Bydlím v domě s hodnými rodiči, ale přesto se necítím dobře

Reaguji na Hanárek:
Je mi líto, že prožíváš takové věci....ale řekla bych, že tvá situace je jiná než má. Moji rodiče by mi nikdy nevyčítali, že chci odejít...jsou na to už trochu připraveni. Navíc přítele respektují, jsou moc rádi, že jsem si konečně našla skvělý vztah...Ovšem já s mojí povahou si stejně vyčítám, že dříve nebo později pryč půjdu-mám jakýsi neodbytný pocit, že pokud tu nebudu už já, ale jen rodiče s problémovým sourozencem, půjde doma vše do kytek....

Reaguji na BíláVrána:
Moc ti děkuju za tvůj příspěvek!myslím, že máš pravdu především v tom, že až se osamostatním, nebudu mít čas rozpitvávat své nitro, jak jsi napsala. Je pravda, že když jsem téměř pořád doma, mám neustále čas přemýšlet o minulosti, o sobě, o nepěkných věcech..Nemám za rodinu zodpovědnost, vlastně nemám žádné ,,životní" starosti, jestli víš jak to myslím Právě proto by mě zajímalo, jestli se například někomu zlepšila psychika po té, co se odstěhoval, začal mít pořádné starosti, měl za sebe už zodpovědnost..?
Jinak strach odstřihnout se nemám... jen mě trápí to, že jak jsem psala výše..přijde mi, že já jsem ten spojovací rodinný článek a proto mám vůči rodičům výčitky, že tam nebudu, že najednou budu pryč...a doma to nebude dobré

Reaguji na katttty:
Ahoj, pokud to je pouze přechodné, vlivem antikoncepce, tak ti pomůže se osamostatnit, pokud to máš jako psychickou nemoc, tak ti to ještě přihorší.
Řekla mi to přímo psycholožka, že v některých situacích není dobré odpoutávat se od rodičů a místo školy začít pracovat. Takže já bych ti toho psychologa prostě doporučovala, dokázal by ti to pojmenovat a řekl by ti, co by pro tebe bylo nejlepší, ale je to na tobě.
Jinak s tou antiko, proč si ji zase nasazovala, když víš, že ti dělá zle na psychiku? Četla jsem tvůj příspěvek ohledně antikoncepce v jiném tématu.

Reaguji na Arfar:
To uvidíme, až se osamostatním...já bych řekla,že téměř ve 23 letech (v srpnu) už taky bude na čase...
S tou antikoncepcí-nikdy mi neudělala to, co teď naposledy(před tím půl rokem)....hold člověk se učí chybama-proto dnes vím, že jí už nikdy v životě brát nebudu

Zkusila bych navštívit psychologa.

Reaguji na Arfar:

Ahoj, moc děkuji za Tvou reakci a názor,...

máš svým způsobem určitě pravdu. Popravdě, jsi mě ještě utvrdila v tom, že jsem asi nevděčná,..ale každý má právo zařidit si život podle sebe, nebo ne? Já vím, že bych měla brát ohledy na ní.Proto se snažím heldat nějaké realné řešení pro ni,..ale ona nechce.... Asi ode mne není moc hezlý, že to tady chci zabalit a odtěhovat se tak daleko, ale byla jsme ji vždycky po ruce když mě potřebovala a pomahala ji, starala se o ní,...muj bratr bydlí 3 km a jezdí každý den okolo....nikdy ho nezajmalo jak ji je, nebo jak se má, zlomilo se to až minulý rok, když ji chtěli amputovat nohu. Takže mám trochu klid, že tady nezůstane úplně sama...a když se něco bude dít, bude tu on a jeho rodina, ...než se stačím dokodrcat já...a máma je dost hrdá na to, aby k němu šla bydlet, ona potřebuje furt něco dělat, neco řídít, být zžitečná a něco budovat ikdyby u toho měla umřít...je strašně složitá povaha,...pro ni je každej chlap nebil, a nikdy si nenšla takovýho, aby byla spokojená a pak se na to po mým narození vykašlala uplně,...Bohužel přítel k nám nikdy nepůjde, je to docela logické, nevím, co by u nás hledal za štěstí , tam má skvělou práci, kterou by u nás nikdy nedostal,..než bych k němu chtěla jít, chci mít také vyjednanou práci, nechci se na něšm přiživovat, a přátelé už u něho také mám, to je asi to nejmenší,...nejraději bych si ji vzala sebou to je jasné, ale je také jasné, že ona nechce,...Mě prostě přiapadá, že bylo kdysi už rozhodnuto o mě beze mě,..že zustanu v tomto domě,někdy v 18 jsme to prostě odkývala a tak se to tak bralo jako automaticky,...ale prostě nějak to nevyšlo ani u jednoho sourozence....bohužel jsme zbyla já ta poslední. Bratři odešli v klídku, protože vždycky mamce řekli, že má mě, a spoléhali na to, že já prostě všechno zastanu,...

Můj bratr není proti mému odchodu,vlastně nikdo z rodiny (ani mamka), což je zajmavý, ale bratr ví, že mama zustat sama nemůže, snad mi pomůže najít nějaké řešení...

Ani máma není proti, jen prostě nějak nechce hledat řešení a to mě trápí, připadám si jako svině,...[cry]

problém je ten, že mamka byla zvyklá, že jsme vžcky ona a já byly "my" trochu mi trvalo, než jsem si vybudovala, že mám svuj život , nevím jestli mi rozumíte,....je třeba ještě dneska dotčená, když není o všem co se kolem mě děje informovaná,...a že se jí nesvěřuju jako kamarádkám a tak...

Reaguji na Hanárek:
Chápu pocity tvé maminky, na stará kolena už nechce měnit na co je zvyklá, ale chápu i tebe, ty máš svůj život a máš právo ho žít! Pokud je bratr takto blízko, v ČR ještě jeden bratr, tak bych z toho výčitky neměla (no asi měla, ale chápeš..), přece můžeš vždy dojet, když by bylo potřeba třeba na týden, 14 dní... Prostě máš právo taky konečně žít svůj život, ať to s tebou a barákem máma myslela jakkoli dobře.

Reaguji na katttty:

No moje mamka taky vše respektuje a je jasné, že je rádam, že jsem šťastná, je to moje máma, nepřeje mi nic zlého, jen to nej,..to je jasné, o tom jsem nikdy nepochybovaala, jen svoje názory umí někdy dávat divně najevo , jestli mi roszumíš,..

Chápu jaký máš pocit, ale oni jsou na to přád ještě dva, pokud tedy zůstanou spolu, mají se o koho opřít...je to těžká situace , já vím,...a mladší sourozenec neplánuje vyletět z hnízda?

Reaguji na katttty:

jednou myslím? nebo je až tak mladší?

chápu, ale je to matka...

tak to je super, v tom případě by to teoreticky měla zvládnout, otázka je, jestli to zvládne.

Zvláštní, já se takhle mamce svěřuju, jako kamarádce, máme pěkný vztah, ona má k tobě přesně takový ten vztah z filmu, tak to máme i my s mamkou, ale u Vás je to bohužel asi jednostranně. Zkus se na to podívat z jejího pohledu. Muži ji v životě sklamali, dva synové odešli a jediné krásné a věrné na světě, co jí zůstalo je její dcera a velký barák, který chtěla pro Vás pro všechny a taky si říká, že už je stará, nikoho si hledat nechce, nechce se samozřejmě ani stěhovat, to je v tomto věku normální a taky už podle mě myslí na to, že brzy umře a má strach, že v tu chvíli bude úplně sama.

Reaguji na Dejnička:

děkuji moc za reakci a podporu, tak nějak to cítím i já a i okolí s rodinou,...ale jistě chápeš, podle reakce , právě moje smíšené pocity...450km je sice dálka, ale posledně jsme to dala za 4,5 hodiny,...jede se pořád po dálnici a u nich je tato zrovna minimálně vytížená,..tak to není zase tak strašné..navíc za ní chci jezdit minimálně každý měsíc,...když to absolvuju každý měsíc k němu, proč by to nešlo obráceně,....navíc přes skype si můžeme volat 2 x v týdnu,....

Reaguji na Arfar:

tak jak jsi to napsala, si myslím, že to i je,...to mě právě mrzí a to je ten důvod, proč se kvuli tomu cítím zle,...nevím, jak to zlepšit,..

my nemáme jako špatný vztahm to ne, příjdu za ní, dam ji pusu, vyprávím jí co novýho a tak,...to jo,...ale třeba když se vrátím o přítele tak se i bojím něco radostnýho říkat, aby jí to nezranovalo, kolikrát pak brečela,...když jsme se vrátila rozjařena,..taky od toho incidentu s tím ex... to se tenkrát hodně změnil můj postoj k ní, ale teď je to mnohem lepší,...přesto si ale myslím, že některý věci vědět nemusí,...

Reaguji na Hanárek:
Ano, jsou dva...ale jak dlouho to takhle bude, až odejdu, to nevím......Sourozenci je 17, vyletí možná tak za dva roky,jestli teda bude schopen dokončit školu...což pochybuju..a o sebe se postarat-o tom pochybuju ještě víc

Reaguji na Arfar:

popřád si čtu dokola to co jsi napsala, a myslím, že to tak fakt je,...ach jo, nevím, jak s tím naložit,...na jednu stranu si myslím, že každý jsme tady sám za sebe a že každý se svým
osudem musíme vypořádat sám,..já když tady zůstanu tak co,..budu čekat až zemře? - nesmysl,...
na co budu čekat? Budu si pak třeba pořád vyčítat, že jsme to neudělala, že jsem třeba něco proměškala,..

když odejdu,..budu si možná vyčítat, že jsem odešla, když se stane s mamkou to nejhorší,..prostě to je něco, co mě docel svírá srdce,...na jednu stranu hci žít svůj život a dělat to co já chci, na druhou stranu, mě tahle skutečnost a představy brzdí

Reaguji na Dejnička:

jestě k tomu jak píšešm že je zvyklá a neche měnit na co je zvykla,...to je taky uplná pravda,...jen mě štve, že ta naše barabizna je tak velká a nepraktická,....jestě jsme přemýšlela pak sehnat nějakýho pikolíka, kterej zajde posekat trávu a takový ty věci,...prostě někoho zaplatit, vždyť musí být nějaký řešení,...

Reaguji na Hanárek:
Určitě to řešení má, jenom ona to teď do poslední chvíle nechce vidět, ale pak jí nic jiného nezbyde. Někoho najmout pokud na to máš prostředky je určitě fajn nápad a i ona to nakonec pochopí a měla by být vděčná, ostatně postavit tak velký barák byl taky jenom její nápad... Že už nechtěla v životě žádného muže je její rozhodnutí, nemůže očekávat, že s ní nějaké její dítě bude až do smrti, to prostě není normální! A ty nemůžeš čekat až nedejbože umře a pak už třeba tyk žádného chlapa nepotkat, to by sis zkazila život ty a to není správné a myslím, že maminka to moc dobře ví i chápe, jen se prostě bojí té změny zvyku, ale to se bojíme každý... Navíc ta vzdálenost je jak do Ostravy, navíc německé dálnice jsou dobře udržované, takže cesta ideální, skypovat se dá neomezeně, myslím, že to není takový problém...