Chlap co neumí nic zařídit

Už když jsme si spolu začali, věděla jsem, že je poněkud líný a věci mu trvají... Ale byla jsem zamilovaná, líbily se mi jiné věci a tak to pokračovalo dál. Jenomže...od té doby, co spolu bydlíme, si spíš rvu vlasy nad jeho chováním, než abych byla šťastná. Někdy štastná jsem a říkám si, jaké mám štěstí, že ho mám, když poslouchám stěžování kamarádek, jaký je ten jejich...No ale ani můj přítel není zrovna ideál Nastěhovali jsme se už před nějakou dobou a je pořád potřeba zařídit nějaké věci. Pro mě je to priorita, myslím, že by se společné bydlení nejdřív mělo dokončit a až pak myslet na sebe. Pro něj ale ne. Cokoliv je potřeba a já na to zrovna nemám peníze, protože studuju a třeba není brigáda, nechce to koupit, protože si prý chce kupovat teď věci pro sebe. To chápu, ale jde o malé položky. Na věci pro sebe peníze má, na věci do bytu ne. Já kupuju co se dá, zjišťuju, jak vyřešit to a to kolem bytu, ale jeho to nezajímá... Teď kupříkladu máme jeden problém s oknem, nebudu rozepisovat... Jeho odpověd byla "jak to mám jako řešit??" takže jsem našla něco na internetu sama... Požádala ho, aby se na to podíval, jeho odpověď "a na co se tam mám jako dívat?" A pokud už tedy něco zařídí, je to přes maminku... Cokoliv ho požádám, jesi by se na něco nešel zeptat/zjistit/koupit, první zavoláme maminku... Jak ta by to řešila... Popř. jestli by to za nás nezařídila... Většinu věci, co do teď zařídil bylo proto, že mu zavolala maminka, že tam a tam je akce na tu a tu věc ať přijede a koupili to spolu... Já v něm postrádám "chlapa", který by mi něčím imponoval, uměl by něco zařídit, něco by ho zajímalo... Netýká se to jen těchto věcí, ale i celkově jeho způsobu trávení volného času a že nemá koníček... Tak jsem to nějak shrnula, samozřejmě nenapsala jsem všechno, ale vystihuje to zhruba, jak se cítím... Ještě bych podotkla, že pokud by někoho napadlo s těmi financemi, že ať se nedivím, že nechce něco koupit, když mě živí... Neživí, platíme vše na půl, přispívá mi máti.