Alergie na děti po au - pair pobytu

Me se to taky blíží ke konci... Po vánocích se vracím jen na sedm týdnu a hurá domu... Alergii nějak nemám a to tu máme teda veselo ... Strašně de těším jak odjedu a už je nikdy nebudu muset krmit, neb to je tady velký problem.... Jinak v poho, ale zopakovat bych si to nechtěla ale rozhodne me opustila myšlenka mit 3 děti leda s větším věkovým odstupem což ale nestihnú

Tak proč jsi šla dělat au-pair?

taky nějak nechápu. To je jako jít řídit autobus a nemít řidičák

Ale jinak k tématu... je možné, že to člověka trochu změní

Dovedu si to představit... Hlavně pořád je příjemnější, když už třeba pracovat v zahraničí, dělat au-pair, než třeba někde uklízet, dělat nějaké pomocné práce apod.

Ale na návštěvě psychologa, se kterým si popovídáš, nevidím nic špatného a myslím, že by se ti při nejmenším ulevilo...

To si nemyslím. Raději bych drhla hajz.lík na nádraží, než dělat něco, co nemám ráda. Ne že bych WC zbožňovala

Ahoj, já přestala mít ráda děti po 14 dnech na táboře, takže ti celkem rozumím Alergii na ně vyloženě nemám, ale jakmile někde vidím uřvaný dítě, tak bych ho zadupala hluboko pod zem.

Myslím, že to je normální a nemusíš se tím nijak znepokojovat. Já chodím každý pátek dělat asistenku do MŠ, kolikrát když ječí, perou se, brečí a páté přes deváté, mám chuť je zadupat teď tam jdu na tři týdny a myslím že pak budu taky "alergická" Ale podle mě je to přechodné, jsi z těch dětí unavená, navíc jsou "cizí".

dobré přirovnání ...
Já po chmelové brigádě třeba neměla alergii na pivo ani na deset minut . Člověk by měl dělat to, co jej (alespoň trochu ) baví , výdělek v zahraničí je super, ale ne za každou cenu - kor když práce nebaví, tak u ní hrozí i víc průšvihů. Au-pair je podle mne dobrá možnost pouze pro takové ty pečovací typy, co už od útlého mládí vědí, že jednou chtějí mít houf dětí.

To mi něco připomíná. Já jela, po vzájemné dohodě, domů dřív. A děti jsem nemohla ani vidět! Hlídala jsem 2 slečny 4 a 8 let, v Dublinu. Se starší jsme jen bojovaly, když jsem jela na letiště, brečela a chtěla letět se mnou... Říkala jsem, že na to nemám nervy. Každý rok se do Dublinu vracím, město ksem si zamilovala. A po roce jsem opět začala přemýšlet o práci au-pair a nemůžu se dočkat i vladtních dětí.., Toť rychlý souhrn

já myslím, že to přejde taky děti moc nemusím celkově, ale synovce zbožňuju počkej na vlastní, uvidíš, že se to změní.. chce to trochu odpočinku od těch dětí

Před tím, než jsem jela na au pair, měla jsem děti moc ráda, po tom, co jsem se vrátila ( v září) už míň. Prožívala jsem něco podobného jako ty a myslím, že je to dáno postavením au pair v rodině, i když máš milou rodinu a děti tě mají rády. Musíš se podřídit představám rodiny, musíš děti vést podle jejich zásad, musíš být vždycky milá a očekává se od tebe, že děti budeš obdivovat, což vyvolává tenzi...u vlastních je to potom jinak

Reaguji na True: Reaguji na Moňas: Protože to byl nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak odjet do zahraničí.

Takové ty otázky typu "proč jsi teda jela na au pair".... Mladí lidé prostě zkouší, zakladatelka tématu si to prostě vyzkoušela, zjistila, že to není pro ni a život jde dál. Na pajdáku taky kdekterá řekne, že se bojí mít dítě, když se vrátí z praxe mezi dětmi s handicapem. A pak to zase přejde.
A neboj, vlastní děti, to je úplně něco jiného