Co mám dělat proti závisti - bohužel z mé strany

Líbí se mi na toto téma jeden výrok myslím Verešové "Závidím lidem, kteří nezávidí"

Jé, ja na střední taky měla jednu kamarádku u které jsem pociťovala občas závist, ale teď, s odstupem času, když se třeba jednou za 3 měsíce vidíme, tak se směju sama sobě, že jsem byla taková kyselka. Sice jo, je krásnější, má hezčí oblečení atd. Ale už mě to nijak nepobuřuje, protože nejen že je to holka, která jede na prachatý ženáče a ani nevidí, čím vším jsou ty její dovolený a drahý kabelky vykoupený, ale navíc, není to kamarádka do nepohody, neumí vyslechnout, je svým způsobem omezená a s takovým člověk si vlastně pak nemáte po hodině co říct. Tak se právě vždy směju sama sobě a říkám si, že závidět opravdu nebylo co

Myslím že to co tady popisuje vosmajda, je už na psychologa. A to myslím, jako dobře míněnou radu...taky jsem tam jedno období chodila...

Nejdřív jsem si stěžovala jen na to, že jsem zahořklá a teď se k tomu přidají ještě problémy se zaměstnáním. A ještě je to tak, že smutný člověk druhé obtěžuje. Manžel mě má dost, celá rodina mě má dost, oni by chtěli, abych o tom nemluvila. Ale ono mít zaměstnání nebo nemít není sranda a probrat se to musí. Zrovna příští rok jsme měli snad poprvé jet na dovolenou a já to zkazím tím, že buď nebudu mít práci a ani peníze, nebo budu v práci nová a nedají mi dovolenou. Moje problémy se nikomu nehodí do krámu a každého to otravuje, i kolegyně v práci, které na tom budou jako já, ale tváří se, jako by měly pět míst rozjednaných.

vosmajda

myslím, že bys opravdu měla vyhledat odbornou pomoc. nechci tě tím nijak urazit, ale to, v čem se hrabeš, je moc dlouho a moc zažrané, než aby ti tady mohl někdo pomoct. rady jsou všecky moc dobře míněné, ale nemyslím, že ti pomůžou. i moje matka má velké problémy, i když úplně z jiných důvodů a úplně jiné, ale už všichni vidíme, že si sama nepomůže, můžeme jí říkat cokoli. aby normálně žila, a lidi si jí vážili, měla by taky najít odborníka.
podle mě potřebuješ buď náhlé osvícení, díky kterému najdeš sílu a taky způsob, jak změnit své jednání i pohled na svět, protože to tak samo do sebe nikdy nepřichází....nebo někoho, kdo ví, jak na to. a to co nejdřív, než už budou všichni zahořklí vůči tobě.

možná trochu tvrdá rada, ale myslím to fakt dobře. před psychologem netřeba se stydět, je jako lékař, kteérmu také svěřujeme všelijaké intimity, aby nám pomohl.

držím palce.

vosmajda
příští rok jsme měli snad poprvé jet na dovolenou a já to zkazím tím, že buď nebudu mít práci a ani peníze ...

to Tvoje sebeobviňování je fakt neskutečné ... Ty bys manželovi vyčítala, kdyby se něco takového přihodilo jemu?

Manžel mě má dost, celá rodina mě má dost, oni by chtěli, abych o tom nemluvila

Manželé totiž většinou neradi probírají věci pořád dokola - a nepříjemné už vubec ne ...
a čím jsem starší, tím víc jim dávám za pravdu. Protože tím stejně nic neřešíš, jen si kazíš náladu - a hlavně jim

A nebuď na sebe ani na ostatní tak moc přísná - jsme jen lidi

Vše, co potřebuju, je dobrá práce a tím i peníze a tím i sebevědomí. Když nejsou peníze, jsou k ničemu rady jako, kup si něco pěkného, odměň se, udělej si radost. Jediné, co lze udělat pro sebe bez peněz, je zhubnout, nic jiného nejde. Nelíbí se mi, jak mě všichni odepisují dopředu: Ty si nikdy nic nenajdeš, ty budeš jen sedět doma, práce za tebou nepřiletí, atd. Jak si tím mohou být jisti, jak kdo může vědět, co udělám, nebo neudělám? Je pravda, že se stydím někam jít, že mi to dělá problém, ale jak si mohou být stoprocentntě jisti. Vždyť zoufalý člověk dělá zoufalé věci, co by nikdy dřív neudělal, ani já si nejsem jistá, co udělám.

vosmajda

...s lidmi, kteří mají problém jako máš ty, jsem se několikrát setkala. i když to dopadne dobře, a najdeš práci, a třeba zhubneš...pomůže to jen na chvíli...brzy začneš vidět jiné problémy. vidíš je dokonce už teď (zatím nemáš práci jistou a už ted máš obavu, že nedostaneš dovolenou...) proto ti ještě jednou radím, abys opravdu zkusila zajít na terapii. cokoli nám sem napíšeš, je zkreslené tím, jak svět kolem sebe pozoruješ ty. a to je hodně jiný pohled, než mají všichni ostatní, a myslím, že dost špatný pohled. terapeut, on nebo ona ti bude naslouchat, bude tě chápat, poradí ti, a taky pozná, co děláš špatně ty a co dělá špatně tvé okolí. tím, že se budeš snažit někomu své problémy vykládat teď, když tě většina lidí vnímá negativně, jak píšeš, jen všecko dál zhoršíš.

pohybuješ se v bludném kruhu...nevěříš si, nevěříš lidem kolem...jen těžko se pak můžeš usmívat na svět. ale pak se taky těžko hledá práce, a už se točíš. určitě ti nepomůže zhubnout, protože aby ses měla ráda, musí ti dávat lásku i okolí, a to tě bude mít rádo, když se změníš uvnitř.

škoda, že ses k žádnému mému příspěvku nevyjádřila (asi nesouhlasíš), ale nevadí. cokoli ti tu kdo radí, tak jen proto, že sám v podobné situaci nebyl, a neví, že jakkoli dobře své rady myslí, tobě nepomůžou. už několik lidí myslí, že nic jiného než odborná rada nepomůže --- tak to je odpověď na otázku, co dělat.

nevím, jak jinak ti pomoci...pokud by ses odhodala někoho vyhledat, rozhodně nehleď na finanční stránku věci, protože mít na život skutečný pohled, mít sebeúctu, a mít lásku okolí je naprosto k nezaplacení.

promiň, ale pokud se sama do té pozice stavíš, pokud to oni z tebe cítí, bo ty na ně tak působíš, pak se nediv.

ty jsi prostě jenom nespokojená sema se sebou, se svým životem, chyby hledáš pořád v něčem jiném . . . u tebe je to samé kdyby, kdyby, kdyby. . . výmluvy a výmluvy

to je opravdu na odborníka, už jsi někdy taky přemýšlela nad tím, že by bylo lépe, kdybys tady nebyla? - takhle většinou začíná těžká deprese - a to chce opravdu odborníka

Ne, nikdy mě nenapadla myšlenka tady nebýt, protože v hloubi duše doufám v nějaký dobrý konec. A s tou prací jsem si to podělala sama, všude píšou, že hledání práce chce známé, známé a zase známé, a ty já nemám. Nemůžu si jít takzvaně s ženskými "sednout", na to nemám peníze a nikdo už o mě nestojí. A ze začátku jsem se začala stranit lidí, i spolužáků, právě proto, co už jsem tady psala, že bych se styděla za oblečení, prostě za hmotnou nouzi.

Píšu do tohoto tématu, protože jsem se k němu zase dostala, tak tedy takhle vypadá typická ženská, kterou nemusím, nebo jí něco i závidím, není to konkrétní žena, je to vymyšlené, takové shrnutí asi z 6 osob:
Vyšší postava, delší vlasy, které stále ještě rostou, asi 38 let (mně je 40), široké boky, pohrdavý pohled, majetek, rodinné zázemí - vždycky ji dovezou, kamkoliv potřebuje, podívají se jí po nějaké práci, každý ji má rád, jen já ne a ona mě taky ne. Když si na něco postěžuju, jen protáhne obličej - pohrdavě - nebo mi ještě vyčiní, že otravuju. Bála bych se k takové ženské i přijít domů, abych tam náhodou neutrousila drobeček na koberci. Svým oblečením překvapuje, nevíte, co bude mít zítra. Většinou velké výstřihy, hodně věcí v zelené barvě. Pečlivě upravené nehty, ale doma všechno vzorně hotovo. A stále ty pohrdavé pohledy na mě.

vosmajda
Jéje, aha, tak tady jsi, ani jsem nevěděla, že máš tohle vlákno o závisti.
Ta paní, co opisuješ...co by Tě nutilo být v její blízkosti?
Lidí, kteří jsou mi nepříjemní, se straním. Ty ne? Nebo je to obvykle někdo s kým musíš být?

Ta paní nežije, ta má jen vlastnosti jiných paní, z každé něco. A v její blízkosti by mě třeba nutila být spolupráce v práci, nebo povinná rodinná oslava.

taky nemám, prostě jsem dobrá a na pohovorech jsem uspěla, věřím si, a práci mám dobrou i bez známých, prostě jsem se vypracovala sama, umím se prodat

to já taky ne, ale když se s někým chci bavit, tak se s ním bavím třeba i na lavičce v parku, nebo jedním střikem za nevím, ale do třiceti korun se to vejde, nebo si prostě doma uvaříme kafe, koupíme flašku, uvaříme večeři a celý večer jen tak tlacháme, složíme se na to

protože to vyzařuješ a nechceš, aby o tebe někdo stál, stahuješ se a i kdyby za tebou řekli, pojď někam půjdem, tak řekneš ne, proč by se tě měli ptát 2*,3*?

nakupuju ve výprodejích, v sekáčích a nestydím se, jak chodím oblíkaná, značkové taky nekupuju,

tak to zkus si představit, že to jsi ty, vžij se do toho, co ti v tom brání? Jen tvoje sebevědomí?

prostě máš jen milion výmluv

matadi
Nemůžu být úplně taková, rodinu nepředělám, 38 už mi znovu nebude a pohrdavě se na nikoho dívat nebudu, protože nikým nepohrdám, naopak všechno nekriticky obdivuju, jak mohli lidé postavit tak velký dům, to muselo dát práce, jak mohli postavit koleje a nad nima ty elekrické dráty, vždyť to jsou kilometry!
Něco mi to ale připomnělo, jeden článek, jak jedna žena pomluvila druhou, která se více napila a pak na večírku flirtovala a tancovala po stole. A víš, co ta pomlouvající žena pak na jiném večírku udělala? Napila se, flirtovala a tancovala po stole.
A proč nakupuješ v sekáči, když, jak píšeš, máš dobrou práci?

Tak závisť je jedna z najhorších vlastností. Ak môžem rada sa podelím o svoj príbeh. Vždy mi kamošky závideli, či postavu, tvár, pleť, oči, vlasy. Ja som sa veľmi trápila, ešte aj tá najlepšia kamoška ma zradila a snažila sa o môjho partnera a nie jedna. Dám ti trošku iný pohľad na vec. Aj tá "najkrajšia" baba môže mať obrovské problémy, či psych. či fyzické. Mne vedeli závidieť, ale to, že mám na nohe popáleninu, to nikto nevedel. To, že moju rodinu postihla tragédia, to tiež nikoho nezaujímalo. potrebovali si do mňa kopnúť, lebo sa im zdalo, že mám snáď všetko. Lenže zdanie tak klame. Keď prepadli môjho otca, dostala som zápal a alergiu a nešťastnou zhodou náhod mi jeden lekár zjazvil tvár. Ešte aj teraz by mi mali závidieť??
Ľudia sú všeliakí, ja viem oceniť krásu, ale nemám rada povrchné jednanie, budem ťa súdiť zato ako vyzeráš a závidieť. Môžem čestne prehlásiť, že krása nedáva tomuto životu zmysel. Budťe radi čo máte, lebo závisť dobrotu neprináša. Nikdy neviete, s čím ten druhý bojuje a možno môžete byť šťastní ľudia, že nemáte také problémy. Moja kamoška robila tri roky modelku v Japonsku, zrazilo ju auto a dnes je rada, že sa vie sama najesť. Ani si nemyslím, že niekedy bola šťastná, mali ju len ako nálepku. A ju to veľmi bolelo, tiež psychicky trpela, ale to nikto nevidí. Poznám veľa takýchto príbehov.
Život je len jeden, nepremrhajte ho s pocitom závisti. Mne ublížilo veľmi veľa ľudí, ale viem, že musím ísť daľej a nejaká pomsta nemá význam. Kamarátky súdili, lekár sa sekol a teraz mám závidieť? Bolo mi to veľmi ľúto, ale už nemám čas na ľútosť a tobôž nie na závisť, nikdy neviete, ktorý deň je váš posledný. Tak sa tešte z toho, čo máte. Lebo všetko vidíte len zvrchu, pričom realita môže byť úplne iná.

Jak jsi tak dlouho skrývala popáleninu, že ti záviděli krásu? To jsi nosila pořád dlouhé kalhoty?
I když, byl chlapec, který si jako batole ošklivě opařil hrudník a málem nepřežil. Teď hraje na kytaru ve známé kapele, dívky ho milují a na jeho partnerku žárlí. A hraje do půl těla svlečený.