Chybí mi kámoška

stejně asi jako většina z vás...mám kamarádky ale jenom takové ty spolužačky atd..pokecám s nima občas někam zajdem, ale fakt jen občas..chybí mi taková ta "nej" se kterou bych dělala všechno, měla podobné zájmy, nejlíp kdyby bydlela ve stejném městě, nakupovala hubla se mnou prostě všechno nikdy bych e pak necítíla sama jak si občas připadám, přes víkend (pokud nejsem s přítelem) tak jsem doma a šíleně se nudím ale není tu nikdo s kým by bylo co podniknout...všechny kamarádky mě zklamaly, jedné jsem se přestala prostě ozývat jestli mi sama napíše..a..nenapsala takže ted už se vubec nebavíme...další se kterou chodím do třídy (s tou jsem se bavila docela hodně) mi začala vadit jejíma kecama., je dost falešná, prostě už se s ní nechci bavit...ještě že mám přítele jinak fakt nevím co bych dělala

Ahoj kočky, tak ja sa môžem pridať k vám do klubu Neviem čím to je, ale nedokážem si nájsť dobrú kamošku. Vždy keď som s nejakými babami, mám pocit, že tam vôbec medzi nich nepatrím. Samozrejme nejaké kamošky mám, ale žiadnu "spriaznenú dušu". Skôr sa objavujem v spoločnosti chlapov. S tými si mám čo povedať skoro stále. Riešime naozaj všeličo, ale....no proste neni to také úplné, alebo jak to nazvať. Pritom keď som v spoločnosti viac ludí, dokážem sa aktívne zapájať do rozhovorov, pokecám si aj s prítomnými babami, ale keď mám byť s nejakou jednou konkrétnou tak si pripadám divne, nejak sa neviem uvolniť jak pri tých chalanoch. Ešte som nenašla holku, ktorá by bola na rovnakej vlnovej dĺžke Mám jednu takú lepšiu kamošku, ale s tou sa vidím tak raz za mesiac, niekedy ani to nie.

Tak pod toto sa môžem podpísať Niekedy proste nemám náladu a radšej som doma, pozerám telku, čítam si a podobne.

A já si zas myslela, že jsem jediná divná bez zástupu kamarádek. Mám jednu od dětsví, ale teď se vídáme tak jednou za měsíc...vztahy, školy, práce, to nás všechno nějak rozděluje.... Pak druhou, se kterou se vídáme asi dvakrát do roka, jinak jsme v kontaktu jen přes net... Postupně se všechny rozutekly za svými životy. Většinou mi to ani moc nevadí, ale občas zavzpomínám, jaký to bylo s partičkou kamarádek na střední, jak bych zašla zas někam posedět, vyřešit pár strašně důležitých blbostí a tak Bab mám kolem sebe dost, ale mám pocit že to jsou prostě známé, nikdo komu bych se chtěla svěřovat (nebo si třeba řikám, že maj svůj život a nemají zájem si dělat nějaké nové kamarádky - což si zrovna tak můžou myslet ony o mně že jo).

tak já si tedy někdy taky přijdu osamocená, ale jsem už možná trochu jiná kategorie než vy - brzy mi bude 30, kamarádek opravdu výborných mám 6 s kterými se znám buď od základky nebo od střední takže fakt léta, díky věku už některé mají děti a není tedy tolik času, ale vím že to jsou holky s kterýma se sice nevidím pravidelně (max. jednou za měsíc), ale kdybych cokoli kdykoli potřebovala můžu se na ně s důvěrou obrátit... některé mě znají 24 let některé 19, nestydím se jim cokoli říct, však ony mne už znají opravdu dobře - jejich soukromý život respektuji a i když jsem single nesnažím se je ,,otravovat" moc často... zrovna tenhle víkend nás razí všech 7 na víkendový pobyt na Vysočinu ( bez dětí a bez partnerů), takže fakt jen babinec... máme stejný styl humoru, každá jsme úplně jiná, každá máme jinou povahu, postavu , povolání a i tak se spolu strašně nasmějem ... mám je moc ráda a jsem vděčná za to, že je mám...
pak mám ještě jednu dvě výborné kamarádky v Praze, které se snažím sic pravidelně - ale pod heslem , každá návštěva je krásná, ale nesmí být moc dlouhá , vídat...
já mám těch holek kolem sebe vlastně hromadu a jsem za to vděčná... jen s těma chlapama mi to hapruje

Ahoj, já mám hodně skvělých kamarádek, ale většinou nebydlí poblíž....tak se domlouváme 14 dní dopředu a tak. V okolí mám taky kamarádky, ale jsem před nima uzavřená, nemůžu se jim svěřit, jsou trochu falešné. Jednou jsem z nich nadšená jak mi s nima bylo dobře a jednou jsem z nich celá nešťasná

Reaguji na maxie: Já jsem si taky vždycky myslela že jsem divná když nemám kamarádky, ale jak vidím tak to asi nebude zase až taková vyjímka.

No a já to mám zas naopak. S chlapama problém nemám, ale s holkama je to horší. Taky už mi bude za 2 měsíce 30 a kámošek moc nemám. U nás na dědině v dětství to šlo, i když pak na druhým stupni už ne, měla jsem jiné zájmy, chodila na balet a do hudebky, do výběrový třídy. Z jazykovky z Brna mám jednu kámošku, s tou máme docela podobné zájmy, jenže já se před šesti lety odstěhovala na Vysočinu, takže se vídáme jednou za čas, většinou za ní jedu já, protože to chci spojit s nákupy a přeci jenom v Brně se kafíčkuje a nakupuje lépe, v létě ona přifrčí na návštěvu za mnou, jinak si píšem sms a sem tam telefonujem. Někdy třeba 3 týdny nic a pak se jedna z nás ozve a smskujem 2 dny v kuse
No a pak mám kámošku z vysoký, kterou jsem dělala v Pardubkách, ale ona je z Orlických hor, momentálně bydlící v Kladně, což je docela z ruky, takže jsem ji v létě navštívila a naštěstí to vypadá, že se bude stěhovat zpátky domů, tak to bude blíž.
No a tady v zapadákově na Vysočině mám jednu kámošku, se kterou jsme se seznámily, když jsem se sem nastěhovala a začala chodit na kurz španělštiny, taky máme docela podobné zájmy, teď jsme spolu začly dálkově studovat a pak jednu kolegyni z práce, která má sice už osmiletýho syna, ale je rozvedená a "daly jsme to do kupy", když řešila chlapy - je mi totiž věkově z práce nejblíž a docela si rozumíme, tak jsme spolu loni byly na víkendovém relaxačním pobytu nebo se u ní doma o prázdninách pěkně ztřískaly Pak by se ještě nějaká kolegyně našla, jenže to už je všechno starší 35ti let, s rodinou, takže je spíš beru jako známé.
Jinak je taková "nej kámoška" můj přítel se kterým bydlím, podnikáme spoustu věcí, jezdíme na výlety, zkrášlujeme domeček, chatu a zahrady. Docela si rozumím s jeho kámoši, ale s těma se moc často nevídám a je škoda, že nemaj přítelkyně. Pak by to asi bylo lepší.

ty bláho, škoda že nejsem z vysočiny

né je to fakt, dnešní doba je taková uhoněná a celkově by se lidi třeba hledali, jenže jsou tam nějaké ty předsudky a tak se pak do ničeho nikdo nepouští... já jsem třeba dosti kamarádský člověk... jsem schopná se vykecávat fakt s každým, ale někdy zas si říkám jestli pak ta moje družnost nevyzní třeba tak, že se vnucuju... což já se ani třeba nechci vnucovat, jen jsem prostě ukecaná... a tak se taky moc třeba s cizíma lidma radši nebavím, právě aby si neřekli, že jsem vtěrka a vlezká...

Tak to jsem přesně já Jenže už to v sobě krotím, protože jsem zjistila, že ne všichni za to vykecávání stojí, a taky že musím nechat vykecat je
S tou kámoškou z Brna jsem to tak měla, že já jsem iniciovala to naše kamarádství, protože jsem z ní prostě měla pocit, že bysme si mohly rozumět a tak nějak to bylo i s tou kámoškou tady odtaď. Vídala jsem ji na tom kurzu, vypadala tak věkově stejně, svobodně, tak jsem si s ní začla povídat a už to bylo

No a to je fakt škoda. Můj chlap má totiž skvělýho kámoše, já si s ním moc rozumím, je s ním sranda, vypadá docela dobře, jenže má hrozně moc zájmů a i sám tvrdí, že na holku by mu nezbýval čas a přitom na druhou stranu ho to štve - kolikrát už jsme totiž řešili, že by bylo super, kdyby jsme mohli jezdit na dovolený ve čtyřech - on rád někde leze, my taky objíždíme naše kraje, k tomu se mi líbí dovolený na chalupách, jenže není chalupa jen pro dva

Reaguji na LaArdilla:
no, jo asi ty volný chlapi po světě běhaj ale kolem mě teda né... já jsem teď ještě v průseru, že mám pár chlapů známých, kterým jsem díky tomu, že jsem ukecaná vykecala samozřejmě , že jsem single - oni jsou většinou ženatí+děti = že já s nimi nic mít nechci, ale oni to nechápou a já se i bojím jim třeba navrhnout tykání - s některými se známe 5-6 let aby si to jako nevysvětlili tak, že chci dělat milenku, což teda fakt nechci - no možná kdyby mi někdo koupil tuarega, tak bych přimhouřila voko

Reaguji na tarabell:
No to je mazec!! Tak když jste si tak rozuměly, jak jí může tohle vadit? Jste se aspon měly sejít, že? Ty brďo, to koukám!

Ahoj, taky asi patřím do klubu. "Nejlepší kámošku", která má setjné zájmy a můžu jí říct cokoliv sice mám, ale v zahraničí. Jsme často v kontaktu, ale chybí mi někdo na podnikání akcí a tak tady a trochu závidím, když ve škole vidím holky, co jsou pořád někde spolu.
Mám tady pár lepších kámošek, ale to jsou přesně ty typy, u kterých je přítel na 1. místě a nebo jsou pořád zaneprázdněné (ale právě proto jsou mi sympatické).

Sezení v hospodě s partou lidí mě taky moc nebere. Když jsem takhle byla s přítelem, jsou to lidi, co se ani navzájem moc neznají (jenom z té hospody) a tlachají o ničem. Takovýmhle způsobem si radši popovídám někde na přednášce a nebudu kvuli tomu smrdět kouřem.

Tarrabel- No já vím..zní to šíleně! Psala jsem ,že to mám skoro stejné jako tarabell..Ježiš já už ani nemůžu počítat s k kolika holkama jsem si psala a sešla se s nima dokud jsem ještě žila v Praze....Vždycky jsem si psaly krásný dlouhý emaily ,že jsem si říkala..bože ona je snad moje dvojče..tak jsem si rozuměly a doplňovaly se..Pak nastala výměna fotek a už první zádrhel...vždycky většina odepisovala hned a takhle jsem čekala na odpoveď dlouho..a pak jsem tedy navrhla..sejdeme se? Jojo..No tak první schůzka a holka úplně jak vyměněná..O tom o čem jsem si psaly a to ,že to byly normální věci se neuměla bavit...veškerou konverzaci jsem iniciovala já..No a pak už jsem se nesešly..Takhle to bylo skoro se všema..Občas jsem se dozvěděla ,že by se mnou nešly ani do klubu protože by se bály,že se chlapi budou bavit jen se mnou,nebo zase ,že jsem vymóděná slečinka což přiznávám a nestydím se za to když si to můžu dovolit.Ale to ,že nejsem nafoukaná a ,že jsem ochotná každému pomoct a poradit a ,že toho lidi takhlevyužívaj to už je nezajímá...vidí jen -vymoděnou slečinku..To fakt radši budu sama.

Já mám fakt dobrou kamarádku asi 3 roky. Kdysi jsme spolu byly denně, jelikož jsme chodily do stejné třídy a pak i na kurz, vždy jsme spolu chodily pařit a tak ale teď pracuje, takže se vidíme cca jednou za měsíc... Takže už to není takové, jako kdysi... Taky mi chybí si s někým pokecat, hlavně s někým, kdo je stejný jako já