Citíte se štastně při cvičení apod?

třeba já už jsem vyzkoušela kdeco, běh, pilates, kalanetiku, zumbu, aerobic, plavání, všecko možné, a opravdu jen nechuť, představa další lekce hrůza. jakože - překonám se, vím, že se musím hýbat. ale že by endorfiny....to ne. a cvičila jsem i s trenéry. většinou to bylo tak, že třeba při běhu (3x týdně) se včichni zlepšovali, běhali rychlej, dál, míň se zadýchávali, a pro mě to bylo čím dál větší utrpení, protože já ne, jen jsem jim čím dál míň stačila, začaly mě bolet nohy, záda, problémy s holeněmi. časem jsem to začala nenávidět, a musela jsem přestat. většinou to tak dopadne s každým sportem. časem je to pro mě taková fyzická bolest, že už to nejde dál.

Pard Galene,
jsi můj člověk. Nevěřím, že po pořádném běhu nepřijdou endorfiny. Ty zpruzené představou pohybu potkávám už v 50 letech o holích hekající, jak je všechno bolí. Slyšet:"hýbněte kýtou", tak se každý naštve. Od 40 je pohyb nutnost. M .

Reaguji na Maria: A počítá se i sex?
Já mám totiž po cvičení podobné pocity jako po sexu. Tedy ne tam dole, ale v hlavě a po těle.

Po zumbě a po tanci a po spinningu se cítím v pohodě, uvolněně...hodně dobře. A také po ranní powerjoze mám celý den lepší náladu a hlavně nemám velikou chuť na jídlo
Asi je to jiné, když člověk cvičí,protože má pocit, že musí a ne proto, že sám chce....
Dlouho jsem nic nedělala, kvůli práci, pak jsem na to zase najela a nedávno jsem si říkala, že mi stále něco chybělo a bylo to zrovna to cvičení a pohyb

Koukám, že spousta z vás je na tom stejně jako já
Taky nejsou navrcholu blaha.

Mám takovou zvláštní sestavu pohybu, které jsou přirozené a jsou pokaždé jiné, no prostě jak se člověk chce zrovna pohybovat. Pustím si k tomu hudbu, nejlépe Rock nebo jinou rychlou muziku. Následovně citím jako kdybych nevnímala své okolí.....To je jediné, přičemž na mě nejde splín.

Tak já to dříve taky nechápala - než jsem našla Zumbu Už od první lekce jsem se nemohla dočkat té další, sice jsem dost zničená ale zato fakt spokojená Dneska večer jdu zase a už se těším, jak si totálně vyčistím hlavu a zničim tělo.......On k tomu asi musí časem dojít člověk sám, mě samotnou už nebavilo nic nedělat, začala jsem cítit, že pohyb potřebuju no a tohle je výsledek. Nikdo mě nenutí, ale chodím tam ráda

Podle mě je to spíš o tom najít sport, který vám sedne a bude vás bavit. Pokud cvičíte z donucení je jasný, že žádná euforie nepřichází...Někomu pro ten pocit štěstí stačí, že pro sebe něco udělal a má radost i z toho, že překonal sám sebe a svoji lenost. A někdo se při pohybu musí bavit a v tom případě je potřeba zkoušet různé lekce a najít si to co vám vyhovuje... Mě například sport baví, a cvičim nejen pro to abych byla štíhlá, ale i proto že mi to opravdu přináší radost. Ale nebaví mě všechno, chodim jen na to co mě baví a to je zumba, joga, různé druhy tance a pilates....Do posilovny a nebo na spining by mě ale nikdo nedostal.

Chodím běhat pětkrát v týdnu, za každýho počasí. Nejlíp se mi běhá v dešti, což si nedokážu vysvětlit. Do sluchátek si pustím nějakou rychlou muziku a "jedu". Mám to ráda a jsem na tom závislá. Ten vnitřní pocit, když běžím, je nepopsatelnej a když doběhnu, cítím se úžasně. Endorfiny prostě fungujou.

Pskafko,
počítá. A tam dole to ale taky není k zahození, co A právě k tomu se člověk musí mučit během a posilovnou.

Před několika lety jsem se zamilovala do spinningu právě kvůli té euforii, kterou potom cítím. U žádného jiného svičení jsem to nezažívala. Ale tady si během prvních 10 minut připadám, jako bych dostala endorfinovou sprchu a občas mi pocit, že zvládnu naprosto všechno vydrží až do druhého dne, kdy už sedím v kanceláři

Já miluji ten pocit, kdy se ve fitku na boxu nebo spinningu úplně vyšťavím a dostanu ze sebe všechnu tu pasivní energii. Miluji tu radost z pohybu, kdy si uvědomuji, jak skvělé mám tělo, jakou mi přináší pohyb radost. Jsem zvyklá cca 2 měsíce chodit do fitka a to denně na 1-2 hodinky. Je to obrovská změna životního stylu. Sama jsem si to uvědomila zrovna nyní, když jsem byla nucena udělat 10-ti denní pauzu kvůli změne fitka. Jsem z toho podrážděná, pocity štěstí si ted doplnuji sladkým jídlem :-/ a jsem z absence pohybu celkove mrzutá a bez života. Já se teď tak těšííím zase na nedělní box a zumbuuu

Já jsem měla odjakživa odpor ke sportu. Ale nebylo to až tak mojí leností, jako spíš tím, že mě to ve škole nebavilo. Jak člověk musel. No a navíc mi vadí pot... hrozně mě pak svědí kůže. No ale teď jsem se našla v józe, pilates, kalanetice... občas nějaký tancování. Začla jsem s tim po rozchodu, abych se zaměstnala. A řeknu vám, když jdu z tělocvičny, tak je svět tak krásně hezkej, já vím, že všechno zvládnu a pohoda. Ale běda, když nejdu a večer jsem doma sama... to zas přemýšlim nad ex a že mě ten život nechci a tak. Takže bych řekla, že se člověk musí najít.. a někdo se ve sportu nenajde, ale třeba ho baví procházky (to je pro mě taky sport).

tak to máme skoro všechny podobně. Já mám taky několik fází: 1. od rána jsem absolutně znechucená, že jsem odpoledne zapsaná na cvičení, takže den na *** (začnu asi chodit ráno). 2. než začnu cvičit tak jsem už docela pyšná, že jsem se donutila. 3. při cvičení mám jediný pocit (a to že chcípnu), 4. zalehlé uši v polovině cvičení, nálada na bodu mrazu (bohužel zrovna v tuhle dobu mají tendenci ke mně instruktoři chodit a ptát se, jestli chci s něčím poradit - neslyším, mám zalehlé uši). 5. po cvičení úleva, že je to za mnou. 6. skvělý pocit, že jsem se k tomu dokopala a vždycky se mi o kousek zmenší zadek. 7. zadek se mi zase zvětšil (endorfiny kaput) a na další cvičení se netěším.

Musíš si najít tu správnou míru, já jsem dřív také na rady různých časáků začala chodit denně do fitka a cvičení jsem pak nenáviděla, dokonce jsem si musela udělat rok pauzu, teď jsem to ale vychytala, chodím dvakrát týdně, pak se fakt těším už od rána, cvičení si užívám a nejspokojenější se cítím po cvičení a sprše, do ničeho se nenuť a poslouchej své tělo, samo si řekně, jak mu to vyhovuje

Tak to já se cítím skvěle,když tancuju Dance tak pak jsem tak uvolněná. (ale musim mít na to náladu)Po cvičení ve fitku se zas tak dobře necítím.Nejlíp se,ale cítím při cviku na břicho a činkách.