35+ bez partnera, bez dětí...

To jsou věci, to Vám povím S oslovením slečno se setkávám už minimálně (se šéfem i kolegy si tykáme, takže bez problému). Co se menší/větší město týče, tak ani tady v Praze to není dvakrát jednoduché, ale jasně, těch možností je asi víc...aspoň pocitově.. A upřímně...už nevěřím ani tomu, jak se říká, že někde někdo je a já ho potkám. Logicky..přátele svých přátel už znám prakticky všechny, tam je to passé...a co potkávám nové lidi, tak už na ně, vesměs nemám, kvůli těm starým, ani čas...

A co opačný pohled na věc? Nebudu mluvit za sebe, ale za kamarádku. Je jí 37 let. Není kariéristka, ale svojí práci má ráda, baví jí studium jazyků a hodně sport. Děti nechtěla, nechce. Tvrdí, že na ně nemá trpělivost, že by se pak nemohla věnovat tomu, co ji baví a že když vidí, jak žijí její kamarádky (matky), děsí jí to a byla by tak nešťastná a díky tomu by bylo nešťastné i "její potenciální dítě" . Hodně se mi líbí, že to umí takhle přiznat a i sama sobě to takhle přizná a nežene se do něčeho, na co nemá (necítí se). Je spokojená a já můžu jen potvrdit, že spokojenost z ní vysloveně vyzařuje (tenhle pocit jí fakt závidím). Ale zase naráží na okolí - je dost lidí, kteří její postoj nechápou, dokonce netolerují a snaží se jí někam natlačit. Prý mezi zcela běžné hlášky patří : žena bez dítěte je jako prázdná nádoba, žena bez dítěte musí být nutně sobecká potvora myslící jen na sebe. Dokonce v její bývalé práci jí šéfová každé dva měsíce připomínala, že už by měla počít Navíc stačí, aby si koupila nové kalhoty nebo zašla ke kadeřnici a objeví se reakce typu - No jo, nechce děti, aby neztloustla, nechce děti, protože by neměla čas si lakovat nehty...Občas když se sejde víc takových reakcí, říká, že lituje, že raději všem kolem nelže, že otěhotnět chce a nejde jí to
Tím chci jen naznačit, že okolí se asi nikdo nezavděčí, takže z reakcí typu jak to, že ještě nemáte dítě apod. si nic nedělejte

A přesto je to pravda, statisticky i logicky vzato, potkáš! Potkávají i 70 tnice, lásky jsou i v Domově důchodců.
Klidně se vsadím!!

Tak to bývá, dokud je možnost volby. Ta klesá po určitém věku a to je právě chvíle na krizi středního věku, kdy na člověka přijdou různé myšlenky a zběsile dohání nedohonitelné...
Jinak Země je přelidněná, takže nic se neděje, jen ta nezvratnost....chlapi to mají lepší, když vidím Saudka s mládětem...
Jo a líbí se mi názor jedné paní- že se po absolvování koncentráku v Osvětimi naučila kašlat na to, " co tomu řeknou lidi".
M.

Já znala manžela leta, než se uráčil mně pozvat na pivo...
M.

Maria

Fajn, "vo co?"

jejda tohle znám moc dobře(ještě si taky pamatuji na jeden pořad snad tabu kdy tam byla žena která na rovinu řekla že děti nechce protože jí to prostě nic neříká a nakonec myslím i vystoupila a reakce většiny lidí byly dost negativní- já si myslela ty máš ženská větší kuráž než ti všichni stejní-trošku mi to připomělo jednu věc co mi zůstala v mysli -Když se všichni ptáte proč jsem tak jiná já se ptám proč jste všichni tak stejní?)Ale k věci já to celý život cítila stejně jak holky kámošky furt hlídaly dítka a vozily kočárky mi to prostě nic neříkalo a taky jsem to každému řekla když se ptal proč nemám dítě-protože jsem prostě tu potřebu nikdy neměla,jinak je mi 41 letos42a s mým nynějším manželem jsem žila na hromádce až do minulého roku-kdy jsme se vzali z praktických důvodů,taky jsem slýchávala otázky ty nejsi vdaná?ty nechceš dítě?proč? ale moji odpověd nebrali,jinak moje kolegyně má dceru hezkou asi 24letou holku která žije už několik let s někým do koho nebyla ani nikdy zamilovaná pro koho jí je škoda bych řekla ,neb se k ní zas až tak moc dobře nechová,nemá vlastní bydlení zatím bydlí nebydlí u něj,ale co chci říct k tématu je ,že je s ním z důvodu že vlastně se bála že by zůstala sama,tak brala toho kdo ji chtěl i když ona ho nechtěla a to mi přijde smutné a škoda a jinak celkem s nikým moc ani nechodila,takže neměla ani možnost srovnání vztahů,myslím že než být s někým koho nechci radši být sám ,ale každý být sám neumí.Taky když just někoho hledáme tak nic nepřijde přijde to když nic nečekáme samo

Ahoj, i já se hlásím. V únoru 30, poslední rok kolem mě samé svatby, radostná oznámení o těhotenství a já sama. Někdy jsem v pohodě a užívám si čas sama pro sebe a někdy - v poslední době čím dál častěji - mě to začíná brát a sebelituju se do aleluja. Internetová seznamka neklapla (pořád to cítím moc nuceně, vy taky?), kamarádi kamarádů jsou zadaní, tam není kde brát.... a jedinej ucházející chlap v práci před dvěma týdny odešel. Netvrdím, že děti jsou ro mě priorita, zatím to tak necítím, ale možná je to proto, že není s kým, být to naopak asi bych už drandila s kočárem po okolí.
Jo a jsem z Pardubic, řeklo by se velkoměsto, tady se nedrbe...a ono jo a jak! (je nafučená na titul a chlapa bez něj byse nedotkla, čeká na prachatýho, kdoví jestli není na ženský... víc se ke mě zatím nedostalo)

Manolia
Je fakt, že dřív jsem kolem sebe viděla páry tzv."aby s někým byli" - jak holka, tak ale i kluk. Asi že to vypadá líp? Nebo že nepůsobí jako zoufalci, ztroskotanci (za tím moje sebelítostivá dušička hned vidí nevyslovenou poznámku - jako ty )?

vyprdni se na všechy co drbají když si budou chtít vždycky si důvod najdou)když tak jim naservíruj takový pořádný drb aby měli o čemjen je myslím fakt škoda být s někým nebo si ho snad vzít jen proto abych nebyla jako odlišná a sama,já jsem individualista)bohužel čím jsem starší tím víc) a taky za to dost platím to je fakt,někdy je těžké být sama sebou a nenechat se uvláčet tím co chtějí ostatní jen proto že to tak má jako být

Manolia
Zatím si myslím, že si taky stojím sama za sebou a tím, co chci, to jen někdy večer mě to chytne . Jako třeba dneska: něco bych podnikla, tak lovím v telefonu a nikdo nemůže, každej je doma s tím svým a to bych pak chytla prvního na ulici - což nikdy neudělám, protože jsem vybíravá .

chápu,jasně někdy jsou takové dny večery ,chut něco zažít,vyjít ven .... u mě je to těžší kvůli manželově nemoci ale taky se to ve mně sbírá,chuť zajít si zařádit vytančit se vybít negaci(to bych tedy nutně potřebovala)a stresy nashromážděné.... a že jsi vybíravá to je snad jen dobřene?onehdy mě vyloženě balil chlápek když jsem byla s manželem u zubaře(jinak se mi t o zas tak nestává nejsem žádná hvězda) i když nevypadal špatně bylo mi trapně a zároveň jsem se trochu bavila tím jeho návrhem.

já bych spíš řekla, že tohle není hlavním problémem. Samozřejmě se s tím člověk setkává a je jen na něm, jaké k tomu zaujme stanovisko. Spíš bych řekla, že hlavní tady je, že děti bychom chtěly, ale není s kým, nebo je s kým, ale on se necítí, neví, uvidí...(dosaďte samy) nebo také že je s kým, ale nejsme si jisté, že by to měl být on, protože s ním jsme ze setrvačnosti a plácáme se v tom. Osobně je mi úplně jedno, co si o mě myslí moje okolí, proč nejsem vdaná a nemám děti. Sama jsem nad tím nikdy nijak víc nepřemýšlela, ale pak jsem potkala drahouška a najednou mě to napadlo, hle, mohla/chtěla bych dítě (s ním). Je to jako procitnutí a člověka pak napadne, že je značně limitovaný věkem. Když se ty pocity všechny nakumulují, docela chápu, že člověk snadno může propadnout panice, že už nikoho nepotká, že všichni chlapi stojí za bačkoru, nebo jsou skvělí, tak to asi je něco blbýho se mnou, nebo se pak ptáme mám zůstat s tím součaným, vždyť už jsem s ním tak dlouho a hledat zase někoho novýho, kdoví jak dlouho to bude trvat, není lepší zůstat s tím současným, i když zas tak skvělý není? A s přibývajícími roky to vše nabere na intenzitě.

Kruci, jsem taky Pardubanda a taktéž je to kolem mne samej drb...nemám titul a taky nelovím bohatý chlapy... stejně si důvod najdou a to je ten, že mám volnost, svobodu, spoustu času... bohužel závidí a kdyby věděli jak mi je občas z toho všeho smutno, tak by věděli že není co... i když už jsem psala, možná že se blýská na lepší časy, ve 35 už ráda vyměním tu svobodu a volnost za "standartně uznávaný styl života"

Tohle máme asi všechny stejné, když na nás padne splín, tak není nikdo po ruce a mám pocit, že ani na tý ulici bych nikoho nepotkala

Já myslím, že na tom něco je

Pumpkin,
vo cokoli. Nevím, proč mně blbnou ty citace?! Jako autor se tam zjeví vždycky někdo jiný...

Za mých mladých let jsme to dělaly tak, že starého jsme měly jako "záložníka"- doprovod do restaurací apod., a tam jsme čile hledaly nového. Takže starého ponechat jako kulisu a nového hledat. Někdy do něčeho skočit i po hlavě- to jsem dělávala já a když Pánbůh chce, i motyka vystřelí.
M.