Emoční přejídání se

ahoj jedině snad sportovat.

To s tím kouření mi nepřijde jako dobrý nápad každopádně mě něco podobného postihlo taktéž a prostě ze dne na den jsem si řekla, že to takhle dál nejde, začla jsem sportovat, chodit ven. Je to bludný kruh ze kterýho musíš vykročit.

S tím sportem je to dobrá rada, na jednu stranu se tím zabavíš, vybiješ negativní energii a za druhé zase uděláš něco pro postavu. Určitě choď ven s kamarády, před nejbližšíma se určitě nemusíš stydět, ty tě nebude pomlouvat, že jsi opět přibrala, pochopí tě, v jaké jsi situaci a tobě to zase pomůže a dostaneš se mezi lidi

Jak sama píšeš, přejídáním jsi začala řešit rozchod s přítelem. Takže v první řadě se srovnej s tím, že už spolu nejste ( vím, dá to zabrat a chce to čas ) a pak si uvědom, že to všechno jsi dělala pro sebe a ne pro něj a vrať se do starých kolejí. Přejídání hoď za hlavu a stravuj se zdravě jako doposud. Klidně jdi i s kamarády ven, pokud jsou to opravdoví přátelé nebudou tvou postavu řešit a když už ano, určitě ne ve špatném smyslu. Navíc ti mohou i hodně pomoci po psychické stránce a znovu tě nakopnout se snažit o to, co doopravdy chceš ( hezká postava ). Kouřením a přejídáním se, své trápení nevyřešíš a jen si zaděláš na spoustu problémů - jak estetických tak zdravotních. Pokud tě nechal "jen tak" v cizině na brigádě bez udání důvodů, je to podle mě s prominutím blb a za tohle ti fakt nestojí. Drž se

Ahoj plasicko, mrzí mě, že se to u tebe takto zvrtlo
Kristenn to napsala skvěle, děláš to pro sebe, praví kamarádi tě nepotopí, naopak (a hlavně holkám bych se klidně přiznala - byli jsme s přítelem dlouho a to sakra bolí...). A zejména ten závěr:

Naprostý souhlas

Ještě dodám toto:

Nemusíš mít obavu, už sis zrychlila metabolismus, máš více svalové hmoty a hubnutí ti teď půjde snáze než když jsi před půl rokem začínala. Hlavu vzhůru, půjde to

Chápu, že je to pro tebe těžké, ale zkus si teď uvědomit, že to děláš pro sebe. Hoď za hlavu všechny problémy a věnuj se jenom sama sobě, děláš to pro sebe, pro nikoho jiného, budeš krásnější, štíhlejší a sebevědomá a zase šťastná. A souhlasím, že pokud už jsi jednou zhubla tak to podruhé půjde snáz. Držím ti moc palce! A s kouřením prosím nezačínej, to je největší hloupost.

Tak s tímhle z vlastní zkušenosti nesouhlasím. Bohužel. Třeba to slečna tak mít bude, ale já třeba vůbec nechápu, jaktože mi to předtím tak šlo a nemůžu se k podobnému systému zaboha dokopat..

Tak se k němu dokopej co nejdříve a pak uvidíš, jak rychle půjdou centimetry dolů

Díky moc holky za reakce, já vim, že mi to za to nestojí... vždycky mám druhej den tak špatnej pocit, je mi špatně a nechápu proč jsem to zase udělala... jinak sportuju pořád, skoro každý den, ale když pak s ním pět housek, čokoládu, brambůrky, zmrzlinu a dva řízky, tak mi to postavu nezachrání... potřebuju najít svoji starou vůli, doufám,že se mi to povede...

Ahoj, řeším ten samý problém. Kvůli přejídání nemám svojí krásnou postavu, kterou jsem si vydřela je to strašný kolikrát jím i když mi to už nechutná

Nechci to zakřiknout, ale: měla jsem (asi i pořád mám) s tím taky problém - pak jsem odjela na dva týdny na tábor, kde jsem jedla hodně (resp. velké porce, hlavně co se týče oběda a občas i večeře; svačiny malé a klidně i sladké), ale pravidelně a nebylo možné jít vyjídat ledničku (už proto, že tam žádná lednička nebyla ). Vrátila jsem se domů a od té doby se držím v normálních porcích (pořídila jsem si kvůli tomu misku - "větší žaludek než je ta miska určitě nemám"), jím hodně ovoce (které mi na táboře hodně chybělo), taky si vařím sama (mamka chodí do práce) a tak. Zatím jsem se nepřejedla, doufám, že to nebude chvilkové Možná by to ale mohlo pomoci - máš možnost vypadnout na dva týdny ze svého jídelního stereotypu? Klidně ne sama, ale že ti někdo bude vařit... šlo by to?

Reaguji na Mireia: To jsem udělla, odjela jsem na dva týdny k tetě na moravu, tam jsem se jakž takž držela ( akorát jendou jsem šla do města a nakoupila si tunu sladkýho a přecpala se tím), pak jsem se vrátila a bylo to zpátky... já opravdu doufám, že mi v tomhle pomůže odchod na koleje, kde si budu sama kupovat jídlo a budu muset šetřit a v lednici vždycky budu mít jen to nejnutnější...

Jo to znám, taky se mi to ,,povedlo". Nejdřív téměř 20kg dolů a pak během 3-4 měsíců vše zpět plus něco navíc - trápení jsem zajídala, hlavně v noci, kdy jsem si dokázala pouštět seriály třeba do 3 do rána a u toho se přecpat, až mě pálila žáha a bylo mi zle a střídavě do toho jsem brečela. Ven jsem skoro nechodila, ptz jsem se do ničeho nevlezla, jen do školy a tam jsem to dost protrpěla. Až jsem si řekla, že to tak dál nejde a šla k psychiatrovi - tam se zjistilo, že to byly deprese z emočního šoku, dostala jsem antidepresiva, aby se srovnala, což se velmi brzy povedlo, ale postavu jsem si až cca za další rok-rok a půl dala do pořádku - i když mám dneska o 6kg víc než tehdy, jsem docela spokojená - občas taky ujedu, že zbouchám celou bonbošku, na to chleba se sýrem a ještě těstoviny, ale pak mám pocit, že se mi to okamžitě někam vrazí, tak se zase musím uskromnit, dát nějaký čas lehčí jídlo a trochu sportíku a jsem v pohodě.

Reaguji na Emma_Belle: já se asi taky nejdřív musim dát pssychicky dopořádku a pak až začít řešit svoji pokaženou postavu... dokud nebudu se vším vyrovnaná, tak mi hubnutí půjde jen ztěží... ale už na tom pracuju, chodim k léčiteli, tak snad mi pomůže... budu te´d jíst"normálně" a snažit se hlavně už nepřibrat a až se srovnám, tak zase budu hubnout... jinak přesně to je můj problém,nechi nikam chodit,protože mi skoro nic není, v euforii ze zhubnutí jsem si nakoupila všechno oblečení ve 36 a te´d se v tom nemůžu ani pohnout... navíc mi přijde, že si mě každý prohlíží,protože přece jenom přibrat pět kilo za měsíc je fakt docela umění.... no děs