lépe, než přítel nebo někdo z rodiny, líp poradí i proto, že má ten odstup a tohle je oblast tvého seberozvoje nebo sebevýchovy.

To co popisuješ může být opravdu z různorodé příčiny, já bych se obrátila na psychologa nebo terapeuta.

Reaguji na denisa5: Můj přítel je podobný, je to cholerik, a zatím jsem nepřišla na způsob jak ho změnit A ono se říká, že to ani nejde, tak nevím...

My to máme doma oboustranně. Někdy hysterčím já, někdy on, ale mužněji samozřejmě Když hysterčím já, ještě víc mě vytočí, že on je naprosto v klidu, tak jsem pak jak atomová puma. Pak vybuchne on, že po něm zjapu, já hodím zpátečku a je klid. Když začne nadávat on, zařvu taky, pak odejdu hrdě z místnosti a za chvilku je taky klid, ale já to mám i s tím udobřováním potom no Na každého platí něco jiného, musíš zkusit, co platí na tebe. Pokus omyl