Ahoj holky, jsem bez kamarádů, přítele, rodinu mám daleko.. Společnost je mi vzdálená, nemám pořádné koníčky... Je tu někdo, kdo by na tom byl podobně?
Je mi 21 let a už skoro dva roky nedokážu usnout bez prášku na spaní nebo alkoholu, v nejhorších situacích musím užít oboje. Jsem zoufalá, celý den se hrozim chvíle,kdy budu muset jít spát, špatně se soustředim a moje kvalita života je úplně na nic.
Začala jsem se scházet s jedním docela fajn chlapem. Randíme asi dva měsíce, když jsme spolu, je to fajn, ale začínám řešit jak to vlastně vnímá on...
Ahoj, stalo se Vám někdy, že když jste byly zadané, tak mezi Vámi a někým jiným zapůsobila chemie a přeskakovaly jiskry?? A co když ten dotyčný je Vašeho přítele známý? nechaly jste to tedy ladem???
měla bych takový dotaz. Nevím co si o tom mám myslet. Už když jsem byla malá tak se mi zdálo že mě někdo vraždí. Vždycky se mě v tom snu snaží někdo chytit, mám šílený strach a nakonec mě buď zastřelí, podříznou nebo umlátí..
Jak se vyrovnáváte s minulostí svých partnerů? Jak moc cítíte stín expřítelkyň ve vztahu - hlavně takových těch velkých lásek, které tomu vašemu zůstaly v srdci? Cítíte se méněcenně, když máte méně zkušeností než ON?
Ahoj holky, jde o to, že jsem odjakživa hodně emocionální, ale teď jsem už ve věku, kdy bych s tím něco měla dělat, dát víc na rozum a nějak se zapřít a odmítat tolik podléhat emocím.
Můj současný přítel mě podvedl, nevím jestli to má budoucnost...a můj nejlepší kamarád je to nejlepší,co si může každá žena přát. Má cenu odpouštět nevěru?
Tyhle otázky si kladu už rok - od půlky prváku. Když jsme ho v sextě dostali jako vyučujícího, začala jsem si být jistá, že něco cítí i on.