Dcera se zhroutila po smrti svého otce

Mně umřel otec, když mi bylo čtrnáct. Nechat v klidu, ono to časem trochu přebolí.

Alexxa
Mě umřel táta když mi bylo 6, když mě matka přišla vyzvednout do školky, vidim to jak dneska, obouvala mi boty a suše povídá- umřel ti táta. Byli sice čerstvě rozvedení, ale trochu empatie projevit mohla. Závidim tvojí dceři, s takovouhle mámou se s tím určitě vyrovná brzy. Mě rameno na vybrečení nenabídnul nikdo a podle toho to taky dopadlo.
K té motorce-manžel má Yamahu fazer,litrovku, umíš si představit jak to lítá, pokaždý když odjíždí, doufam, že nikdy nebudu muset dceři vysvětlovat že se tátovi něco stalo. Mysli na dceru až budeš brát za plyn.

Alexxa
už to tu někdo psal, je dobrý nápad jí něco hezkého dát, co má ráda, co ji potěší...a jinak ji nechat být....jen...aby to pak netrvalo dlouho, tak ji zkusit po pár dnech pomalu vtáhnout zas do života, že je třeba něco vyřídit, někam zajet...ať nesedí doma a neužírá se.

nevím, jaká je...mně v jejím věku (i když jsem už byla "velká holka") by pomohlo, kdyby se ke mně matka třeba přitulila...ale to záleží na člověku...

držím palce

Alexxa
Ahoj, tak u nás se to stalo to co Vám tento týden akorát že já mám syna kterému je 16. Uplně to probíhá stejně jako u Vás. Nemůžu ani popsat jak je to hrozná situace. Kdybych mohla vyměním si to s ním.

Alexxa
zdena73
Ahoj tak nám se to stalo před 6 lety,zemřel nečekaně na šachtě.V té době jsme byli rozvedení už 6 let,přítel nás podržel a naší bolest chápal.Docela mě to vzalo taky a moc.Děti hrozně plakaly, když jsem jím to oznámila .Byla to nejhorší věc co jsem jim musela říct. Nejstarší bylo 15,synovi 12 a Kristýnka byla prvňáček.Do pohřbu jsem je nechala doma pořád plakaly, pak na chvilku zapoměly u pohádky, jídla ..A nechtěly se mnou o tom mluvit .Syn se zhoršil ve škole,nejstarší se uzavřela a už jsme o něm nemluvily.Má jeho fotku schovanou a pořád jí nosí u sebe,ale komunilovala o všem ostatním tak se s tím snad srovnala.Nejmladší si teď už na něho nevzpomíná bavily jsme se o něm,ale už si ho nepamatuje.Syn se po prázdninách dal do kupy a byl zas tak jako dřív.
Holky držte se děti Vás teď potřebují a je jedno kolik jim je let.Časem se přestanou trápit a budou jenom hezky vzpomínat co s otcem prožili.
Upřímnou soustrast .

Mmonni
My jsme byli rozvedení 12 let ale syn tam jezdil každý víkend takže byly pravidelně ve styku. Přítel mě také podporuje tak aspoň mám o jedno trápení míň. Když jsem to musela oznámit tak to bylo přesně jak píšeš nejhorší věc kterou jsem musela říct . Teď mám momentálně samé zařizování ohledně pohřbu. Syn zatím zůstává doma, první tři dny byly kritické. Pomalu se záčíná zpamatovávat začal chodit na treninky a brigádu ( má celoročně ) tak jsem jedině ráda že v tom nepatlá doma sám. Nějak bych mu chtěla pomoct ale nejde. Časem to snad přebolí ale znám to z vlastní zkušenosti že je to běh na dlouhou trať.

Mě umřel taťka v srpnu ve 40letech.Vždy jsem byla taková uzavřená tak všechno dusím v sobě a pak je to jen horší..S přítelem jsme spolu 20měsíců a až od smrti otce kdy mě donutil se z toho vypovídat tak sem alespoň k němu více otevřená a mám v něj důvěru..jsem člověk,který si lidi k sobě moc nepřipouští dokud je pořádně nepozná..až díky příteli jsem teď víc upřímná,otevřená..ale na hřbitově jsem od sprna ještě nebyla..i když je to už trošku lepší tak prostě nemám sílu tam jít..jak někde uvedla v rozhovoru Marta Jandová-se smrtí rodiče se člověk nikdy nevyrovná...

Upřímnou soustrast, je to vážně smutná věc...
Myslím, že k dceři se už lépe ani chovat nemůžeš (i mě je mi 20 let), napadlo mě třeba udělat jí nějaké oblíbené jídlo (ideálně hodně kalorické, aby nabrala sílu a sladké, to uklidňuje) a buď ho donést dceři do pokoje a jen ji beze slova obejmout a líbnout na tvář nebo nechat v kuchyni (či jejím pokojíčku) spolu s nějakým hezkým vzkazem, na který by se mohla dívat i později - "Nech si chutnat sluníčko, mám tě moc ráda, mamča"...

A to s nynějším manželem - někdo tady psal, že je třeba zdůraznit, že nejde o "bývalého", ale "otce dítěte", což považuji za důležitý detail. Ono, muži jsou ješitní a přiznejme si, žárlit na mrtvého by pro ně nemusel být takový problém...

Jinak Alexxo nezapomeň ani na sebe, to především - ideální na rozptýlení myšlenek je u mě sport, u kterého se musím hodně nadřít.
Držím palce tobě i dceři

Můj syn také od té doby nebyl ani ve vesnici kde otec žil, o hřbitově ani nemluvím. Ve vedlejším domě bydlí teta s rodinou a nechce jezdit ani k nim. Jediné co jsem dokázala tak to že jsem mu mohla dát fotku do rámečku jinak toto téma je u nás na mrtvém bodě neřeší se a nemluví se tátovi a když o tom začnu hned naváže na nové téma.

Mohu upřímně říci že po 13letech co mi umřela mamka je to stále čerstvé a bolavé .