Co děláte v depresi? Jak se jí zbavit?

A lék na "hysterii"?

asi máš pravdu...já to hodnotím stránku před tebou...mám pocit,že je negativně nastavená už naprosto ke všemu,ale především cítím velikánskou nezvládnutelnou zlobu...

Petrůů
nevím zda bych vůbec měla na ty tvoje stupidní příspěvky reagovat, nevíš co se dělo u nás odmala a co se dělo s bráchou a segrou když byli oni malí, teď už jsou dospělí a možná i starší než ty sama... Nebudu se tady rozepisovat co fotr dělá nebo nedělá, rozhodně tohle nebudu vypisovat tobě!

Jen jako počáteční důvod je to, že mamka otěhotněla i ve starším věku a fotr mě nechtěl... ona ano... a od narození mi to dává najevo... víc rozhodně nebudu psát někomu, kdo ze mě dělá nesvéprávného idiota a hysterku...

A když se ti nelíbí tohle číst nebo "radit" tak proč to čteš a přispíváš tady nějakými nesmysly?? Na moje příspěvky už prosimtě nereaguj... běž si léčit sebevědomí někam jinam, nejsem zvědavá na tvé průpovídky a připitomělé poznámky a zesměšňování.

Přeju ti, aby jsi zažívala aspoň něco z toho jak bylo a je mě... pak se můžeme bavit kdo z nás je hysterický, ano? Ty jsi takový dokonalý vševěd a do každého vidíš... tobě se něco takového samozřejmě stát nemůže, ty jsi dokonalá, jak tady čtu na ostatních forech a diskuzích...

Si myslím že na to jsi tady expertka ty... expertka přes všechno...

lolasek: jestli se umím radovat? Ale si piš! Když je důvod, proč ne?... Ale jakmile se zase doma něco stane, tak je to zase všechno v prd....

Petrůů
Ty si fakt vymaštěná to se nedá jinak říct... dneska jsi mě pobavila, díky

kamculenka

říká se - komu není rady, tomu není pomoci...

Odry
Aha a co mi tady paní expertka poradila? Umí každého tady na foru jenom ponižovat a pomlouvat.. nejen mě..

kamculenka

ty sama víš, že máš velký problém. A řešit ho - to bude běh na dlouhou trať. Ale hlavně - MUSÍŠ SAMA CHTÍT. Jak už tu psaly holky - zajdi za terapeutem, možná, že hned napoprvé nenarazíš na toho správného, ale chce to hledat, jít do toho. Třeba zjistíš, že je všechno trochu jinak než sis dosud myslela.A pracovat na sobě, nemyslet na to co bylo, ale na to co bude. Jsi mladá, máš život před sebou..., a uvidíš, že výsledky se dostaví, a pak budeš spokojená...

Držím Ti palce
O.

Odry
To je to. Vím to... ale nevím zda jsem to psala sem nebo jen někomu v SZ, těm terapeutům... mě je to nějaké blbé se jim vykecávat když to dělaj prakticky jen pro prachy a tvoje starosti je ani nezajímají... nikdo nechodí do práce proto, že by ho to bavilo.... každej to děláme pro prachy... a jen tak někomu nedůvěřuju - tak nevím jak bych mohla v takovém případě někomu svěřovat všechno s čím mám problém...

nemyslela jsem to nijak zle...zkus se co nevíc vyhýbat situacím,které tě rozhodí...nic jiného neznám a hledat naopak to,co tě dělá šťastnou...zkus si v sobě probrat,co tě vlastně provokuje ke zlobě...zkus se zastavit a rozebrat to v sobě bez emocí a předsudků a pak to zkus zase jinak...myslím,že máš v sobě hodně hodně zloby a nejsi schopná věci zhodnotit s chladnou hlavou...vím,že to asi pramení z něčeho,nic není jen tak...ale prober to s psychologem,vrať se na začátek,kdy se tohle všechno v tobě začalo dít a hromadit...tyhle stavy jsou jak časovaná bomba...když bouchnou,pak už žiješ jen v otráveném prostředí,nezbývá než se zbalit a vypadnout někde,kde se dá zase volně dýchat...

myslím,že tohle je hodně tvrdě řečeno,ale ve své podstatě máš pravdu...né každému ale pomůže když takhle na člověka houkneš...někdo potřebuje čas a víc taktu a opatrnosti...

kamculenka
nenapadlo tě,že tohle je možná strašně tvrdé,ale ve své podstatě dobře míněné?né všechno co se jeví jako zlé,tak zaručěně musí vyznívat a být...

ty holka jedna poslouchej...okamžitě se vzpamatuj...je tady spoustu terapeutů,kteří jsou tady pro tebe...ty sama musíš pocítít důvěru...tihle terapeuti se ve skutečnosti stanou nakonec tvými přátely...je to vážně na Tobě...nikdo jiný,než ty sama si nepomůžeš...oni jsou jen zdrojem k tomu,podržet Tě,ale jen Ty jediná za sebe musíš bojovat...

kamculenka

věř, že to není vždycky tak...

terapeut je od toho, aby pomohl, a naopak od Tebe očekává, že mu povíš o všem co Tě trápí atd., jen tak se s tím dá něco dělat.
Když se někomu svěřuji - myslím to obecně - zejména lékaři (třeba jakákoliv nemoc), tak mu prostě věřit musím - chci, a on z nás zase musí vycítit onu důvěru. Pak už je to úspěch, a je našlápnuto na správnou cestu.
Ale jak jsem psala - je to běh na dlouhou trať

v tomhle s tebou souhlasím...ale já nikoho nelituji,jen nabádám k taktu...né každy to snese po lopatě