Čekat na lásku nebo dát šanci hodným mužům, které ale zřejmě nikdy nebudu moct milovat?

Byla jsem ve vztahu, kde chybělo počáteční jiskření, ze začátku jsem se do toho vztahu pomalu nutila. Také jsem byla dříve dlouho sama a tak jsem chtěla prostě někoho mít.

On to nakonec nebyl tak hrozný vztah, nakonec jsme s ním byla i docela spokojená, ale furt tomu něco chybělo. Dokonce jsem měla pomyšlení na jiné a to jsem striktně proti nevěře a podobným věcem.

Nakonec jsme se rozešli a konečně jsem si našla někoho kde to jiskření bylo hned od začátku.

Do vztahu bych se asi znovu nenutila, jedině kdyby mně táhlo na 40 a za každou cenu bych chtěla rodinu, nebo něco na ten styl.

Kompromis ? To by nebylo na moc dlouho.

Ostatní mi říkají, že je to moje chyba a s tímhle přístupem zůstanu sama. Myslíte, že bych je měla poslechnout?
Posluchej své srdce a řiď se podle svého rozumu , ne tlachy druhých . Oni tvůj život žít nebudou.Souhlasím s tím být radši sama, 27 let není žádný kritický věk. Vše přijde v pravý čas neboj.

Sama to cítíš správně, tak se nenech okolím tlačit do něčeho, co je ti proti srsti.
Za sebe si to taky nedovedu představit. Také jsem párkrát byla na rande s někým, kdo působil jako v(hodný) partner, ale jak píšeš, už jen představa líbání pro mě byla děsivá - a to opravdu nemá smysl.
Co se u mě postupem času změnilo, bylo to, na co jsem se při seznámení s novými lidmi zaměřila - postupem času jsem poznala, jakého partnera mám chtít, co je podstatné a co mám hladat. Odtud už pak byl jen krůček takového objevit
Dřív jsem hodně dala naprvní dojem a takový to chazisma, zaujímali mě hodně výrazný typy. Pak jsem si začala všímat i těch nenápadnějších a objevila jsem poklad Přitažlivost tam ale musela být od začátku, jinak bych do toho nešla.
Držím palce, ať se ten správný co nejdříve objeví a ať tvé okolí ti dá pokoj

Reaguji na Lasička_: Děkuji moc kéž by to vyšlo. Jinak teď jsem si četla nějakou starou diskusi, kde psaly holky, že s chlapem, co vydělává 12000 čistého by nikdy nebyly a tak. To já bych klidně byla, radši se uskromním (šetřit mi nevadí, sama teď nevydělávám zrovna miliony) a budu s někým, koho mám ráda, než mít milionáře, kterého nechci. Nemusím mít ani nějakého krasavce, za kterým se každá otočí, jen chci aby přitahoval mě a bylo mi s ním dobře, takže si myslím, že ani nějak přehnaně náročná nejsem.
Jinak s těma nevhodnýma partnerama to tak je už jsem potkala pár skvělých kluků, kteří by mě na rukách nosili, ale prostě to nešlo . Tomu poslednímu jsem doslova utekla z auta, když se mě pokusil políbit. Je mi ho líto, že se snaží a já nic, ale prostě nutit se do toho nemůžu.
Takže je škoda, že to nemůžeme ovlivnit no ale snad to jednou příjde

Jsem jen o něco málo mladší než ty a na takovýhle "nijaký" vztah jsem přistoupila, resp. doufala jsem, že k dotyčnému začnu něco cítit...choval se ke mně moc hezky a tak nějak celkově byl hodný, ochotný, pozorný a tak...ale prostě nepřitahoval mě...po cca 4 měsících jsem to ukončila...nešlo to, za celou tu dobu jsem mu dovolila jen pusu na tvář Takže oficiálně to sice vztah byl, ale ve skutečnosti...za mě už nikdy!

V předchozím deníčku píšeš, že jsi zamilovaná do kamaráda. Možná bude potřeba se nejdřív odmilovat, aby ses mohla zamilovat do někoho dalšího (tedy pokud vám to nevyjde s tímto).

Pokud bys to riskla a do nějakého takového vztahu bez přitažlivosti a jiskření se přece jen donutila, po nějaké době stoupajícího odporu k tomu člověku by ses na vlastní kůži přesvědčila, že je opravdu lepší být sama. Takže si to můžeš ušetřit a zůstat sama rovnou. On se někdo objeví, však uvidíš. A ještě máš opravdu dost času na to stihnout všechno, takže nestresuj

Byla jsem v úplně stejné situaci, když mi bylo 26 - 27 let, po rozchodu s láskou z gymplu Zoufalá, že mě nikdo "netankuje" a nebo naopak já jeho, když už on se mi zamlouval. Jak dlouho jsi sama? Jinak podle mě 27 není žádný věk na to, abys vzdávala lásku, zvlášť, když by tě dotyčný ani fyzicky nepřitahoval Určitě se někdo objeví a okolí pošli řešit vlastní věci, ne tvůj život A co se stalo mně - zamilovala jsem se do kamaráda, kterého jsem znala už rok a půl a pak jsme si teprve něco spolu začali. Nebylo to úplně jednoduché (s ním), ale asi to stojí za to

Reaguji na darig: Právě,že jsem sama už dlouho - skoro 3 roky. Ne že bych za tu dobu nikoho neměla, třeba půl roku jsme se o víkendech vídali s kamarádem, který se ale nechtěl vázat nebo teď ten další kamarád. Dá se říct, že skoro pořád až na pár měsíců mám kolem sebe nějakého kamaráda, ani spolu nemusíme nic mít, ale ten mi toho chlapa tak nějak vynahrazuje, vídáme se, je nám spolu dobře, rozumíme si a tak. Přesto 3 roky jsou dlouhá doba a já už potřebuju vztah a nejsem typ na nezávazný sex, takže to mi taky chybí. Nejde o to, že bych kolem sebe neměla fajn chlapy, spíš je vždycky nějaký problém, buď na jeho nebo na mojí straně (stěhování do zahraničí, nechce se vázat, je to kamarád bývalého atd.).
No a můžu se zeptat, jak dlouho jsi byla sama Ty? No a tys toho Tvého přítele nejdříve nechtěla? No a čím tě potom přesvědčil?

Já myslím, že pokud si u toho člověka nedokážeš představit ani to, že by ses s ním líbala nebo mu dala pusu, nemá význam s ním vztah ani zkoušet.
Nicméně ti povím svůj příběh, já když jsem poznala mého přítele, tak pro mě to byl obyčejný kluk, kterého bych si v davu jiných chlapů nikdy nevšimla. Řekla bych, že byl ničím nevýrazný, ani krásný, ani odpudivý, byl hodný, ale takový nijaký. Odpor jsem k němu ale neměla, spíš jsem ho brala jako kamaráda a možná i jako bráchu. Nicméně on mi vyznal lásku a já mu šanci dala, říkala jsem si, proč to nezkusit. Dnes jsme spolu 6 let, a já ho nyní vidím jako neuvěřitelně krásného a přitažlivého chlapa, který je navíc hodný, prostě nemá konkurenci. Čím déle jsem s ním, tím více ho chci. Vůbec nevím, jak je možné, že jsem ho takto dřív nevnímala

Já mám sice vztah zatím jen rok a půl, ale cítím to stejně

Reaguji na montaana219: Reaguji na kuře01: Tak to vám docela závidím, u mě to nikdy nepřišlo Já spíš začala vidět více a více chyb.

Reaguji na Iva16.7: Já myslím, že to je náhoda. Já taky ze začátku vůbec nedoufala, že by to mohlo takhle klapnout. Sedneme k sobě povahově a vidíme stejně i naší budoucnost, takže to je fajn,... Ale tohle vše jsme samozřejmě zjistili až v průběhu vztahu...Někdo holt začne vidět chyby a někdo obráceně.
Reaguji na montaana219: Jsem ráda, že to má někdo stejně, v té smršti negativních zkušeností je fajn něco pozitivního

Je ti 27, to je ještě v klidu, ne? Nezmatkuj. Život přeci nekončí. Do ničeho se nenuť, když není nějaká ta přitažlivost, tak se podle mě není o čem bavit. Jo, mám podobný problémy, jsem na tom vlastně úplně stejně, jen mi je o rok víc, skoro 4 roky sólo, mezitím pár bezvýznamných omylů, průběžně mi okolí tak nějak někoho dohazuje, ale prostě to nefunguje - teda ne vzájemně, i když bych si to přála, protože to všechno byli opravdu fajn hoši. Myslim, že by člověk měl být selektivní, nedovedu si představit, že bych se měla scházet s někým, na koho bych se netěšila, abych se s někým stýkala jen proto, že se to jakože už očekává a nutila se do toho. Takhle to určitě nedělej, zatím je to v klidu. Třeba moje máma se pod nátlakem tehdejší doby dala dohromady s "vhodným mužem" (měla na to přeci věk, že jo), doteď když zavzpomíná, tak je v tom tak moc negativních emocí, přemáhání se a odporu, pak to přemáhání už nešlo dál, rozvedla se, a v 36 poznala náhodou - nebo spíš omylem mýho tátu, se kterým to byla jedna velká jiskra, teď už 30tiletá. Je nesmysl dělat něco, co se ti příčí a hnusí, to stejně nedáš dlouhodobě.

Reaguji na Johanita: Máš pravdu no . No ale nemáš nějakou radu, jak to udělat? Já si to říkám každý den, že je čas, nebudu to řešit, ale stejně to pořád řeším. Mám strach, že to takhle půjde dál a zůstanu nakonec úplně sama. Přece jenom to není rok, ale už skoro 3 a to už pak člověka napadají i takové myšlenky. Jestli třeba není problém ve mě a tak. Asi určitě taky, alej á nevím, kde takže s tím těžko můžu něco udělat.