Poslední dobou jsem čím dál častěji podrážděná a nevím proč. Byly dny, kdy mě nikdo nedokázal vyvést z dobré nálady a teď je to přesně naopak. Hned ráno jakmile vztanu kouknu do zrdcadla, je mi mizerně, ale to se dá ještě ustát, když se zkrášlím nálada se trochu zvedne, ale pak začne to pravý ořechový. Pokojem projde brácha utrousí poznámku, že jsem svou cestovní tašku, ze včerejší cesty nechala ležet s nuklizenýma věcma v pokoji, a že přes ní hned ráno musel skákat. Celá vzteky zrudnu a spustim, že jsem to hold nestihla, že jsem byla dost urvaná a aby se nezbláznil, přitom jindy bych se vůbec nevzrušovala, omluvila bych se a tašku šla uklidit. Jakmile přijde tohle malý vytočení všechny další maličkosti mě vytáčí čím dál víc. Mamku, která si jde vyčistit zuby a koupelnu drží v šachu sotva pět minut, jsem schopná seřvat div z toho chudák neomdlí, neřeknu kdyby tam byla hodinu, ale na pět minut má přece každý právo. Taky mně nehorázně vytáčí, když na mně křikne z obýváku ať za ní na chvilku zaskočim, proč se ona nezvedne a nedojde za mnou do pokoje,ale zase na druhou stranu se vždycky rozčiluju, když mi do pokoje vleze a já musim ztišit hudbu, zvednout oči od knížky, od učení nebo přestat dělat cokoliv jiného. Když si na bakalářích přečtu, že jsem dostala blbou známku, nadávám sobě za to jak jsem blbá a všem okolo jak jsou neschopní, přitom oni jsou ti poslední kdo za to můžou.
Nepoznávám se, dřív jsem taková nebyla a hodně mě mrzí, že to odnáší mí blízcí, ale prostě se nedokážu ovládnout. Nejsem žádnej cholerik, spíš naopak- nedávno jsem dělala testy, který ukázaly, že jsem asi 38% flegmatik, 27% snagvinik a zbytek je pro cholerika a melancholika a musím uznat že s tímhle rozdělením bych dřív souhlasila. Poslední dobou taky hodně pláču. Mamka tomu říká ´´splíny´´. Prostě jen sedim a nadávam si jak jsem blbá, že mám nejhorší známky ve škole ( jsem na gymplu) jak jsem ošklivá, tlustá, sobecká jak ubližuju svýmu okolí atd. Prostě jen tak z ničehoš nic mě to chytne. Už se mi stalo, že jsem se zamkla na školním záchodě, proseděla tam tři vaučovací hodiny, který jsem si raději nechala napsat jako neomluvený, než aych vylezla s napuchlýma očima. Přátel mám hodně, ale už s nimi ani moc ven nechodím.
Přemýšlela jsem jestli tyhle stavy mají všichni kolem mě a já je jen nevidím, ale to je spíš blbost, nebo jestli to může být třeba z přepracovanosti. Je pravda, že jsem kdysi kloubila školu s brigádou- ráno do školy, potom do práce, a pak se učit nebo s kamarádama, naspala jsem toho míň, než teď, ale přesto jsem byla šťastnější. Teď už do práce nechodím, ani unaveně se necítím, takže přepracovanost to asi taky nebude, napadl mě ještě premenstruační syndrom, ale ten přece nemám celej měsíc v kuse, navíc ten se u mně spíše projevuje zvýšenou ´žravostí´.
Chci se zeptat, jestli se něco podobnýho někomu z vás stalo a jak jste to řešili, případně jak byste to řešili. Děkuju moc za odpovědi.
Poslat SZ
Galerie obrázků
to se mi stalo teď v pátek,jela jsem za přítelem,bus poloprázdný,najednou si vedle mě sedl už od pohledu takový podivín.No však samozřejmě,nohy roztahoval tak,aby se mě mohl dotýkat,tak já nalepená na okně, pořád se přisouval blíž a blíž a v zatáčkách dělal jakože na mě padá
Chtělo se mi brečet,no ještě že vystoupil dřív než já
... Doufám, že tohle období přejde ...
