35+ bez partnera, bez dětí...

Proč psát věci, které se i Tobě samotné zdají trapné?
jinak, můj příspěvek nebyl reakcí na ten Tvůj.

Ahoj oskarovaa, ano, je to krásné a náročné. Ostatně tak jako vždy, bez ohledu na roky. A právě proto nemůžu druhým tak fundovaně radit.

oskarovaa

Tak únavné to určitě je, ale určitě bys bez nich už být nechtěla?! Nebo se pletu a kdyby jsi to věděla, tak by jsi už děti neměla?

No to se nepleteš, já jsem o děti úsilovala léta, proto taky tady píšu, protože bych chtěla poradit těm, které to mají před sebou.
Já jsem o několik dětí přišla a první jsem porodila až po třicítce. A druhé se zas nedařilo..A to čas letí, přesně jak tady napsal někdo přede mnou - od menstruace k menstruaci a zase nic...
Léta s dětmi bych nevyměnila za nic, tady jen upozorňuji na úskalí pozdního mateřství, která právě teď prožívám. Tedy, že kdo má na výběr, měl by začít dřív anebo to příliš neodkládat.
Ale není to zlé, jen je po podesátce člověk víc unavený než dřív.

No, nevím, mě tedy nikdo dohled nad studiem nedělal, ani v první třídě se se mnou nikdo neučil. Byla jsem vychovávána k tomu, že se učím pro sebe a ne pro rodiče a je to moje zodpovědnost a myslím, že to bylo to nejlepší, co pro mě mohli naši udělat. Na třídní schůzky nechodili ze stejných důvodů, učitelce řekli, že jestli bude nějaký problém, má to v prvé řadě řešit se mnou. U dcery to hodlám praktikovat stejně.
A děti stejně budeme živit až do důchodu bez ohledu na to, jestli je máme ve 20 nebo 40.

Zdá se mi to nebo je tohle téma strašně pesimistické? Skoro jako kdyby si ženská 35+ neměla dělat žádné iluze sebrat prvního chlapa a hlavně probůh otěhotnět.

Já bych k tomu v podstatě chtěla říci jen to, že spousta párů, kteří se potkali "včas" a od začátku věděli, že spolu chtějí mít díte, ho nakonec mít třeba nemohli a svět se nezbořil...Pak existují přece i jiná řešení.

linn

i mě tu některé názory přijdou docela dost pesimistické, jako by člověk měl po 35 jen vybírat rakev

Ano, přesně tak, jako bych slyšela jednu moji známou (mimochodem neskutečně hezká holka, hodně mladá, hezká), která razila teorii "Do čtyřiceti a pak odstřelit...". Jelikož pak už jí údajně nic nečeká. Jen vrásky, starosti, tak proč se prý namáhat.

Tak prosím, takovéto teorie, neeee! Každý období má to svoje a když v životě nepůjde vše jak na drátkách, svět se nezboří, prostě zase poznáte něco jiného...Všechno v životě má svůj smysl.

linn
vážně? Tak co tady ještě dělám. Musím se zeptat "taťuldy", který shodou náhod dělá sportovní střelbu, že mě ještě neodstřelil.. Takové lidi já si k sobě nepouštím. Mám ráda život, humor, smích a hlavně lidičky šířící optimismus, i přesto, že někdy je tzv. "den blbec", jak já říkávám. Každá etapa v životě je sama o sobě jiná a tím i krásná.

Když tohle téma čtu, musím říct, že tolik dezinterpretací, kolik se jich dostalo okarovaa, se hned tak nevidí. Nikdy nikde neřekla, že si žena nad pětatřicet má vzít kohokoli, "roztáhnout nohy před kýmkoli", jen aby měla dítě. Sama podstoupila hodně, aby děti v pozdním věku měla, má tedy z hlediska zkušenosti co nabídnout. Upozorňuje na rizika odkladu mateřství, říká, že je na místě trochu realismu při volbě partnera, také říká, že pozdní mateřství má nějaké průvodní jevy, jako je třeba určitá ztráta energie. Dalo by se ještě přihodit i to, že se zákonitě objeví nějaké nemoci jak u "pozdní matky", tak u jejího partnera, přibude starost o nemocné nebo umírající rodiče. Život se prostě nezastaví ani v tomto involučním směru. S tím vším je třeba počítat.

Já mám proti Aristes opačný problém - STRAŠNĚ ráda bych někam vyrazila s normální kámoškou, která celou dobu jen nežvaní o vaření, plínkách, rostoucích zubech a třeba by i vyrazila bez své domácí smečky na dovolenou. Ze všech mých kamarádek jsou starostlivé matróny, které by svoje malé děti a nesamostatné manžely přece nemohly nechat doma a jít do kina na holčičí slaďák, vymetly obchody, šly na výstavu nebo (nedej Bože!) dokonce udělaly víkendovou dámskou jízdu..! Abych to upřesnila, jsem vdaná a "dětná", ale mám normálního manžela, který nemá problém synka vyzvednou, nebo něco uklohnit. Dokonce mám takové podezření, že si to ti moji chlapi bez mamky docela užívají. Manža ovšem zvedá obočí až do stropu nad tí, že já, ač hyperaktivní, sedím doma - když jsem mu vysvětlila příčinu, tak utrousil něco jako, že se většina ženských se hold změní na kombinaci domácí ošetřovatelky a paní Kadrnoškové.

hašlerka
Tohle snad není dezinformace.

Myslím, že je to velmi si protiřečící věta.

Holky, které píšou do téhle diskuze právě řeší problém, že už by rády...a ono nic. Proto mi tato rada příjde dost nesmyslná a jaksi mimo mísu. Vím, že každá se cítíme jinak.
Já například se jako starší matka cítím skvěle a s přibývajícími roky ještě víc vitální. Každé holce chci říct, že nikdy není pozdě.
To je zase moje zkušenost.

Romísek
Nechci pitvat každou její větu, pro mě je důležitá celková intence jejího sdělení, která není ani pesimistická ani nenabádá k nesmyslným krokům. Prostě upozorňuje i na ta úskalí a fyzická omezení daná věkem, dost realisticky a samozřejmě tak, jak jí to umožňuje její naturel, který není tak rozjásaný, jako Tvůj. Vžďyť každý je jiný... Ale tím, že sama do toho šla, zároveň ukazuje, že se toho nebála a že mateřství pro ni bylo důležité, že jí za to stálo. Prostě z ní mluví její zkušenost, stejně jako z Tebe zase ta Tvoje. A každá z potenciálních matek ať si vybere, který názor víc odpovídá její životní situaci. A nebo ať jde svou cestou (nakonec stejně člověku nic jiného ani nezbývá).
Nicméně, neměla jsem na mysli Tvoje příspěvky, když jsem psala o dezinterpretaci.
Pokud jde o téma, mám pocit, že sem píší i dívky a ženy, které žádnou touhu po dítěti zatím nepociťují, ba i ty, kterým 35+ není, takže postřehy oskarovaa není třeba podrobovat přísnějším "vstupním" kritériím, než názory jejich.

Hašlerko, díky. Ráda jsem se zde podělila o své životní zkušenosti. Můj realistický pohled na partnerské vztahy trochu vyděsil mladé přispěvatelky, ale já nikoho nenutím ani nepřesvědčuji. Jen tvrdím, že si v určitém věku ženy musejí ujasnit, co chtějí, a pak stát při hledání a výběru partnera oběma nohama na zemi. Nečekat na tu pravou, románovou lásku, neříkám že ji každá v životě někdy nepotká, ale může to být třebas už po menopauze. Ale to si každá už přeberete sama. Jde o to, že my, ženy, máme nastavený biologický čas jiak než muži, a tak s tím musíme počítat. Některé věci musíme vyřešit včas, kdežto muž má na to celý život.
Některa děvčata reagovala na mé příspěvky podrážděně, jako bych se dotkla něčeho, co je pro ně citlivé. To jsem nechtěla, jistě existují ženy plné energie, které zvládají pozdní mateřství s plným nasazením, sportují, vypadají perfektně a zvládají práci, domácnost a starosti s pubertálními dětmi v 55 či 60 bez problémů, takové obdivuji.
Já sama se citím někdy dost unavená, pak někdy trochu závidím v práci mým vrstevnicím, které už mají děti dávno z domu a prožívají klidné období.
Hezký večer!

oskarovaa
Tak souhlasím a navíc si představ, že je Ti dost přes 35 a chlap Tě podrazí a nejednou změní názor a oznámi Ti, že si vše rozmyslel a že už prostě děti nikdy nechce .... přeloženo, ne s Tebou, zatímco Ti X měsíců tvrdí něco jiného .... Co na to říci? Strašný pocit, připadáš si zneužitá, protože pro něj ten rok neznamenal nic, ale pro ženskou je to průšvih, konečná, zkažený život ... Lze ho ještě milovat? Je to podraz jako prase.