26 let a bez přítele

Ahoj holky potřebuji poradit.

Je mi 23 let a za celou dobu jsem neměla žádný vážný vztah. Měla jsem tak na základce pak cca do 18ti nějaký vztah většinou na tři měsíce. Jsem chytrá, atraktivní, umím si ze sebe dělat srandu a strašně ráda bavim lidi, strašně mě zajímá všechno takže se vyznám v mnoha oborech takže si mám s každým co říct a přes to všechno nemám přítele. Je pravda, že jsem vybíravá. Raději žádný vztah než být s někým proto abych někoho měla. Dětství a dospívání jsem neměla moc jednoduché dokonce jsem byla jednou zneužita a nevím jestli to s tím vším souvisí, ale mám strašný blok. Jsem ledová královna i přes to, že když k někomu mám tu důvěru vím, že bych se ho dotýkala a mazlila se skoro pořád. Ted přímo k věci..

Poznala jsem konečně někoho, kdo mě hodně zaujal. Jak vzhledově, tak chováním. Dalo by se říct, že je to někdo o koho hodně stojím a chtěla bych s ním mít vztah. Jde o to, že on není z České republiky i když je to Čech, ale je to letadlem necelé dvě hodiny. Seznámili jsme se přes facebook a ze začátku mě moc nezaujal. Nicméně přijel do Prahy, tak jsme se sešli. Já si řekla, že mu dám čočku. Šla jsem tam z nudy. Nicméně z té schůzky se vyklubalo nejlepší rande jáké jsem kdy zažila. Byl to nádherný večer s romantickou procházkou po Praze ač pořád tvrdim jak nesnášim romantiku. Chtěla jsem mu dát čočku, že pojíme zapaříme a pak odjedeme každý k sobě domů. Nicméně jsem šla k němu a to proto, že jsem si říkala, že za to stojí a stejně už ho asi neuvidím. V posteli všechno taky super. Říkala jsem si, že to bylo úžasný a že to skončilo. Jenže on přijel za 14 dní znova a opět se to všechno opakovalo. Jenže v podstatě co se týče hovorů, tak on mluvil o sobě, ale já se bála říct něco o sobě. Takže jsem se dozvěděla, že je po 7 letém vztahu, ale co se týče mých vztahů neřekla jsem nic jen, že je to na dlouho. Nicméně něco jsem o sobě řekla, ale nebyla jsem moc otevřená jak většinou lidi jsou. Cítím, že i jemu se líbím, ale neumím to rozpoznat. Říkám si jestli se mě nebojí, protože já o něj vážně stojím, ale mám bloky a chovám se jako ledová královna. Potřebuju poradit co mám dělat abych mu naznačila, že s ním chci být víc a že mi na něm záleží, ale zase nebýt vtíravá, protože to já neumim. Nevíte jak být svá a dát tu důvěru a doteky? Znáte to někdo taky? Vím, že to zní hodně divně, ale pro mě je to jako kdyby mi bylo 14 a začala jsem od začátku. On je o 10 let starší.

Nic nezazlívám, mě se to netýká, ale spíš bych viděla problém tady:

Holky vidím se ve vás. Bude mi 27 a ještě jsem neměla vztah. Rande proběhly, ale nikdy z toho nic nebylo. Už jsem potkala muže se kterými bych byla ochotná jít do vztahu (pěkný, sympatický..), ale chemie nikde . Prostě jsem neměla potřebuje dotýkat se jich apod. Jsou z nich nakonec jen kamarádi. Musím podotknout, že super kamarádi, ale to je mi k ničemu, že.

Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím je to horší, protože jak nemám vztah mám hafec času se věnovat svým končíkům a rozšiřuji si své vzdělání apod. Z toho plyne, že mám čím dál větší rozsah a přehled a toho se chlapi kolikrát zaleknou. Tak ráda bych si povídala s někým o všem - politice, kultuře,cestování, technice.. Vždy když jsem šla třeba na diskotéku s kamarádkama, tak i když ten kluk nejdřív koukal po mě, tak nakonec stejnak skončil s tou kamarádkou, co si není pomalu ani schopná zapnout mobil
Vysledovala jsem, že starší muži se tolik nazelaknou, ale jsou ženatí a já nikomu milenku dělat nebudu.
Asi se dám na ženský a nebo ze mě bude workoholik

Hlavně, co mě v poslední době trápí je, že se mě rodina začíná čím dál víc vyptávat ( je někdo na obzoru? Chodíš s někym?) nebo kamarádky když chtějí někam vyrazit v párech a já nenám s kým. Doopravdy je trapné někam chodit v 5 lidech. Takže pomalu, ale jistě přestávám i chodit ven, protože všechny moje kamarádky jsou zadané a přestaly se chodit bavit. Dvě by i chodily, ale mají čerstvě děti, takže tak 2 roky útrum. Další kamarádka bez manžela nedá ani ránu, takže taky nic.

Tak jsem se zase hezky zdeptala když to tady píšu.

Mluvíš mi z duše

Já už vyhledala i psychologa.. ale ani ten mi nepomohl, takže už vůbec nevím, kudy kam...

Ahoj holky. Ani nevíte jak mi mluvíte z duše. Je mi 26let a opravdu vážný vztah s bydlením společným jsem měla jeden, takže ano, možná jsem píši malinko neprávem, ale to určující, proč reaguji je to, že mě muži neoslovují a také se mě bojí. je pravda, že nejsem typ jemné dívky - ne, že bych byla nějaký hulvát,ale je to převážně moje obrana před citovým zraněním. Nerada si po různých zklamáních pouštím někoho k tělu, protože pak se cítím tak trochu na lopatkách a jsem z toho nervózní.
Holky jsem opravdu vzdělaná, pracuju jako IT, hodně jsem už od 15ti cestovala žila různě po světě, nedělá mi problém se z ničeho nic sebrat a odjet třeba na 3měsíce do světa a žít tam. Mám radost se supr a extravagantně oblíkat,vypadat dobře, dělám všechny možný sporty a dovolím si říct, že relativně dobře - naši na mě neměli čas, ale měli hodně peněz takže jsem měla trenéry apod., ale sama jsem byla furt - doma i v zahraničí.
Takže sebevědomí mi rozhodně nechybí, ale troufnu si snad říct, že namyšlená nejsem, přátelská ano, sranda je se mnou neustále, pokud mě něco hodně nenaštve nebo nejsem smutná.
Takže, kde je problém?? U mě.
1) Absolutně neumím flirtovat a nikdy se to nenaučím - nejsem ten typ, takže když se mi někdo opravdu líbí naopak já dělám, že mě vůbec nezajímá - čekám, že bude dobývat, ale vetšinou marně.
2)Když si začnu povídat s nějakým mužem a povídáme si delší dobu a on se vyptává a já mu odpovídám - bez jakéhokoliv chlubení natož abych mu třeba řekla o mých cestách atd, tak to mluvení velmi rychle končí - prostě nemají zájem, protože ví, že jsem mimo jejich horizont a raději si najdou škaredší, blbější, ale budou vedět, že na ni mají - a to je opravdu hodně mužů.
3) Moc vyčnívám z davu - a takových žen se muži hrozně bojí - ať už proto, že by se museli hodně snažit nebo proto, že si myslí, že by na mě neměli, netroufnou jsi etc.
4) Bohužel nejsem typ tzv radodajky a hlavne to nevyzaruju, takze pro muze je mnohem snazszi oslovit takove typy žen, ktere s nima budou hrat tyto hry nez me u které je jednoznačné, že pokud mě neohromí a nebude to fakt pecka - nema šanci a šanci fakt nema, protože na to jsem moc hrdá.

Resume: na jednu stranu je fajn, že tím takto odfiltruji hodně mužů, kteří za to nestojí a je pravda, že opravdu potřebuji muže, který mě bude převyšovat a který mě bude umět zkrotit, ale zase na druhou stranu mě někdy mrzí, když vidím holky, ktere jsou škaredší, huř, oblečené, nekultivované, ne moc vzdělané a kolem nich houf kluků tak si říkám jestli jsem to s tou prací na sobě kapanek neprehnala, ale zase na druhou stranu, snad to bude to, co mně i po klidne delsím cekaní prinese opravdu kvalitního partnera, který bude vyznavat stejne hodnoty jako ja, ale lehke to rozhodne není.
Takže holky nezoufat, smířit se sama se sebou, nebo co se nam nelibi na tom vic zapracovat a to ostatni prijde, i když vím moc dobre jak je samota tezka, ale skrze vetší utrpení přichází i větší poznání a to je to, co nam formuje zivot a snad i vyselektuje kvalitni partnery[Vsechny bezva holky, vycuhujici z davu, coz jsou tady vsechny po precteni Vašich reakci, moc zdravím a držte se.

Ahoj asi budu nejstarší účastnice co tady píše a možná né všechno jsem totiž nečetla.Je mi 28 a taky jsem bez přítele, žádní muži mě nikdy neoslovovali spíš mnou pohrdali a to hlavně na základce kde se všichni párovali jsem většinou zůstavala na ocet. Teď už je to od základky delší dobu a furt jsem sama a nevím kde bych se měla seznamovat do hospod moc nechodím, přátel mám pouze pár, ale kluci mezi nimi žádní nejsou a ještě přišla ta nemoc. Já myslím, že kdybych jakémukoliv klukovi řekla že jsem nemocná, tak zdrhne.

A to se divíš s takovým názorem? Kdo by chtěl šamana.

Reaguji na PardGalen: No nezlobte se na mě, ale tak to v životě jednoznačně chodí a tím utrpením mám na mysli to, že holky co nejsou vubec prumer proste to maji tezsi treba prave v te vetsi samote, ale zase je to může obohatit v jinych smerech a ukazat tu pravou cestu. Pokud mate životní zkušenosti, pořádné, tak moc dobře víte o čem mluvím.

Zdravím.

Reaguji na Chaerophyllum:
Však o tom píšu.

Reaguji na PardGalen:

Tak super.

Taky se přidávám do klubu mně bude letos 23. Taky jsem nikdy neměla vztah delší než 4 měsíce. U mě je největší problém se zamilovat. Zatím jsem byla doopravdy zamilovaná jen dvakrát a pokaždé to skončilo bohužel špatně, ale bez té chemie to u mě prostě nejde. Před několika měsíci jsem si začala románěk s jedním klukem - chytrý, hezký, zábavný, moc hodný.. skvělý kluk, do toho se určitě časem zamiluju, říkala jsem si. Nezamilovala jsem se. A když tam není chemie, nemám chuť na mazlení, líbání... fajn už byl jen ten sex. Nakonec to on ze mě vycítil a ukončil to sám.
Každopádně já doufám, že jednou toho pravého prostě najdu! I kdyby to mělo být ve třiceti. Někdo pozná toho pravého ve dvaceti, někdo později.. asi je to osud

tak se přece nebudeš do něčeho nutit Já jsem také sama, strašně mi to chybí takové to mazlení, ale věřím

No držme si palce!

Reaguji na Verunn: Verunko, možná se tím zbytečně jen trápíš..a asi je to pak i dost navenek poznat...takže i když jsi třeba krásná, chytrá, milá holka, tak z tebe můžou muži cítit nějakou nejistotu a radši s tebou budou kamarádi, než se pokoušet o něco víc a komplikovat si život...já být tebou bych se tím asi přestala trápit...žádné věkové hranice na to, kdy má kdo mít vztah a kdy ne, neexistují, takže se řiď hlavně sama sebou...navíc není to přeci jen o zájmu kluků z jejich strany, ale také tvojí...tj. asi jsi sama, protože jsi nepotkala někoho, kdo by tě uchvátil..a nebo pokud ano, tak o něj usiluj, dej mu najevo, že je ti s ním dobře a že se ti na něm třeba líbí "to a to" (nějaký kompliment na jeho schopnosti, ale pravdivě samozřejmě) a sama uvidíš, jak se to vyvine..netlačit hlavně na pilu ale pokud ani nikdo takový v dohlednu není, tak je to možná i tím, že nevíš, co hledáš a pak tě holt nikdo nezaujme, chceš být s nimi hned kamarádka a pokud chlap vidí, že ho žena nebere jako muže, ale jen jako kamaráda-parťáka, tak málokdy je to vyburcuje k tomu to chtít změnit...to by se do tebe museli fakt zakoukat, aby do toho šli..

takže být tebou bych neviděla problém v tobě jako neatraktivní dívce pro kluky, ale spíš v tvém přístupu..takže si zbytečně nesnižuj sebevědomí úvahami o tom, co je na tobě špatného, ale spíš zkus změnit svůj přístup..a hlavně se netrap tím, že teď nikoho nemáš..jakmile tyhle obavy hodíš za hlavu, začne z tebe vyzařovat pozitivnější myšlení a to druhé lidi láká..

tak pokud to nevychází chodit do společnosti se zadanými kamarádkami, tak vyrážej s těmi kamarády určitě mají nějaké další kamarády a tak budeš mít šanci poznat další muže a třeba tě nějaký zaujme...většina párů se stejně seznámí takto přes známé...osudové lásky v obchodním centru jsou spíše záležitost hollywoodských filmů a náhodná známost v baru také nemusí vždy implikovat lásku na celý život...ale kamarád kamaráda už trošku zaručuje, že by mohlo jít aspoň o slušného člověka, navíc nezadaného (jinak by ti ho kamarád takhle nepředstavoval), takže zkus jim třeba navrhnout, že bys ráda poznala nové lidi a jestli nemají nějaké fajn kamarády, které ještě neznáš

Ježišmarjá,místo litování se prostě vyrazit do ulic a hotovo,pobavit se..né za učelem,že za každou cenu z toho večera musím poznat chlapa na celej život...ale užívat si,bavit se s nima,neschovávat se,hezky se upravovat.Nadruhou stranu proč by si měla chlap začít něco se stydlivou,šedou myší,když je kolem něho plno krásnejch a usměvavej,sebevědomejch bab..a o tom to je..neřešit a konat.