26 let a bez přítele

jako by si mi mluvila z duše. je mi stejně jako tobě, vztah za sebou žádný nemám a když tak člověk prožije nějakých 22 roků, tak už si prostě zvykne. když nad tím přemýšlím, tak mi vlastně často ani nevadí, že jsem sama, protože se nemusím nikomu přizpůsobovat a jsem naučená dělat věci podle sebe, nedělá mi problém jít někam sama apod.

no ale pak jsou situace kdy si říkám, že takhle už to dál nejde a fakt bych si měla někoho najít. hlavně, když se někam jde, všichni jsou v páru a já si v takové společnosti připadám prostě nepatřičně. nebo občas večer, když jsem třeba sama doma, to mě občas napadne, že ve dvou by to asi bylo lepší.

bohužel mi přijde, že je to hodně o té pohodlnosti, že jsme zvyklé být pořád samy, a čím je člověk starší, tím víc si to zažije a hůře se mu odvyká. kdybych chtěla, tak bych asi partnera mít mohla (pár nápadníků by bylo), ale problém je, že si říkám, když už tak dlouho čekám, tak se nespokojím jenom tak s něčím a pořád čekám, že se objeví chvíle, kdy si budu moct říct, to je ono, kvůli čemu bych byla schopná vzdát se některých mých zvyků...tak nevim, jestli to máte podobně

Je to presne tak jak píšeš. Úplne do bodky to cítim tak isto

Reaguji na Verunn:

Evi? To už jsme spolu přeci řešily... Pardon, chtěla jsem tim jen říct, že tohle řešim i se svýma kámoškama a není na tom nic divnýho. Doporučuji knížku od Louis Hay "Síla ženy", třeba na to začneš koukat jinak. Tak nemáš chlapa, no a co. Já furt říkám- radši sama, než být s někým jen ze zvyku, nebo ze strachu, že už si jinýho nenajdu nebo prostě s blbcem, všechno to je akorát ztráta času.

Tak se taky přidávám do klubu... 25, za sebou tedy vztahy 2x 3,5 roku a pak dva půlroční, ale už 2 roky víceméně sama - nějaký ty rande, jeden takovej friend with benefits a jedno úžasný dovolenkový superjiskření, ale vzdálenost to zabila (tedy bylo to jen 200km - jen já musím letět na dovču 12tisíc km, abych se tam seznámila s čechem, že... Ale i to je moc, já jsem dost kontaktní typ, vídat se jen o víkendech je o ničem)...
Ale já vím, kde je problém, vysílám špatný signály, viz. ledová královna. Ale nevím, co s tím. Prostě mám vysoký sebevědomí (taky proč bych neměla, geny jsem vychytala velice dobrý ) a nebojím se být sama, i když ta blízkost někoho milýho občas chybí To asi známe všechny.
Je to přesně, jak píšete, chlapi se v dnešní době bojí hezkou ženskou oslovit - ono je to lehčí lovit po netu, že... Se seznamkou mám tedy taky zkušenosti, ale to je o ničem. Podle fotky člověk houby pozná vtipnej a dobrej charakter, takže tam jde jen o vzhled (mívala jsem denně i 30 vzkazů, tak přece nebudu psát s každým, bych se upsala ) a ty schůzky jsou pak ztráta času, já chci jiskření A to prosím vůbec nejsem na hezounky, ale líbí se mi příjemně vyhlížející štíhlí kluci. Nemusí být ani vyšší než já (mám 180cm už od cca 14, takže jsem zvyklá být vyšší než okolí), ale to už málokdo vydejchá
Kámošky mi nadávají, že si šlapu po štěstí, když nevyužiju vzhled a neulovím si nějakýho staršího pracháče, ale bohužel mi chybí zlatokopecká povaha )) A právě ti normálně vyhlížející milí kluci se mě bojí oslovit. Na diskotéky moc nechodím, tam se ani seznamovat nedá - k čemu taky - stejně si tam každej dá drink na kuráž a já chci vidět protějšek napřed za střízliva, když sama nepiju
Navíc jsem v těchto věcech ještě malinko "staromódní" - chci být lovena, ne nějakýho nesmělce uhánět :-/
Nemáme to holt jednoduchý

Reaguji na Kammi: Brečím smíchy Jinak s "trojkou" mám podobnou zkušenost, jeden můj ex končil SMS vždy: Měj se krásně a skládej básně. Kam na to ti chlapi chodí?

Ahoj holky, tak presne taky muj pripad...jsem uz necely pul rok sama, po dlouhodobem vztahu, ktery trval šest let...a od té doby nějak nic...až teď...poznala jsem fakt bomba mužského,ale románek trval necelé tři měsíce...ale stálo to za to,myslím, že takovýho chlapa už asi nepoznám,,proto to asi teď třeba budu mít v seznamování těžší nevím...hlavně nevím, kde se už seznamit...??Na diskotéky chodim...občas se zadaří že dojde na výměnu čísla a pak i třeba kafe,ale pak většinou už nic...Seznamku jsem už taky vyzkoušela...profil tam mám pořád, ale jsou tam pořád ti samí exoti, takže taky nic...a seznámení třeba na ulici, nebo v hromadném prostředku?Nevím, nikdy se mi to ještě nepřihodilo...A hlavně ten ai evim poradně co s volným časem...Čti tady: věnovat se sama sobe - tak se snažímk o sebe pečovat i normlane, nějaký kurz, bo co...?Momentálně mě nanapadá jaký...poradíte třeba:-?Děkuji

Ahoj holky,

já jsem na tom úplně identicky jako benjaminek. Bylo mi 26 a jsem téměř pořád sama, když pominu jeden rok a půl dlouhý vztah od 17ti a pak několik vztahů v řádu měsíců, kde nebyla žádná jiskra - spíše z nouze s klukama, který o mě měli třeba zájem, ale já jsem k nim nic necítila. Samota mě tenkrát už tak tížila, že jsem se rozhodla to alespoń vyzkoušet, zamilovanost nepřišla ani u jednoho vztahu. Mám kolem sebe taky dost kamarádů kluků, ale jak už tady někdo psal, nedokážu si představit, že bych s nějakým něco měla... po 6ti letech přátelství s jedním kamarádem jsem k němu začala něco cítit, myslela jsem si, že je to oboustranné - nebylo...

Občas jsem se odhodlala někoho oslovit - nikdy se žádný z oslovených neozval. Byly to spíš takový komický situace. A tak jsem pořád sama, leze mi to na nervy hodně, teď když vidím, že se mi všechny kamarádky na stálo zadaly, povětšinou už jsou vdané nebo mají děti. Chodím akorát do práce a z práce a na nějaký návštěvy diskoték a barů nemám náladu .. v práci je věkový průměr trochu vyšší, takže tam jsou všichni zadaní a nebo už dávno v manželství. Tak taky jen sleduju, jak mi ujíždí vlak....bohužel .. přitom si nemyslím, že jsem nějaká šereda, která neumí komunikovat. Možná je to v tom, že se taky dost často tvářím, že žádného chlapa nepotřebuju, ale jinak se tohle období bohužel nedá vydržet nervově v pohodě...

Holky zkuste si přečíst úvodní příspěvěk.. řekla bych, že vy, co máte za sebou několik víceletých vztahů a teď jste náhodou měsíc samy, do tohoto tématu tak úplně nepatříte

Zdravím všechny ...holky i přesto, že mi je 21 let (dle doktorů, psychologů atd. mi je mentálně minimálně 23 let), tak jsem na tom úplně stejně. Přátelé, kamarádi, rodiče a prostě všichni okolo vidí, že jsem přitažlivá, milá, usměvavá, inteligentní a bez problému komunikativní, zábavná ženská. Ale mám s Vámi naprosto stejný problém. Můj nejdelší vztah (a to bych ještě dala do uvozovek) trval 3 měsíce. Nikdy jsem neměla žádný delší vztah. Všechno po pár schůzkách skončilo. Nechápu to stejně jako slečna, která založila tuto diskuzi... někdy mi je toho líto a jindy si říkám, že jsem vlastně ještě mladá

Ahoj. Přiznám se, že jsem nepřečetla všechny příspěvky, takže se omlouvám, pokud napíši, něco to tu již bylo řečeno,.. Nicméně, myslím si, že nemá cenu dívce, která je svých 26 letech neměla ještě vztah, možná dokonce ani sex, o tom, jak je ještě mladá a času dost. Jen se zkuste vcítit do její kůže. Tyto slova ji nepomůžou. I když nám to tak opravdu přijde. Ale říká se nám to lehko, když stejný problém nemáme. Řekla bych, že ve většině takových případů je problém dívky ten, že má nedostatečné sebevědomí. Buď tedy sama couvne a nebo to na ní muž pozná a možná i proto couvne. Já jsem úplně obyčejná holka. Ale docela mě téma ženy a sebevědomí zajímalo. Tak jsem se na toto otevřeně ptala několika mužů. Všichni mi pověděli, že žena musí mít zdravé sebevědomí, ať se děje, co se děje. Jinak nemá cenu u muže obstát. Tedy, řekla bych, že na svém sebevědomí by jsi možná měla zapracovat, Měla by jsi se probouzet a neříkat si "to zase vypadám" ale nejhorší co by jsi si o sobě snad kdy měla říct je, že "už to bylo horší". Neměla by jsi si před rozmluvou s mužem říkat, "co když to zkazím". Říkej si "přece vím co mám mluvit. Jsem vzdělaná, vychovaná a kultivovaná žena." Sama jsem také zjistila, že na muže dost zabírá ženská otevřenost. Možná, že z prvu, když jsi byla v pubertě byl tvůj problém jen to sebevědomí, ale teď už se k tomu taky asi přidal ten strach, že se ztrapníš. Že je trapné být ve svém věku, tak nezkušená. Na to asi nepomůže nic, nežli to přemoci, nebo si najít k sobě taky někoho tak nezkušeného, před kým ti nebude trapné to přiznat. Možná ti také do vztahu chybí pořádná motivace. Pokud ano, mohla bych ti snad nějak poradit, jak se motivovat.

Minulý víkend přišla moje kamarádka (31) s tím, že narazila na jedné diskotéce na fajn chlapa - věkově nějak nastejno, celý večer si povídali, popíjeli a asi 3x si jí řekl o číslo.
Tak mu ho na konci dala a správně tipujete, že se samozřejmě neozval. Tak mu asi tři čtyři dny potom zkusila napsat neutrální sms a opět žádná odpověď.
Tím chci jen vyslovit nepochopení, že nechápu, proč se to (opakovaně) děje? Tak když nemám zájem, tak o číslo neškemrám.
Proto já si prostě myslím, že dnes je vůbec těžké se navážno s někým seznámit. Na netu je to alespoň jasné - je to seznamka a pokud netrefíte na úchyláka, tak tam aspoň lidi chápou, že si mají dát rande.

Reaguji na Mia_Sofia:
Na diskotéce v alkoholovém opojení to vypadá jinak. Pak přijde vystřízlivění. NEbo to číslo našla jeho manželka.

Chlap přijde až to budeš nejmíň čekat..taky si nedokážu vysvětlit proč žadnyho nemám..ale asi to bude tim že se nechci zahodit s kdejakym blbcemD ..Držim pěsti..abych toho pana božského našla a zatim si uživej , neboj se toho

já si myslím, že právě to, že si říkáš "je mi 26 let a měla bych si někoho najít", pak způsobí, že z tebe vyzařuje negativní energie...možná to kluci vycítí, že nějakého "potřebuješ"...to je většinou neláká..oni chtějí holku, kterou musejí dobýt...která je sama nezávislá a třeba nikoho nehledá a žije si po svém...a oni po ní najednou zatouží...a často ani nezáleží na jejím vzhledu, hodně dělá tvůj postoj k životu a lidem...pokud z tebe vyzařuje štěstí, tak to druhé láká...já třeba nevím, jestli jsem tak krásná a úžasná, jak mi okolí pořád říká, nějak to prostě neřeším a v zrcadle se fakt nevzhlížím, ale mám hodně pozitivní přístup k životu, jakože fakt hodně, jsem nadšená ze spousty věcí a jdu do všeho s vervou a vidinou toho, že to udělám a rok od roku se to u mě stupňuje, že čím víc toho totiž dosáhneš, tím víc chceš jít dál a teď nemyslím hnát se za penězi či kariérou, ale baví mě se vyvíjet a růst jako člověk, osobnost, ujasňovat si své názory a postoje...taky je důležité vědět, co nechceš, nejen to, co chceš...na kluky jsem právě taky hodně vybíravá, až mi kamarádky říkají, že moc, ale já to tak prostě cítím...nebudu někomu dělat iluze a nepůjdu do nevyváženého vztahu, kde chlap ze mě bude na větvi a já z něj ne..to bych mu akorát ublížila..a právě rok od roku zjišťuji, že jsem čím dál tím víc pozitivní a šťastná a víc a víc chlapů o mě má zájem...takže nehledej problém ve svém vzhledu, ale svém přístupu k životu...a taky si jasně řekni, že nechceš každého....nechceš přeci "jen chlapa a vztah", ale chceš "pořádného mužského a supr vztah" a ten prostě nemůžeš mít s každým...takže nehledej chybu v tom, jestli jsi dost krásná, chytrá, nevím co, pro muže, ale začni si vybírat ty toho, koho bys chtěla a hlavně u toho žij svůj život i bez něj..jakmile začneš na sobě pracovat a na tohle zapomeneš, nějaký se objeví...ironie osudu je neuvěřitelná hodně štěstí!

Reaguji na Mia_Sofia: no ono to nemusí být jen ztráta zájmu z jeho strany, napadají mě třeba dvě možné varianty: a) ztratil telefon (a to teď bez legrace, to se prostě může stát a tím pádem ztratí kontakt, který si zapsal a také je nemožné se mu dovolat) a nebo b) je třeba zadaný, líbila se mu, chtěl ji, ale druhý den se cítil provinile a rozmyslel si to (třeba šel večer do baru s tím, že měl krizi s přítelkyní a chtěl to ukončit a potkal sympatickou holku, ale pak se vrátil domů a ujasnil si své hodnoty), zas to nemůžete tomu druhému zazlívat...mohlo ho k tomu vést spoustu důvodů a má na ně právo..