Jak se smířit s tím, že nikdy nebudu s člověkem, kterého miluju? Zvlášť když je to oboustranné... A když vím, že jsem to z velké části pokazila já?
Moje docela blízká kamarádka a kamarád se budou brzy brát. Mám z nich radost a štěstí jim moc přeju, přesto se mi na svatbu jet nechce. Zajímaly by mě vaše názory, jak moc velká "potvora" budu, když se nezúčastním.
Pořád přemýšlím, jestli šetřit nebo si vyhodit s kopýtka a nemyslet tolik na finance. Stále se nemůžu pohnout z místa a už mi to leze mírně na mozek (nerozhodnost je moje prokletí :D .
Mrzí mě, že už nemáme vztah jako na začátku. Myslím, že moje hrdost je pryč a jsem ve vztahu ta, co miluje víc a co by se přetrhala a udělala pro přítele první a poslední, i kdyby padaly trakaře a nevím, co s tím.
Můj přítel jede na služební cestu s kolegyní. Chci vědět jak se vypořádat se svou žárlivostí. Jsem od přírody celkem žárlivá, a nedaří se mi to v sobě potlačit.
Ahoj, vlastně ani nevim, co od tohoto deníčku čekám, možná radu, možná pochopení, nevim.. Už totiž dlouho nevím, co v životě dělat dál..A to bych nikdy nečekala, že já budu zakládat deníček.
Po několikaletém vztahu se objevil někdo, s kterým bych si strašně moc nerozuměla a který mě vždy dostane, jakmile ho potkám...bohužel mám ale vztah a nevím zda by mě dotyčný chtěl?
Ahoj, zajímal by mně váš názor ,,zvenčí" týkajícího se mého vztahu s přítelem. Jsem s přítelem 4 roky a zhruba 2,5 roku jsme spolu bydleli. Přítel (28) je cholerický flegmatik (hlavně fleg.) a tak také vypadá náš vztah.
Expřítel vyhrožuje, jak sebevraždou, tak zbitím a pomstou, jsem z toho na dně...Na druhou stranu vím, že mě opravdu miluje a nikoho jinýho nechce.....
Ahoj, nějak to na mě všechno padá. Nic nestíhám a pravděpodobně budu opakovat stejnou chybu. Nedokážu skloubit práci a školu, nedokážu se rozhonout co je prioritní.