Démonofobie - Nejsem blázen?

Reaguji na RomanKaS: ne já sem myslela přesně tebe a přijde mi že si to udělala schválně ani si nedokážeš přestavit jak hrozně mě třeba děsí ten tvuj profilový obrázek

tak tohle už mám za sebou Dvě knihy Setkání s tajemnem I a II. (to jsou sesbírané a ověřené výpovědi očitých svědků, sesbíral to pan Vašíček) mě tak moc bavily, že jsem si je často četla, potom nespala až jsem je musela darovat kolegům. Kdybych je měla doma, tak je čtu a nespím.

To jsi mi ani neměla říkat, hned mám chuť si to někde sehnat a přečíst Ale ne, musím se ovládat, protože za probdělé noci mi to nestojí... A ten tvůj avatar mě též mě lehce vyděsil

já jsem si ani neuvědomila, že ho mám

no je to síla, zvlášť, když jsou to příběhy z ČR. Kdybys chtěla, tak URL a tam najdeš i ty dvě mnou zmiňované knihy

Reaguji na Destiny-Hope:
No víš nedívám se na ně protože, opravdu nepotřebuju slyšet že nějakému týpkovi hrklo v bedně a zamordoval celou svou rodinu, nebo že zase utekl nějaký deviant, nebo že baba byla znásilněna a uškrcená když se vracela domů z diskotéky a k baráku to měla padesát metrů. Stačí mi že bydlím ve čtvrti kde se střílí i za bílýho dne a sanitka tu jezdí společně jen se zásahovkou.
Pak si člověk uvědomí, že nějací duchové a démoni nebo upíři jsou proti tomu co dokáže normální člověk naprostí žabaři. Čajíček proti krutosti lidských bytostí.

Reaguji na RomanKaS: Reaguji na Kacka_S: Myslím holky, že byste do týhle diskuze přispívat neměly. Nic ve zlým, ale dokážu si představit, jak se pisatelka cítí a navíc žádný konstruktivní rady nemáte

Reaguji na Destiny-Hope: nejsi rozhodně blázen! Psychika je jako jakákoliv část těla - když si zlomíš nohu, taky tě třeba bude celý život při změně počasí pobolívat, po úrazu ti zůstane jizva atd. To samý je i s psychikou - může se stát, že po nějakým zážitku ti zůstane šrám, který se projevuje třeba tak jak popisuješ a může chvíli trvat, než se úplně zahojí. Promluv si o tom s rodiči, řekni, že tě to trápí (dej jim klidně přečíst tuhle diskuzi). Můžeš se svěřit např. výchovnýmu poradci na škole, učitelce které věříš. A neboj se promluvit i s psychologem - je to doktor jako jakýkoliv jiný (a když máš angínu, taky se nestydíš) a prostě naše duše potřebuje občas taky doktora A hlavně se nestyď o tom mluvit, hodně lidí zažívá něco podbného a rozhodně to neznamená, že jsou blázni
Hodně štěstí!

Reaguji na Belgarion: Děkuju moc

To jako chceš říct, že můj totálně kvalitní příspěvek ze strany 2 není konstruktivní?

Přijde mi, že to tady moc dramatizujete, spousta děcek se bojí tmy a že něco číhá pod postelí. Slečně je 13, myslím, že ji to z velké části přejde

Reaguji na ILChazz: ono to moc nesouvisí s věkem... Z pravidla to tak je, ale myslim i díky tomu, že spousta "dospělých" to, že se třeba ve tmě bojí, nepřizná.

Reaguji na Adluna:
já myslím, že to s věkem souvisí.
já jsem z toho prostě vyrostla
"bojím" se pořád, ale tak nějak normálně. už nevyšiluju