Citíte se štastně při cvičení apod?

Cvičím minimálně 4x týdně a pohyb miluju Cítím se naprosto šťastná, obzvlášť při těch sportech, kdy se maximálně vyšťavím, leje ze mě pot a já mám dojem, že jsem pro sebe fakt udělala maximum

Jojo, přesně tak to mám taky! Aby mě cvičení nenudilo, tak většinou nedělám žádné více než jednou týdně. Střídám bosu, flowin, heat, pole dance, procházky, jízdu na kole, in-liny...
Ale nejlíp a nejšťastněji se cítím, když mi do uší duní nějaká pěkná energická písnička a stříká ze mě pot!

Je pravda, že já jsem po dovu hoďkách plavání pokaždé úplně otupělá a to to takhle táhnu celou sezónu jaro-léto. Prostě občas po cvičení vyhasnu. Myslím, že je to podle toho, kdy to přetáhnu, nebo kdy to nedělám pro radost, ale proto, abych dodržela svůj plán. Musím na sebe ještě nějak vyzrát,a le zatím jsem nepřišla na to, jak

U mě to funguje 100%. Cítím se šťastná vždy, když se co nejvíc zpotím a zničím Většinou jdu do fitka taková unavená po dlouhém dni a vracím se úplně v jiném rozpoložení

Já jsem hroznej lenoch, ale až nechutně línej Moje představa relaxu je lehnout s knížkou a ani se nehnout, jen číst.
... no, začalo to být po Vánocích vidět (taky se mi na podzim rozjela štítná žláza - po té jsem nepřibrala, ale jakmile jsem na ni začala brát hormony, tak ty mi překopaly chutě a začalo mi chutnat sladký - no, zrovna přes svátky, umíme si to představit ), takže jsem se od začátku ledna začala nutit něco dělat - zapsala jsem se na spinning, K2, doma cvičení podle dvd + eliptical... později ještě i pilates. Ze začátku totální odpor, nechuť tam vůbec dojít - takže jsem nakupila permanentky, který by propadly a musela jsem. Na prvních hodinách totál mrtvá, ale pak spokojená sama se sebou, že jsem se donutila. Jakmile mi to začalo jít, tak endorfiny jako blázen - po každým cvičení fakt bomba nálada, i když jsem (zvlášť po pilates nebo K2) sotva lezla. Později jsem si koupila tepovku a zjistila jsem, že většinu cvičení (hlavně K2, eliptical, spin byl většinou ok) jsem dělala úplně špatně - zřídit se do bezvědomí, že člověk sotva dejchá, není k ničemu. Takže jsem začala hlídat spalovací tepovku.... Teď, po třech měsících jsem na mírách, co jsem měla naposledy na střední, svaly zpevněný (ale nevyrýsovaný, to nechci), bůčky na bocích téměř zmizely (ještě kousíček a budu spokojená na max) a už dělám jen 1x týdně pilates, 1x za dva týdny K2 a skoro denně eliptical ve správné tepovce (= nezřídím se, ale hodinku jedu v příjemným tempu a hlídám si tep, u toho čučím na film). Nedovedu si bez toho den už představit, i když si 1-2 týdně volný ordinuju, aby si tělo odpočinulo. Jsem teď závislák na cvičení, protože jsem zjistila, že čím víc budu cvičit, tím víc můžu papat a stejně budu hubnout )
Takže za nás lenochy a antisportovce - jde to, jen se musí překonat ta počáteční fáze odporu
(a najít si zajímavej sport - nemohla bych na aerobik, zumbu, nebo cokoliv tanečního - jsem levá na rytmus a chci mít při cvičení prázdnou hlavu, ne si pamatovat kroky )

Když chodím běhat a už nemůžu myslím na to, že to dělám kvůli sobě, představuju si,jak se mi čistí plíce (běhám venku), jak si trénuji srdce, jak to dělám pro sebe a hlavně si představuju, jak budu vypadat,když vydržím. A během pár vteřin mi to vleje novou energii do žil a to je euforie a cítím se, jako bych mohla zaběhnout ještě dalších 5 km. Ještě krásnější je pocit,když se sprchuju a jsem šťastná,že jsem to zvládla, že jsem to nevzdala.

V pubertě jsem taky cvičila,ale nebylo to ono, právě kvůli té představě, že "musím". Teď vím,že nemusím, ale CHCI!

Tak v začátku toho příspěvku se úplně vidím.... To jsem teď já.... To,že píšeš, že z odporu jsi se dopracovala k radosti ze cvičení mi dává naději,že by se to taky u mě mohlo zlomit a mohla bych z cvičení mít radost.....

Jen vydrž, to přijde - jakmile uvidíš výsledky - nevaž se, ale měř (sportem se zpevňují svaly, takže můžeš být naopak těžší). Za 2,5 měsíce se mi váha hla mírně nahoru, ale zeštíhlila jsem v pase a přes boky 3cm, který jsem chtěla.