Je mi 29 a poslední dobou mám zvláštní strach, že mi utíká život a já ještě vůbec nic nemám. Studuji na PhD., čistě proto, že mě to baví a chtěla jsem pokračovat v akademické sféře. Ukázalo se však, že získat místo profesorky na VŠ je celkem složité. Takže momentálně dokončuji výzkum, a žiju z minima peněz, což na psychice nepřidá.
Můj přítel na dovolené přibral 10 kg. Je to normální? Já jsem si toho všimla až když si v průběhu dovolené musel koupil nové plavky. Ale tak když si to zaplatil...
Mám velké potíže se ženami a seznamováním, které nejspíš vyplývají z mého dětství. Tímto příspěvkem bych se rád dozvěděl o ženském pohledu na můj problém a také pomohl jedincům, kteří to mají podobně.
Priateľ v januári priniesol šteňa, mal to byť darček pre mňa, aj keď ja som nikdy po psovi netúžila, nikdy som psa nemala, ani k nim nemám vzťah a s priateľom sme sa práveže zhodli na tom, že psa do bytu nie
Stala se ze mě troska a nevím jak z toho ven.Být poctivá a milá se mi nevyplatilo.Tak jak mám přežít život trosky?Nikdy nebude nic tak jak jsme si to přála a ne mojí chybou.
Byla jsem jako malá hodně ostýchavá a mlčenlivá holčička . Ve školce jsem si našla jen jedinou kamarádku s kterou jsem si hodně rozuměla a bavili jsme se jenom spolu. Když do školky nepřišla, musela jsem si hrát sama a bylo mi smutno. Když jsme měly nastoupit do první třídy, tak se musela s rodiči odstěhovat pryč a v jejich domě zůstali bydlet babička s dědou. Pak asi zhruba do páté třídy vždy o prázdninách jezdila babičku navštěvovat a vždycky jsme se viděly, měla jsem tehdy pár hodně dobrých kamarádek, ale s ní jsem si rozuměla asi nejvíce. Pak už skoro nejezdila, naposledy jsem ji viděla v deváté třídě, ztratily jsme na sebe kontakt. Já jsem teď ve třetím ročníku na gymplu. Asi před půl rokem mě našla její mamka na facebooku, že na mě její dcera ztratila kontakt. Ptala jsem se jí jestli přijede na prázdniny, napsala mi zrovna termín, kdy jsme s rodiči na dovolené, tak mě napadlo, že bych přijela já za ní. Je to docela dlouhá cesta, já bydlím kousek od Ostravy a ona kousek od Olomouce, ale mám strach, že si nebudeme rozumět a nebudeme se mít o čem bavit, když jsme se tak dlouho neviděly, přece jenom lidi se mění. Mám jet nebo ne?
Prosím o pomoc a vaše zkušenosti. Jsem už zoufalá a nevím, jak z toho ven. Můj partnerský život je jak na horské dráze a chvíli jsem nahoře a chvíli dole, bohužel chvilky dole začínají přetrvávat.
Jsem rozhodnutá odejít. Moje zaměstnání mě psychicky zžírá a já v tomhle nedokážu dál být..............................................................