Zvláštní stavy

Zdravím všechny!
Už jsem celkem bezradná, zkusím se zeptat tady. Třeba některá z Vás trpí něčím podobným, poradí mi, nebo se jen dozvím že jsem hysterka. Zkusím proto popsat svou situaci. Je mi 20 let. Můj život je poměrně normální, klidný. Jsem studentka vysoké školy, mám už pár let přítele, zdravou rodinu. Jenže už od nějakých 15 let, konkrétně od doby, kdy se rozvedli rodiče, trpím zvláštními stavy. Stavy, které se opakují cca 1x do měsíce, někdy to ale příjde například jednou za tři měsíce. Každopádně tyhle stavy jsou strašně ubíjející. Prostě jsem normální, mám radost ze života, užívám si všeho co mám a jsem za to vděčná, ale pak mi najednou něco přepne v hlavě a já otočím. Začnu vše vidět černě, začnu nenávidět sebe, svoje okolí, dokážu probrečet půl dne, neumím se z ničeho radovat, jsem jako v tranzu, špatně se mi dýchá, příjdu si zvytečná a dokola jen nadávám na sebe, na to, jak jsem strašná... Potom najednou zase cvak a já funguju jako předtím, akorát s tím, že mám výčitky a stydím se za to, co jsem ,,vyváděla``. Naposledy se mi to stalo právě dnes. Jsem typ člověka, co si neumí nic zorganizovat. Vše dělám na poslední chvíli a nesnáším se za to. V ničem nemám systém. Strašne mě to štve, ale vždycky když jsem se snažila to změnit, nevydrželo to dlouho. Vždycky se to ale snažím brát s nadhledem, netrápit se tím. Jenže dneska to přišlo. Nemohla jsem najít účtenku, kterou jsem potřebovala. Předpokládám že normální člověk by si zanadával. Jenže na mě to zase přišlo. Nenáviděla jsem se za to, že nemám v ničem pořádek (nechápej to tak, že jsem prase, na úklid jsem celkem důsledná, spíš odkládání věcí a tak). Začala jsem hysterčit, brečet, popadat se za hlavu, nadávat si pro sebe, že jsem naprosto k ničemu. Trvalo to cca půl hodiny. Pak se to zklidnilo a já se vrátila zas do normálu. Večer to na mě opět přišlo a to kvůli tomu, že jsem příteli dala vyprat věc, kterou zítra potřebuje. On to bral s nadhledem, jenže já měla zas pocit selhání a zbytečnosti.
Pání, když to po sobě čtu, tak fakt to normální asi nebude. Jen mě zajímá, jestli to někdo má, či měl taky, jak s tím bojoval, jestli se to zlepšilo návštěvou lékaře, nad kterým vážně přemýšlím. Budu ráda, za každý názor, radu. Na jednu stranu se cítím trapně, přijít k doktorovi a říct, že mívám jednou za čas stavy, které normální nejsou, ale jinak jsem vlastně v pohodě. Díky všem