Dcera se zhroutila po smrti svého otce

Ahoj, já bych ji nechala pár dní v klidu, jen bych ji řekla, že až si bude chtít promluvit, tak jsem tu pro ni. Pokud bude chtít přijde sama, ale na toto pomůže asi jen čas...

Alexxa
předem upřímnou soustrast. Dceru nech zatím být, myslím,že každý na ztrátu rodiče reagujeme jinak. Však ona jednou vyleze a bude líp.

Postupuješ určitě správně, nikdo s kým máš dítě není cizí. A taky tvoje dcera tě za to bude mít raději. Nechápu tvého muže-možná teď vidíš jaký opravdu je. Jak pomoci dceří nevím, asi by neškodilo kontaktovat psychologa. Možná by neuškodila dovolená. Byla to náhlá smrt nebo po nemoci?

TAk pokud jste měli dobré vztahy, tak nevím, proč by to měl být cizí člověk. Je přirozené, že se o něj zajímáš, když máte spolu dceru. A co se týče dcery, asi bych ji nechala pár dnů o samotě, potřebuje se se ztrátou otce vyrovnat, myslím, že teď není vhodná doba si o tom povídat, ono taky není co řešit, možná tak utěšit, ale záleží na tom, zda utěšit chce.

Alexxa
přesně tak, dej jí klid a čas. Mně když umřela moje milovaná a nejmilejší babička, nechtěla jsem nic a nikoho slyšet, jediného, co jsem chtěla, bylo ležet a brečet a musela jsem se hlavně vypořádat nejdřív sama se sebou a v sobě. Musela jsem si všechno zhodnotit, urovnat a udělat si jasno, až pak jsem pomalu vylézala a začala svůj život vracet do starých kolejí. Takže netlač na ní, naznač jí, že když si bude chtít popovídat nebo se někomu vybrečet na rameni, jsi tu pro ní, ať kdykoliv s čímkoliv přijde, ale do ničeho jí netlač, nenuť...

pcsara
Tak s tím souhlasím,jsem taky typ člověka,co se v případě nějaké velké bolesti uzavře sám do sebe a chce se s tím poprat sám,a ne s nikým o tom mluvit,to mě spíš dost rozhodí a rozčiluje.
Až se tak nějak vnitřně srovnám,začnu o tom mluvit sama ale pravda,že si vážím toho,když mi třeba rodiče také nabídli pomoc,ale nechtěla jsem.Prostě v tu chvíli samota byla pro mě to nej...
Jinak to,že se staráš o vše kolem smrti bývalého manžela,mi přijde normální,pokud teda neměl už novou rodinu.Cizí pro Tebe být nemůže,jak si psala,je to otec Tvé dcery.děláš určitě dobře.
Držte se!

linsdaylohan
Měl rozroušenou sklerozu...babička a dědou už jsou hoodně staří a nikoho jiného neměl,je to moje povinnost se o ně postarat..

Alexxa
Jsi fakt hodná holka. Manželovi ale pro jistotu řekni, že to neděláš pro bývalého, ale abys ulehčila a pomohla dceři. Dceru bych nenutila se bavit, ale nešetřila bych pohlazeními, objetím, uvařila bych jí její milované jídlo....a řekla bych jí, že jí mám moc ráda a chápu smutek, který prožívá.

Alexxa
aha, to je vážně moc smutná nemoc (ale aspoň na to byla trochu dcera pořipravená, určitě ji to nemohlo tak zaskočit, jako kdyby se třeba zdravý zabil v autě, ale i tak je to těžké).

karamelka
Děkuji, to všechno ona ví..je to už dávno co jsem rozvedená,dcera byla hodně malinká.. můj nynejší muž naučil dceru, plavat, lyžovat, jezdit na motorce atd,hodně se jí věnoval, jemu říkala táto, svému biologickému otci Járo..proto mne tak překvapila její reakce nad jeho ztrátou..

linsdaylohan
ale aspoň na to byla trochu dcera pořipravená, určitě ji to nemohlo tak zaskočit, jako kdyby se třeba zdravý zabil v autě, ale i tak je to těžké).

I když víš,že je Tvá blízká osoba nemocná,tak si myslím,že psychicky připravená na to nemůžeš být nikdy.

to jistě

Pod to se můžu podepsat.

Alexxa
Jak dlouho její stav trvá? Pokud jde o několik dní, dej jí čas, ten prvotní šok musí pominout. Jen jí dej najevo, že jsi tady pro ni. A pak by bylo dobré ji trochu vtáhnout do dění, třeba s ní probrat, jak uložíte urnu, pokud jste nedělali pohřeb, aby se mohla nějakým vhodným způsobem s tátou rozloučit. To je důležité jednak kvůli tomu rozloučení, a jednak proto, aby pochopila, že i tyhle "praktické" věci jsou součástí truchlení. Zřejmě by bylo na místě, aby také zašla za prarodiči, i oni budou potřebovat trochu podpory, a Ty sama to těžko zvládneš. Někdy je dobře, když člověk není jen zahlcený svojí bolestí, ale musí myslet i na druhé, třeba to odvede její pozornost i jinam. A až bude tohle za vámi, tak můžete pomalinku začít mluvit o tom, co ji tíží, pokud bude chtít.
Přeju Ti hodně síly, mysli i na sebe, ano?