Chlap co neumí nic zařídit

Ahoj, po přečtení Tvého deníčku sis na hodně věcí odpověděla, třeba už jen v tomto.... já v něm postrádám chlapa, řěší to s maminkou atd...

Já osobně bych s takovým klukem (omlouvám se, ale mužem ho nazvat nemohu) být nemohla už jen proto, že jak píšeš dělá mu problém něco zaplatit... Mluvila jsi s ním o tom, že ti to vadí? Ppkud ano a nic se nezměnilo, tak bych neváhala... příjde mi, že je pro partnerský život nepoužitelný. Omlouvám se, ale je to tak

Reaguji na Pariiisss: Ano mluvila... Odpovědí mi bylo, co jsem napsala, že teď chce myslet na sebe... Díky za reakci.

Proč jste se k sobě stěhovali? Kolik je mu let?

Silně mi připomíná mýho bejvalýho. Byt jsem mu zařídila já, postavila jsem půlku nábytku, připojila spotřebiče. A uklízet mu chodila ségra. Co mu nepřivrtal táta, to neviselo...

Prostě je asi zvyklej, že se nemusí o nic starat no, navíc je pohodlnej...

tak podle mě je to takové rozporuplné, pokud bych měla říct názor na to, co píšeš na začátku, tak bych to asi neviděla tak jednoznačně na jednu nebo druhou stranu, pokud kupujete věci na půl a je něco potřeba koupit a ty na to tu polovinu nemáš, tak na jedné straně i chápu přítele, že to nejde a sám to nekoupí, ale tričko pro sebe si třeba koupí…tohle je podle mě hodně o komunikaci, o tom jak to máte nastavené, jestli věci platíte na poloviny, o tom, jak dlouho jste spolu atp….můžeš mu třeba říct ať to zaplatí celé, že ty mu tu polovinu za měsíc dáš, ale že to potřebujete teď…taky by to asi chtělo specifikovat, co myslíš konkrétně… píšeš, že jsou to spíše drobné věci, takže co? mikrovlnka? nebo hrnce? nebo povlečení?…jde o to, jestli je to něco bez coho byste se obešli nebo ne… proč to píšu - znám spoustu holek, co se zbláznilo do zařizování bytu s přítelem a najednou potřebují - nové nádobí, nové povlečení, aby jim to ladilo, nové skleničky, obrázek do pokoje atp….to bych celkem i chápala, že na takové věci chlapi nejsou, a když ty na ně nemáš, tak budeš přítele asi dost těžko dokopávat k tomu, aby je pořizoval zcela na vlastní náklady i když třeba tobě by se ten nový obraz do pokoje líbil… pokud nemáte ale pánvičku a on ji odmítá koupit za svoje, protože ty mu teď nemůžeš přispět, tak to je samozřejmě na pováženou….

my to teď sice s přítelem vyvážené taky nemáme, on platí více, protože vydělává daleko víc, on pracující, já částečně studentka atp, ale navrhnul to sám a beru, že je to od něj pěkné (ne samozřejmost)….ale jinak obecně zas na druhou stranu nechápu ten dnešní trend, že více vydělávající partner platí i za toho méně vydělávajícího…nejste manželé a fakt nechápu, kde se to v některých holkách (nemyslím teď třeba konkrétně tebe) bere, že chlap by měl platit nájem, energie, auto a ony přispějí něco na jídlo a zbytek mají jako svoje kapesné….já si rozhodně nemyslím, že by chlap neměl být tím všeobecným zaopatřovatelem, ale zase to nejde chápat tak, že v kdejakém pár měsíčním nebo pár ročním vztahu by chlap měl skákat a platit…(teď nepočítám kino nebo třeba restauraci)… proto se mi i zdá, že si moje vrstevnice, vysokoškolačky, stále častěji hledají starší chlapy, protože ti mladší by jim třeba neplatili nájem nebo jiné náklady...to byl jenom takový všeobecný postřeh a povzdech (prosím neberte to tak, že jsem nějaká přehnaně emancipovaná a mám potřebu mezi partnery dělit všechno na půl to fakt ne, já se ráda nechám rozmazlovat)

jinak je to asi typický mamánek a není schopný nic zařídit , v tomto ho budeš předělávat dost těžko, navíc mi přijde, že je asi docela lenoch…tohle plus to, že nemá koníčky a nemůžeš se na něj v ničem spolehnout že zařídí, by mi asi vadilo víc než to, že nechce platit společné věci z vlastní kapsy….

Reaguji na Falcon: Co se týče skleniček, obrazů, dekorací a podobných "ženských" věcí, to všechno kupuju sama... Ale konkrétně se jedná teď třeba o nové příbory nebo rychlovarnou konvici... Mohla bych to koupit sama, ok, ale on pořád říká, že to plánuje jednou koupit a měsíce ubíhají, z měsíců se staly roky a pořád nic... A prý pořád nemá peníze, což je hloupost, na konvici snad má. V minulosti občas něco koupil, když byla potřeba větší položka, jako nádobí, ale nikdy to nebylo z jeho hlavy, buď, že já jsem našla někde dobrou cenu nebo jeho máti. A mě nebaví za ním chodit a ptát se ho, jestli by si do svého bytu nechtěl koupit sadu hrnců, abych měla na čem vařit, když na to nemám peníze.

mamánek to je, ani se nevyjadřuju k jeho chování, když jsme bydlet začali... Musela jsem ho "převychovávat" jak kluka, aby vůbec zvládl doma pomoct, zajít na nákup... Tehdy se mi do toho snažení ale ještě chtělo...

To by bylo taky na delší povídání, ale raději nechci konkretizovat...

chápu, že tě to nebaví, já jsem chtěl říct, jenom to, že je rozdíl pokud nějaké hrnce, konvici, příbory nebo cokoli jiného máte a ty bys jenom chtěla jiné, víc, lepší, všechny (hrníčky) stejné atp. nebo fakt nemáš v čem uvařit čaj…okud je to ta první varianta a navíc ty teď nemáš na to, abys přispěla, tak to trochu tvého přítele chápu, ale pokud nemáte konvici a on ti řekne že na ni nemá a pak si jde koupit novou knížku, tak bych se samozřejmě taky naštvala, to je normální

Problém je, že jsem docela tolerantní, hodná...a asi hloupá... A prostě když vidím, že to jeho rozmazlené chování na začátku bydlení jsem na něm dokázala změnit, pořád si říkám, třeba na něm změním i to, o čem jsem psala, navedu ho na nový pohled... Ale přestávám v tom vidět smysl...

Reaguji na Falcon: Jj vím, jak to bylo myšleno Jen jsem odpovídala jak to tedy je, tj. první varianta

No ale ani můj přítel není zrovna ideál

Ideál není nikdo. Ikdyž teda naložit rozumným způsobem s "poněkud leností" už bude dost porcička.

Ty o bydlení mluvíš jako o prioritě.
Partner ho jako prioritu nemá.
Je jasné, že takhle to bude kolidovat.

Napadá mě to, co téměř u každého deníčku - sice spolu mluvíte, ale neslyšíte se.
Pak se takhle míjíte, což je otravné. Ale co a jak s tím dělat netuším. Asi cvičení dělá mistra nebo tak něco.

Tak ten problém s oknem (nechci konkretizovat), na které jsem našla řešení a on mi odpověděl, že "na co se tam má jako dívat" dopadl tak, že dneska jsem se ho zeptala, jestli by na to přecijen nechtěl mrknout a jeho odpověď že šak už mrkl a půjde to koupit, že "šak to řešil s maminkou a ta mu řekla že to je to dobré". Tak jsem odpověděla, že mi to mohl říct a ne jen odseknout na co se tam má dívat, že to je opravdu rozhovor a on nechápe, co mi vadí.

Reaguji na mroskvicka: taky si dneska říkám, kam na takové tydýty holky chodí

Taky na to koukám jako péro z gauče

Přesná trefa do černého Zrovna to stejné jsem si dneska pomyslela. Na druho stranu, je jasné, že pokud má někdo doma partnera, který je v pohodě, nebude o tom zakládat deníčky. Takže se tu sejdou jen ty negativní zkušenosti