Co dělát, když potkáte zlého člověka?

jsou to rejpalové, chce se to nějak obrnit, nevím, jak dlouho tam pracuješ, ale po čase zjistíš, že takových lidí bohužel není málo a že nemají třeba celý den co dělat, tak se vozí po jiných. Snaž se to ignorovat, i když je to těžké. Nabízí se říct mu třeba, že když se mu něco nelíbí, může si jít nakoupit jinam, ale to se vzheldem k tomu, že jsi tam zaměstnaná a není to v zájmu obchodu, nehodí... držím palce, takový je hold život...

Myslím, že to co popisuješ dělají hodně starší zahořklí lidé. Jak píše Edie, je to prostě život a s tím nic nenaděláš, každý se s takovým chováním setkáváme. Mě by to taky rozhodilo, ale příště bych na takovou situaci už byla připravená a nenechala se znovu vykolejit.

teda, ale řeknu vám bylo to něco..já jsem taková citlivější..tak mě hned vše rozhodí...nejhorší je ,když se mi třeba něco podobného stane..,že se mi jakoby zatemní mozek a najednou nevim, co odpovědět začne se mi klepat hlas a třást ruce..ale když je potom..to mi napadá odpovědí..chjo..

Tak neodpovídej, na stěžování si (viz. vy to tady máte nějaký drahý) nemusíš odpovídat, jen pokud ti položí konkrétní otázku, tak na ni odpověz.

Rozhodně nejsi sama, kdo s tímto má problémy... Pracovala jsem v jednom hypermarketu a jedna mladá kolegyně takové "výlevy" taky špatně snášela a je fakt (už to tady i padlo), že když to tito lidé zaregistrovali dovolovali si víc a víc. Ona pak chudinka brečela na kuchyňce... Dnes už tam sice nepracuji, ale vím, že ona už si zvykla a toto už se jí nestává. Někteří zákazníci jsou opravdu hrozní a nechápu, co si potřebují dokázat. Já říkám neřešit, neřešit a vážit si sama sebe, neničit si zdraví kvůli hlouposti jiných. Na mě zase jedna paní křičela, že by asi bylo na moje síly něco spočítat z hlavy, vždyť jsem jenom prodavačka Ve finále ztrapnila jenom sama sebe

Na to radu neznám, sama jsem pár měsíců zkoušela prodávat, pár zážitků taky mám. Byla jsem sama na prodejnu a přišel tam pár. Ona se ho snažila mírnit, ale pán byl k neuklidnění. Řval doslova jako blázen smyslů zbavený a vyčetl mi od shora až dolů vše co měl na srdci, počínaje cenou až po barevné provedení výrobku. Řval víc než dvacet minut, málem mě z něj kleplo, chvilkama působil dojmem, že by nedělalo problém mě tam snad zabít. Zřejmě měl pocit, že za to můžu já, pročež nepochopil rozdíl mezi výrobcem a prodavačkou. Překvapilo mě, že jsem se nesložila, ale naopak na něj najela a nedala jsem si nic líbit, protože bych to do sebe vážně neřekla , jenže když odešel třepala jsem se jak ratlík, byla jsem úplně rozhozená a celý den jsem z toho byla špatná. Někteří lidi si myslí, že si k prodávajícím můžou všechno dovolit a vlastně si na nich chodí vybít svou agresi. Já to dlouho nevydržela, našla jsem si jinou práci a na tohle už můžu jenom vzpomínat, nemůžu říct, že by se mi stýskalo po styku s podobnými agresory.

Chci tím taky říct, že dokud jenom brblaj, dá se to zvládnout s úsměvem a s trochou diplomacie, chodí ovšem i horší cvoci.

Momentálně jsem v takové situaci, že bych brala jakoukoli práci, i se zlými lidmi, ale jinak nevím, vždycky jsem z toho taková zakřiknutá, když na mě někdo vyjede.

Reaguji na susanet:
Když jsem byla mladší, taky jsem si neuměla poradit s tím, když byl na mě někdo protivnej. Moje nejčastější reakce byla pláč.
Teď, když už jsem starší zjišťuju, že se umím dost dobře bránit a to tak, že mne to mnohdy samotnou překvapí.
Jak píše SantaMaria, chce to diplomacii a pokud možno to řešit s úsměvem.
To, že nadával, totiž vůbec nebylo určeno Tobě, proto se klidně nad to můžeš povznést a zkusit být milá.
Neboj, časem se to naučíš.

Já kdysi zažila v obchodě něco podobného. Milého pána jsem se zeptala, jestli mu nemám zavolat lékaře, byl pak pro smích celé frontě.

Tohle jsou fakt ubožáci, zajímavý je, že si vždycky otvíraj hubu na prodavačku- ženskou a nejlépe mladou. Jestli pak by byl pán takový hrdina, kdyby stál za pultem vysoký chlap středního věku?

O prázdninách jsem zažívala to samé, když jsem byla na brigádě...nejhorší je, že věděli že jsem mladá a jakoby to pro ně byla výzva si rýpnout ze začátku jsem byla taky taková citlivka a všechno jsem si brala k srdci...hrozně jsem červenala a nemohla ze sebe vydat ani slovo...Nesmíme ukázat, že si na nás můžou vybíjet špatnou náladu takže ho buď slušně pošli někam (pokud se mu to nelíbí, tak mu klidně vpal, že tam nakupovat nemusí ať jde do jiného obchodu), nebo se nad tím jenom pousměj a nespolouchej ho.
Holt v dnešní době musíš být tvrdá a nenechat si nic líbit.

Pokud člověk pracuje s lidmi, musí hodně věcí pouštět jedním uchem sem a druhým tam. Neřešit. Neskládat se z toho. Nebrečet. Protože to skutečně není nic osobního od toho zákazníka. On jen hledá hromosvod - ale ať si ho hledá jinde.
Zamyslet se nad sebou jen pokud to byla skutečně chyba na mé straně a slušně (ne poníženě) se omluvit. Cokoli se může stát každému.
Pokud chyba nenastala a zákazník si jen vylévá zlost, zkusit zachovat klid. Možná bych ho vzpamatovala otázkami typu:" Opravdu si myslíte, že za to mohu já?" "A jak vám mohu konkrétně pomoci?"
S tou váhou bych byla neoblomná - pokud to bylo 7 kilo, tak to bylo 7 kilo a nazdar.
Ty lidi brát s nadhledem, ale jednat slušně. Výsměch by taky nebyl nejlepší volbou. Vztahovační lidé ale občas berou jako výsměch i obyčejný úsměv - jenže to je jejich problém. Mě se to stalo když jsem dělala poprvé na telefonu a jedna paní se mnou řešila krizový případ - byla starší a já ji naváděla, co a jak má provést na svém počítači. Radila jsem jí s úsměvem (jak nás poučili na školení ) a paní na mě vyjela, že se jí v tak těžké situaci vysmívám. Ale já opravdu netrylkovala apod (a měla jsem svatou trpělivost) ... Problém byl v samotné paní, protože byla vynervovaná ze své situace (kterou si zavinila sama, což naštve možná nejvíc) a nebyla obratná na počítači. Tak na koho to hned vše hodit, že?! Mě to jen překvapilo a pokračovala jsem dál. Nehodlám se špinit zbytečnou pří.

Pokud by to byl echt psycho případ, neváhala bych upozornit na možnost zavolání ochranky, policie...

Věkem a tréninkem se zvládání podobných situací lepší. Na tzv. "otrkání" něco málo pravdy je.

Já se se zlobou potkala minulý týden. Sice ne jako prodavačka nebo pracovně, ale: byla jsem odchytávat maličké kotě na sídlišti, krčilo se pod keřem vedle parkoviště. Přijely jsme s dcerou autem a začaly ho lákat na kousek šunky.
Z okna vyhlédla paní tak 70 let a začala nám sprostě nadávat: Táhni, co tady krmíš kočky, seber se a táhni pryč, ještě to tady budeš krmit, seber si je domů - ááá ony si ještě dojely autem, no to je vrchol, volám policii... Normálně mi tykala.

tak jsem jí odpověděla at si tedy policii zavolá, že s tím problém nemám, naopak uráží mě a verbálně napadá ona.
Protože tam byl hrozný hluk, tak se kotě chudinka schovalo pod keř.
Na druhý den jsem požádala policii o asistenci, přišel policista (služebna je cca 20 m) postál tam s námi, kotě jsme odchytly a jenom jsem viděla, jak baba stojí za oknem.

taky jsem se vzteky třepala, jak jsou lidé sprostí a zlí.
Ani mě nepomohlo si říkat, že paní je nešťastná....

Reaguji na susanet:
jestli Ti můžu poradit, tak si toho člověka představ buď nahatého nebo jak sedí na WC, jednak se na zákazníka budeš usmívat (to ho vykolejí) a za druhé se nebudeš tolik soustředit na jeho kecy (jedním uchem tam, druhým ven) a za třetí je dobrý tyhle zážitky ventilovat s kamarádkou (kolegyní) co má podobné zkušenosti. Teda aspoň mně tohle zaručeně pomohlo. Jsem na obchodě už 10 let a ze začátku jsem měla ty stejné problémy