1. bydlení s přítelem - nulová podpora okolí

Reaguji na Rabbit Heart:
Podle mě řeší to, že prostě nemá tu podporu rodiny. Že to jsou jen samé výčitky, pak zas prosby, pláč, citové vydírání... to bych to asi taky řešila, i kdyby šlo jen o mé rozhodnutí a jeho následky bych si nesla sama (v tomto případě samostatné placení bydlení). Taky by mi vadilo, kdyby to rodiče vzali takhle.

Ale kde je pravda, to nezjistíme, dokud nám to slečna nenapíše )) Tak uvidíme.

Určitě se dá najít byt v ceně srovnatelné s kolejí (já jsem zatím vždycky bydlela na bytě, který byl i o něco málo levnější). Tím by problém odpadl, ale počítej s tím, že na garsonku, kde by jste byli sami by to nevyšlo. Kolik by jste platili za byt co máte vybraný?

Pokud nečekáš, že ti to rodiče budou platit, tak si stůj za svým, nemají ti do toho co mluvit. ovšem pokud se bez jejich finanční podpory neobejdeš, tak ti nezbude než se přizpůsobit tomu, co chtějí oni....koho chleba jíš, toho píseň zpívej, tak to prostě je......

toto je dobré řešení.......

Zapomněla jsem napsat, že bychom si to samozřejmě platili sami! O to jde, já po mámě nic nechci, ale sama se toho trochu bojím a taková ta podpora - myslím slovní, ne finance - mi prostě chybí. Je možný, že za nějaký čas zjistíme, že to nebyl nejlepší nápad a já bych pak strašně nerada slyšela něco jako " No, já jsem ti to říkala".

S přítelem už máme vyhlídnutý byt, je uplně nádherný, jsem z něj nadšená. Nebylo to jednoduché, potřebovali jsme byt, aby to měl alespoň blízko na jižní spojku, nebo tak něco. A ty řeči doma mi z toho prostě uplně zkazili radost, to mě trápí..

Jinak děkuji všem za reakce... )

Ano, vystihla jsi to úplně přesně

Ano, taky si myslím..

Reaguji na Sephantes: Tak v tom případě v pořádku Ale jsi mlaďounká, dobře si s přítelem spočítejte, jestli vám budou finance stačit - jestli vám půlka padne jen na bydlení, tak ať máte dost na jídlo, benzín a takové věci, a nějak rezervu, kdyby něco... Když jde člověk poprvé sám bydlet, kolikrát nemá ani páru o tom, kolik provoz domácnosti stojí - tak ať se pak nemusíte chodit pást někam na louku

Myslím, že až si mamce posteskneš, tak to "já jsem Ti to říkala" uslyšíš. Jsi velmi mladá. Já bych se tedy v 19letech do společného bydlení nehrnula. Ježíš, jak to bylo krásný, procházky, kino, divadlo, vinárnička, rande na Petříně, další pražské zahrady, toulat se Kampou (vzpomínka). Takhle budeš studovat, ve volných chvílích nakupovat, prát, žehlit, uklízet, vařit a večer skončíte na gauči u DVD filmu. Na to máš čas. A ještě se zkus podívat na příspěvek Anabel ve vedlejším tématu - šůruje byt, peče a chystá se na státnice. Lahůdka.

to ale záleží na lidech, jak si to spolu zařídí...mě je dvacet dva, jsem čerstvě vdaná a ted jsem státnicovala a podpora doma byla fantastická, nehla jsem ani prstem, manžel se staral o všecko a ještě mě rozptyloval, aby mi z učení nešiblo...společné bydlení může ledacos zničit, ale taky ledačemus pomoct, je to opravdu na lidech...my s manželem normálně randíme, možná si užíváme víc, než leckteré páry, které spolu "jen randí"

Těžko soudit. Vím, že někteří lidé slušně vydělávají a přesto jsou na koleji, protože chtějí ušetřit pro časy budoucí, takříkajíc. Pravda je, že mám sama trochu problém najít v Praze alespoň 2+kk se vším za 7 tisíc (beru, že mě kolej vyjde na 3,5). Pokud ale podobný byt najdete a ukážeš mamině ceník kolejí a onoho bytu, tak bude asi po problému.

Reaguji na Silvestra: Přikláním se k tomu, že žena doma má, co tam chce mít. Nikdy bych se nesestěhovala s mužem, co by si myslel, že pro něj něco podobného budu dělat a také jsem se před nikým nikdy nepřetvařovala, že mam o opečovávání jakýkoliv zájem. Pokud žena takového muže má, tak ho mít chtěla, nejsme už ve středověku. Zní to, jak kdyby v partnerství byla jistota, že žena tak dopadne. Já jsem třeba příkladem, že si raději nechám useknout ruku než se starat o líného chlapa a tak, čáry máry, prostě žádný takový u mne doma nebude, není a nebyl. Není to tak komplikované.

Po příšerné zkušenosti s bytem se spolužačkami jsem šla na kolej a byla jsem šťastná, měla jsem jednu z nej kolejí v Praze. Na další rok jsem ale dostala Bubeneč a když jsem si o tom zjistila víc, chtělo se mi brečet ) teď jsem v bytě s přítelem a nemůžu si stěžovat, jen je ale potřeba si dát pozor na majitele bytu, poplatky atd atd, nenechat se ošubat, v Praze můžeš narazit na celkem dost špatných lidí.

Reaguji na MalinkaBoo: Ale ano, já taky znám lidi, kteří se sestěhovali dokonce v 17ti letech, každý z nich vystudoval 2 VŠ, o provoz domácnosti se podělili a klape jim to dlouhá léta (dávno jsou manželé). Jen jsem vyjádřila svůj názor, který, kdybych měla dceru, bych taktéž projevila. V 19ti letech bych jako venkovanka (nic ve zlém, taky nejsem "křtěná Vltavou") spíš objevovala Prahu, než prala příteli fusekle a vařila mu večeři (mě by stačil jogurt)

Reaguji na Silvestra: Já si zas myslím, že je škoda to nezkusit, v životě ti nevyjde tolik věcí a je imo o dost lepší si na vše přijít sám.

jaký si to uděláš, takový to máš...

Reaguji na FilipN: přesně tak, můžou si dát jogurt spolu a vyrazit po Praze ve dvou