Asi si budete ťukat na čelo nebo nevím, ale je to pro mě první léto, kdy nemám brigádu za středoškolské léta...
Dámy už několik měsíců mě trápí zásadní životní rozhodnutí. Váhám nad tím zda mít dítě teď v mých 26 letech nebo raděj dělat kariéru. Už mám depresi z toho, jak jsem zamrzlá na místě.
Včera mě potkalo něco, co jsem opravdu nečekala. Téměř po třech letech skoro harmonického vztahu se se mnou rozešel můj přítel. A to naprosto nečekaně.
Skoro všechny jsme to alespoň občas zažily, chlapec se urazí (občas i žena) a nic s ním nehne - je to jako mluvit do zdi a ne a ne se toho infantilního zlozvyku zbavit
S přítelem jsme se po dvou letech rozhodli sestěhovat. Šťastnější bych být nemohla, je ve všech směrech úžasný a dobře si rozumíme. Začínají se ale objevovat mráčky a já nevím, jestli si to raději ještě nerozmyslet.