Asi začarovaný kruh. Jinak to u sebe nevidím. Se seznamováním sem to stále nevzdala. Na jedné události se mi kamarádka zmínila, že její přítel má kamaráda, který je už asi rok sám a nemůže si najít vhodný protějšek. Tak, že mu dá na mě číslo, s mým dovolením. Nebráním se ničemu a říkala jsem si, že když přes známé, třeba to bude lepší. Psali jsme si, vše v pohodě, sešli jsme se poprvé, kde proběhla káva, pak procházka, pak večeře. No strávili jsme spolu asi 5 hodin a stále si bylo o čem povídat. Je hodně upřímný a říká vše na přímo. Je s ním sranda, ikdyž občas cítím, že inteligenčně mám asi na vrh, ale není to úplná tragédie.
Jak se s tím po letech vyrovnat ? Jak mu ,,odpustit,, ? Nebo ho kontaktovat ? Ale s čím ? S hnusným dopisem, kde to ze sebe dostanu, nebo to nechat být úplně ?
Tak jsem přítele poslala k vodě a jen tak nezávazně jsem se ponořila do vod seznamky, opět jsem na začátku, kde jsem byla předtím...postupně je mi z toho spíše víc a víc smutno
Všimla jsem si, že se tu řeší hodně vhodnost partnera podle znamení, není to sice můj konkrétní případ, ale ani nemůžu říct, že bych tomu nějak extra věřila, ale je to zajímavé téma..........
Po uzavření předchozího deníčku jsem zase zpět, měla jsem to s přítelem ukončené, bohužel našel způsob, jak se ke mě dostat a jak to dále prodlužovat...